Nováček//TODODEKU

•5•

Mamka nestihla nic říct a já už stál připravený přede dveřmi abych ji mohl zalhat o dnešku.

„Ahoj mami! dneska u mě přespí kamarád, už je na hoře v pokoji, omlouvám se že jsem ti o tom neřekl. Ale abych ti to vynahradil, připravil jsem jídlo, máš to na stole. O nás se nestrachuj, už jsme jedli." Vyhrkl jsem ze sebe a omluvně se usmál.

„To je dobrý, ale Izuku víš že jsou teprve čtyři odpoledne?" Zamyšleně jsem se na ní podíval a přikývl. Opět jsem se na ní usmál a odběhl za Todorokim.

„To ti to trvalo" Zasmál se a já ho propaloval pohledem.

„Dneska tu spíš, nezajímají mě výmluvy." Řekl jsem docela přísně a on se začal smát. „Měl bys se smát víc, s-sluší ti to" usmál jsem se na něj a v duchu jsem žádal boha zda se můžu propadnout do země. Cítil jsem se trapně, ale usmál se což značilo něco dobrého. Teda snad. Úsměv jsem mu oplatil a sedl jsem si na postel. Vzal jsem do ruky telefon, který ležel na nabíječce na nočním stolku a podíval se na zprávy. Ze školy nikoho nezajímám tak jsem zprávy neměl skoro žádné. Teda pár od kamaráda Kirishimi z bývalé školy. Pak jsem se ale podíval pozorněji.

U: Midoriyo? To jsem já Uraraka, sedím před tebou ve škole. Napadlo mě zda nechceš poslat dnešní učení, protože si nebyl ve škole....

D: Ahoj Urarako, moc si vážím že sis na mě vzpomněla, je to milé gesto. Samozdřejmě nabídku přijímám.

*Uraraka Ochaco: 3 přílohy*

D: Děkuju moc!

Ohl jsem se pro školní tašku, která ležela u postele a vyndal učivo které jsem potřeboval. Šel jsem ke stolu a dal na něj učebnice. Todoroki se na mě zmateně díval. „Uraraka mi poslala látku co probírali, vem si sešit a pojď si se mnou udělat výpisky." Přikývl hlavou a já mu přinesl židli a dal jí vedle té mé. Sedli jsme si a dali se do práce.

„Kluci já jsem vám přinesla čaj a sušenky, musíte mít hlad, přece jen uběhlo 2 a půl hodiny." Usmáli jsme se a poděkovali. Po chvilce jsem skončil a sedl si opět na postel. Vzal jsem do ruky telefon a projížděl sociální sítě. Po chvíli jsem ucítil jak se vedle mě prohla matrace tak jsem se otočil a seděl tam Todoroki. (tak kdo jiný by tam seděl že jo) „Nechceš si radši povídat?" Upřímně se mi podíval do očí. „Proč ne. Chtěl jsem se na něco zeptat už první den co jsem tě viděl, ale nemyslel jsi si že to je vhodný..." Jen se zmateně podíval a přikývl, tím mi vlastně řekl ať se ho zeptám. „...O-odkud máš t-tu jizvu?.." Tím jsem nadhodil téma a pak jsme se další hodinu bavili o Todorokiho otci, věci co si vytrpěl v dětství a tak dál.

Když domluvil tak jsem se mu smutně snažil podívat do očí, ale hlavu měl skloněnou k zemi. Nic jsem nechtěl říkat, první co mě napadlo bylo ho obejmout. Pevně jsem ho k sobě natiskl a držel si ho u těla. Ucítil jsem že mi spadla slza na tričko, tak jsem se k němu víc přitulil a začal ho hladit po zádech. Minuty v objetí ubíhaly jak voda, ale já se nechtěl odtrhnout. Nakonec jsem usoudil, že se Shoto uklidnil, a že bude lepší objetí skončit. „Děkuju Midoriyo, jsi skvělí kamarád" Usmál jsem se na něj, ale něco mi na tom nesedělo. Že bych ho nechtěl jako kamaráda? Panebože na co to zas myslím. „Půjdu se vysprchovat." Řekl jsem mu s úsměvem, který mi následovně oplatil.

