Nováček//TODODEKU

•7•

Ajo tyvole! My jsme vlastně právě teď u Denkiho! „P-počkej...Něco si chci vyřídit..." Usmál jsem se na něj a odběhl pryč. Běžel jsem po schodech do obývacího pokoje kde leželo milión lidí. Polovina byla polonahá, či roztáhla na zemi, gauči, nebo třeba na stole.

„Je tu někdo kdo není opilej a muže mi říct vše co jsem včera udělal?" zařval jsem abych je vzbudil, ale nedostal jsem jedinou odpověď. Pár očí na mě vražedně koukala, tak jsem hodil utrápený obličej.

Šel jsem do kuchyně, kde se taky válelo pár lidí. Hele támhle leží Ochaco! Chtřl jsem jí vzbudit a zeptat se na včerejšek, ale potom co jsem se podíval do jejího obličeje, usoudil jsem se že bude mít stejný okno jako já. Šel jsem k pultu....

"Midoriyo už si tady 15minut, nechceš se vrátit?" Zavolal na mě půlenovlasý kluk, který mi v tu chvíli připadal strašně roztomilý. Za boky jsem si ho přitáhl k sobě a jemně ho políbil.....

„DOPIČE! TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ PRDEL! TO JSEM NEUDĚLAL. AHH-"

„Vidím že se vzpamatováváš" A uslyšel jsem povědomí smích, krásný a přitažlivý. Shoto...

„J-já! Já se omlouvám! Já nechtěl... Určitě se teď kolem mě cítíš nepříjemně, nebo jsi naštvaný?! N-ne-nebo mě nenávidíš?" Bouchl jsem se do hlavy a chtěl jsem utéct. Najednou někdo vzal mojí sklopenou hlavu do svých rukou a utřel mi slzu z oka. Nadzvedl si ji tak aby mi viděl do očí a opatrně se přiblížil. Jediné co jsem ucítil pak, byly jeho sladké rty, přilepené na těch mých. Když jsme se museli z polibku odsunou, pocítil jsem jeho dech na mém krku. Červenější jsem už být nemohl. Obejmul mě. „Tebe a nenávidět? Pche, dneska jseš nějakej vtipnej..." Dal pryč svou ruku, kterou mě ještě před chvíli hladil po tvaří a s úsměvem odešel pryč. „A to sis ještě nevzpomněl na všechno..." To bylo poslední co jsem uslyšel.

„Koukám že jsi nějakej hotovej, že by si někdo vzpomněl na včerejšek?" Ušklíbla se holka s fialovými vlasy, která stála kousek za mnou. „Já jsem Jiro, Kyouka Jiro."

„Ehmm, Izuku Midoriya, těší mě.... Je nějaká možnost že si pamatuješ co se včera stalo?" Zeptal jsem se s upřímným a utrápeným pohledem. „Normallně bych tě škádlila, ale vypadáš jak kdybys chtěl umřít, tak si to nechám na jindy. Ano, já jako jedinej zodpovědnej jedinec, nepila, a tak si pamatuju všechno, ono se toho stalo hodně a budu k tobě upřímná kluku, tys byl ve většině toho." Věnovala mi soucitný výraz a čekala než se jí začnu na všechno vyptávat. „Řekni mi to hlavnější, nebudu tím plýtvat tvým časem." I když smutně, pousmál jsem se na ni.

„Ufff kde začít.... Takže přišel jsi hrát flašku, tam jsi se líbal s mým nejlepším kamarádem, pak ses podíval na toho dvoubarevnýho kluka a odběhl na 20 minut pryč. Když si tam byl 15 minut, ten kluk za tebou šel. Po pěti minitách, ses totálně na sračky vrátil a chtěl hrát flašku, kterou už jsme dohráli. Tak to bylo na styl pravda nebo úkol. Jo a btw ten kluk přišel taky a hrál s náma. Uplynulo pár kol a padlo to na tebe a toho kluka, kterej celou dobu pil, takže na tom nebyl líp jak ty. Dostaly jste úkol jít do pokoje, myslím že v třetím patře a být tam 10minut. Tak jsme čekali a pak jsme uslyšleli vzdechy. To je schnuté to hlavní, samozřejmě se toho stalo mnohem víc, ale tohle jsem vybrala. Kdybys pak chtěl něco víc, můžeš přijít. Jo a taky netušim zda si to ten půlenej kluk pamatuje, takže bys ses radši neměl na nic vyptávat." Dořekla a odešla pryč. „Děkuju moc...." Vyhrkl jsem ze sebe a se studem odběhl.

Nedalo mi to a rozhodl jsem se najít Todorokiho. Po chvilce se mi ho opravdu podařilo najít, seděl na posteli kde jsem se já vzbudil a četl si knihu. „Co si pamatuješ ze včera?! ŘEKNI MI VŠE A PRAVDIVĚ. Proč ses tak usmál? Něco se stalo? KURVA ODPOVĚZ MI." „To bys musel chvíli mlčet... Ne omlouvám se, také si na včerejšek moc nepamatuju, jediné co si pamatuji je ta 1. flaška a to co se stalo potom v kuchyni." Všiml si že se opět červenám a koukám do země. „Nestyď se, byl si dost opilý a i kdybys nebyl, byl bych stejně šťastný že se to stalo jako teď." Vykulil jsem na něj oči a koukal na něj s tím pohledem 'co si to řekl? neřekl ses?'. Všiml jsem si dobře nebo se červená? Co? Je červenej jak rajče! Přišel jsem k posteli, sedl si na ní a objal ho. Jeho vlasy voněly jak květiny. Tak úžasně! Cokoliv co idělal bylo tak přitažlivé! „T-ty si právě čucháš k mým vlasům?" Řekl docela nejistě. „Tobě t-to va-vadí?" Někdo mě zabijte, děkuju. „Od tebe n-nikdy." ON KOKTÁ. „Jsi roztomilej když se stydíš Shoto..." Zašeptl jsem mu do ucha  které jsem mu následně políbil. „Notak kluci včera vám to nestačilo?" Přišel do pokoje celý rozesmátý Kaminari. Neměl jsem v plánu si to tu s Todorokim rozdat. Přišel jsem k Denkimu a kopl ho kolenem do rozkroku. Shoto se jen zasmál, vzal mě za ruku a vedl mě dolů do obýváku. Většina lidí už tam seděla a povídala si. „IZUKU!" Přiběhla ke mě brunetka a objala mě kolem pasu. Shoto si jí projížděl pohledem. „Um já jsem Ochaco Uraraka, těší mě! Ty jsi?" „Todoroki Shoto." Vypadal zase neutrálně, teda úžasně, ale neutrálně. Smál se jen v mé blízkosti....

„Nepůjdem už domů?" Zeptal jsem se klučiny sedícího vedle mě, ale odpovědi jsem se nedočkal, jen zakýval hlavou a šel se mnou ke dveřím Kaminariho domu. „Kam tě mám doprovodit?"

„Umhh...Já už asi půjdu teď sám." Usmál se a dal mi pusu na nos. Zase se červenal! Ahhh! Mě pukne srdce z tohohle kluka....

Tak dneska taková kratší kapitola, ale mám takovou psací mood, takže budu hodná a začnu pracovat na další kapitole, kterou mám v plánu napsat 2x delší než normálně .(takže něco okolo 2-2,5k slov) Takže se těšte parchanti, teď jdu koukat na Aot😭✌🏼