Skrytá vášeň ❌

13.

Zbytek týdnu co jsem měla dovolenou jsem se snažila co nejvíce trávit s rodiči. Snažila jsem se starat se o ně, vynahradit jim to, jak se o mně starali oni dříve. Po nocích jsem plakala, ikdyž jsem se snažila sebevíc slzy udržet, snažit se nemyslet na to špatné a jen vzpomínat na to dobré. Ale při každé vzpomínce na to jak jsme byli všichni čtyři šťastní mi bylo smutno, jelikož to už se nikdy nestane. A pak mě napadlo jestli to Gerta vůbec ví. Od té doby co mě vykopla z baráku jsem s ní nemluvila, jen jsem ji několikrát poslala SMS, nikdy mi však nepřišla odpověď. Nechápala jsem jak se ke mně takhle mohla zachovat. Jestli jí Vanessa ty její blbé vtípky akceptovala, tak prosím, ale já na tohle zkrátka a dobře neměla.

Blížil se čas mého odjezdu a má nálada byla opět na bodu mrazu. Nechtěla jsem opustit rodiče, už jen kvůli tomu, že nikdo nevíme kdy přijde ten osudný den. Také jsem se nechtěla vrátit do svého běžného pracovního života, jelikož jsem věděla, že budu s ním. Budu ho potkávat v domě, v práci, všude. Po těch několika dnech izolace jsem si byla jistá, že ho už nedokážu ignorovat. Věděla jsem, že to není správné, ale bála jsem se, že mu podlehnu. Že porušíme pravidla.Čím déle jsem byla bez něj, tím více jsem po něm toužila. Nedokázala jsem to pochopit, vždyť jsem ho neměla na blízku. Během mé "dovolené" jsem se několikrát nachytala, že na něj myslím, vzpomínám na naší společnou noc a přeji si to znovu zopakovat. Vždy když mám takové myšlenky, snažím se nějak zaměstnat. Právě proto se to u rodičů prý leskne jako nikdy dřív, jelikož stále něco leštím nebo utírám.

Bylo půl šesté podvečer a já si zapnula zip na svém kufru. Poté jsem ho postavila na kolečka a vyšla ke dveřím. Naposledy jsem se ohlédla do svého pokoje, ve kterém jsem vyrůstala, a poté jsem spolu s kufrem v ruce sešla schody. "Máš všechno?" zeptala se mě máma hned po tom, co jsem kufr položila vedle sebe na zem. "Ano mami, neboj." odpověděla jsem jí jen a usmála se na ní. "Mami? Můžu mít ještě jednu otázku?" zeptala jsem se jí nejistě a ona se narovnala. Nevěděla, co čekat. "Jistě." řekla stroze a přešlápla si na druhou nohu. "Ví to vůbec Gerta?" zeptala jsem se a ona se na mě podívala s něžným pohledem v očích. "Ano, byla tu předminulý týden na víkend." odpověděla mi a já jen přikývla. "Moc rád jsem tě viděl holčičko moje." pronesl táta, který akorát přijížděl na vozíku naším směrem. "I já vás." odpověděla jsem mu a sehnula se k němu, abych ho mohla obejmout.  Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela, ale nakonec jsem to zvládla. Poté už následovalo jen obejmutí s mámou a mé kroky zamířily k autu. Do kufru jsem dala zavazadlo a s posledním zamáváním nasedla do auta. Připnula jsem si bezpečnostní pás, zkontrolovala všechna zrcátka a nastartovala. Poté jsem se už vydala na dlouhou cestu "domů", kde jsem měla opět čelit jeho pohledu, vůni a kráse.  

Nevěděla jsem co čekat a proto jsem s odemykáním vchodových dveří cítila, jak mi rychle tluče srdce a jak jsem zpocená. Když jsem však otevřela dveře a spatřila, že je všude tma, usoudila jsem, že není doma a tak jsem si oddychla. Nevím zda úlevou či zklamáním, ale oddychla. Když jsem byla sama tak jsem toho využila, dala si dlouhou vanu a poté si už jen chvíli četla a po připravení oblečení a věcí na zítra jsem zalehla do postele a usnula.