Nováček//TODODEKU

•8•

přesto že mě mrzelo že už odešel, byl jsem šťastný. Pak jsem si ale vzpomněl, co říkala Jiro.... Že by mezi mnou a nim něco bylo? Že jsme spolu něco měli? Huh? Nevěřim... Je neděle (Netuším jestli jsem psala nějaký den a teď to na neděli nevychází lmao) a zítra mám už normálně v plánu jít do školy. Rozhodl jsem se že se chci připravit a tak jsem si začal balit věci do batohu, udělal jsem si nějaké procvičování v pracovním sešitě i online a pročetl si výpisky z biologie. (já píšu z biologie zítra😭) Všechno to trvalo tak 1-3 hodiny. Po dokončení tohohle všeho, jsem si objednal pizzu s tím, že jsem byl moc líný si uvařit něco sám. Vlastně celý den uplynul hrozně rychle a uběhl jako úplně každý den, takže docela nudně. Usnul jsem s tím, že jsem měl projeté všechny sociální média co mám v telefonu, bylo asi kolem 3 ráno¿

„DO PRDELE!" Vyběhl jsem z postele, po kouknutí na hodiny, které ukazovaly 7:45 ráno. Nejrychlejší cestou se doškoly dostanu za 20 minut a připravit se mi normálně zabere 20-30minut, kdybych to měl co nejvíce zkrátit, příprava by trvala asi tak 10min. To je moc. Vzal jsem kartáček, vyčistil si zubyvzal na sebe košili a kalhoty, obul si boty a běžel do školy.

„Izuku Midoriyo, můžete mi laskavě vysvětlit proč jste zaspal?" Moje hlava se zastavila. Říct že jsem zaspal se mi nechce, ale musela by to být dobrá výmluva. „Možná protože byl včera v půl čtvrtý ráno aktivní na instagramu." Ozvalo se z poslední lavice, kde seděla Kyouka. Je to milá holka, ale občas pěkná kráva. „Myslím si že to necháme na Midoriyovi, Jiro." Opět se podíval na mě a čekal co řeknu. Nejen jeho oči se na mě upřeně dívali, dívala se na mě celá třída. „Ummm.. Rodinné důvody?" Naděje z očí mi přímo syčela. „Dobrý pokus, jsi si sednout, píšu si tě sem, pokud se to stane ještě jednou, dostaneš poznámku." Se zklamáním jsem si šel sednout k Todorokimu. Podíval se na mě a zvedl se z židle. „za to že měl doma nějaké potíže snad nemůže ne? Nemáte právo na to, abyste někomu skoro dal poznámku za takovouto blbost!" Vypadal že ho to opravdu docela rozčílilo. „Ahh...Todoroki Shoto! Ty nikdy nemluvíš! Co máš asi s tímto klukem když ses kvůli němu postavil a před celou třídou mi začal dávat argumenty? To by se asi otci nelíbilo že? Tenhle kluk je tvůj přítel?"
„CO TO KURV-" Shoto vypadal vyškolovaně, stejně jako polovina třídy, ale na mě nikdo neměl. „Midoriyo tenhle jazyk na mé hodině nepoužívej." Já už měl reálně kousek od toho abych utekl pryč z té učebny. „Jo a tady pro pana Todorokiho, všiml jsem si jeho rozcuchaných vlasů a celkově neupraveného vzhledu, došlo mi že zaspal." Proč nemůžeme mít normální hodinu. „Takže teď narážíte na jeho vzhled?" Shoto je milé že se mě snažíš zastat, ale mě je nepříjemně. „Hele Midoriyo tvůj přítel je docela nevychovaný, zklidni si ho prosím." Tak a tohle mi stačilo. V rozpacích jsem utekl na záchody a zamkl se do jedné z mnoha kabinek. Nechtěl jsem se vrátit, prostě ne. „Prosimtě vylez zelenáči!" Todoroki to nebyl....Ani Ochaco, jsem si jist že he to kluk... Otevřel jsem dveře a s zaslzenýma očima se podíval na blonďáka stojícího před kabinkou. Vzal svou ruku a něžně mi otřel tváře od slz. „Nechtěl bys radši na kafe než vysedávat tady?" Zeptal se, ale ne tím přátelským směrem, znělo to jak kdyby mě balil. No každopádně ať dělal cokoliv já jsem přikývl. Odešli jsme ze školy a měli namířeno do jedné kavárny kterou znám z různých reklam, je docela slavná. „Mám tohle brát jako rande?" Zeptal jsem se a vyčkával na odpověd. „Ber si to jak chceš" A hodil po mě mírný úšklebek.