Vylezl jsem z horké sprchy a ručníkem utíral kapky vody z mého těla. Podíval jsem se do zrcadla a vyčistil si zuby. Najednou uslyším cvaknutí dveří. Vyšel z nich Todoroki a já myslel že jsem dostal panický záchvat. „Umm promiň, já jen že tě schání mamka..." Podíval se jak si snažím s fénem vysušit vlasy a začal se pochechtávat. „Pojď dej mi to, když na tebe tak koukám, pomocná ruka by se ti hodila." Zasmál se a vzal mi fén z rukou.

Prohrabával mi vlasy a abych byl upřímný, líbilo se mi to. Po chvilce fén vypnul a vytáhl ze zásuvky. „A teď běž, jak jsem říkal, mamka ti něco chce." usmál se a odešel do mého pokoje.

„Izuku konečně! Chtěla jsem ti jenom že pojedu pryč a vrátím se až za týden. Věřím že to tu sám vzládneš, jsi šikovný kluk. Miluju tě a nezapomeň na to, že mi musíš volat!" Poslední větu už jen vykřikla ze schodiště a odešla z bytu.

„Jsme tu sami, mamka někam odjela, asi něco do práce." Přikývl. „Co bys chtěl dělat?" Zeptal jsem se a čekal na odpověď. „Hmmm...Něco vymysli." Tak na tohle jsem měl náladu. Něco vymýšlet. „No to víš že jo, ale když přidám trochu upřímnosti, čekal jsem to. Znáš...."

Todorokiho pohled

Byly jsme v půlce filmu, byl to nějaký román, nejsem si jist. Po chvíli jsem něco ucítil na svém rameni. Byl to spící Izuku. Když jsem ho viděl, musel jsem se usmát, je tak roztomilí, že kdybych byl jeho rodič, bál bych se že ho někdo unese. Takovému krásnému dítěti jen tak nějaký pedofil neodolá. (cringe asf ale něco jsem tam dát musela lol) Hrál jsem si mu s vlasy a přitulil si ho do objetí, než jsem se nadál, usnul jsem. Spaní s ním v objetím bylo dokonalé.

Pohled Izuka

Vzbudil mě tep srdce Todorokiho. Ležel jsem mu na hrudníku a všiml jsem si že ještě spí. Tak abych ho nevzbudil, jsem vztal a udělal si ranní rutinu. Pak jsem měl namířeno do kuchyně a připravil jsem michaná vajíčka s chlebem. Vzal jsem dva talíře a odnesl je do pokoje a následně je položil na stůl. Šel jsem zpátky tentokrát pro skleničky s vodou, ale když jsem se vrátil Shoto neležel v posteli, ale seděl na židli a jedl snídani co jsem připravil. „whopss, omlouvám se" řekl s plnou pusou a já se musel začít smát. „To je dobrý jen se najez." A také jsem vzal svůj talíř a zakousl se do snídaně.

Slyšel jsem cinknutí telefonu, tak jsem se podíval co se děje.

*třídní skupina*

D.K: Dnes pořádám menší sešlost takže dorazte. Vlastně nevím co to melu, podstatě pořádám párty, tak VŠICHNI přijďte

I.M: Párty? Pcheee. Se mnou nepočítejte

S.T: Notaaak Midoriyoooo....!

„Co děláš? Mohl si mi to říct, sedím doslova 3 metry od tebe!" Začal jsem se smát.

O.U: Todoroki má pravdu, Přijď bez tebe to určitě nebude ono!

Ta holka mi psala JEDNOU a nikdy si se mnou nepovídala na živo, ale ví že beze mě bude párty na hovno. To zní zajímavě. Ale i tak h ní jdou takový pozitivní vibez.

Po tom co mě Todoroki
(ano přes zprávy xd) a Uraraka přemluvili a dostali jsme instrukce od Denkiho, jsme si s Shotem ještě chvíli povídali. Bylo to pěkné, nevypadá tak, ale je to milí kluk...

Upřímně jsem nečekala že stihnu kapitolu vydat dneska, ale podívejte zázraky se očividně dějí. Každopádně děkuju moc za přečtení, komentáře a hvěždičky, je  příjemné vědět že vás příběh baví.