„Co to bude pánové?" Zeptala se stařenka, stojící u stolu, u kterého jsme s blonďákem seděli. „Černé kafe?"Přikývl jsem a čekal než paní odejde. „Jak se vůbec jmenuješ?" Zajímavé je, že tu sedím s klukem, pravděpodobně na rande, ale nevím jeho jméno. „Katsuki Bakugo, ty jseš Midoriya Izuku, že?" Opět jsem jen přikývl.

„Tak se uvidíme zítra?" Tentokrát příkývl on a zamával mi na rozloučenou. Vzal jsem si do ruky telefon a pomalou chůzí šel domu.

*Groupchat, you and 19 others*
O.U: Kluci jste v pohodě?

K.B: Jo jsme v pohodě, alespoň já. Doufalm že Izuku taky.

S.T: Kde jste byli? Čekal jsem že se vrátíte na další hodinu.

K.B: Na kafe jsem pozval Midoriyu.

S.T: Takže na rande?

K.B: Závidíš?

S.T: Ne? Vychloubáš se?

K.B: Možná, když máš tak pěkného kluka jako je Deku, těžko se s ním nevychloubá.

S.T: On je tvůj kluk?

K.B: Ještě ne.

S.T: Jak ještě?

K.J: Kluci nechte toho, chováte se jak 5 leté děcka, zajímá mě co na to Midoriya řekne, až uvidí jak se o něj jak dementi hádáte. Ajorát ho to dostane do rozpaků ja dneska ráno ve škole. Ubližujete mu, ale hlavní je pro vás, že si musíte dokázat že je váš. Opravdu jak bavit se s dementama. Styďte se.

S.T: Já...

K.B: Onlouvám se...

I.M: To je v pohodě.

S.T: Izuku ty žiješ! Jsi v pohodě? Nestalo se něco? A taky se omlouvám za to... Co jsem psal...

I.M: Nevadí. Já chtěl jen poděkovat Jiro.

K.J: Rádo se stalo.

K večeři jsem si rozhodl dát zbytek pizzy, který mi zbyl ze včerejšího oběda. Dneska jsem se rozhodl jít spát brzo, což se mi reálně povedlo splnit, jenže i přesto že jsem nebyl na telefonu a ležel jsem v posteli se zavřenýma očima, mé myšlenky běžely jak o závod. Přemýšlel jsem o všem ci se dneska stalo, ale nejvíc o 2 klucích, které neznám ani týden. Mé myšlenky se nemohly zastavit ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nakonec se mi ovšem až po hodině, podařilo usnou a v mém sny nebyly kdo jiní než právě tyto kluci....

Takže i přesto že jsem slibovala delší kapitolu, tak tu nakonec máme tak běžně dlouhou. (okolo 1000 slov) Napadlo mě že je lepší psát ob den, ob dva kapitoly klasicky dlouhé, než jednou týdně nějaké delší. Takhle to máte i výhodnější. Taky jsem tuhle kapitolu chtěla stihnout do 12 ráno, protože jsem na livestreamu na instagramu říkala, že vyjde dneska okolo 12 až 1 hodiny ráno, a to pozor! Je 11:52 a já po 1,5h dopsala tuto kapitolu a vydala jí ve slibovaný čas. Také ovšem pokud máte něco na srdci, nebo máte příběh který byste chtěli abych si přečetla, můžete se pohlubit v komentářích. Děkuju za komentáře a hlasy, moc to pro mě znamená, mějte se hezky zlatíčka<33