Co kdyby Carlisle měl ještě jednoho syna. Syna který ho nenáviděl za to že ho přeměnil. Lucas se po velice dlouhé době vrátí a bude se snažit se s nim sblížit. Ovšem dívka jménem Eleven jim situaci trochu zkomplikuje. Dva odlišní tvorové se sblíží,z...
Po pár týdnech bylo všechno skvělý. Emmet a Rose jsou někde na líbánkách. Já jentak ležím v posteli a přemýšlím. Začínala jsem se zase cítit šťastně. Zase jsem byla s rodinou. S Lucasem. Zakručelo mi v břiše. Seběhla jsem schody a hledala jsem něco k jídlu. Ostatní se dívali na televizi. "Co hledáš?,, zeptal se s Lucas a šel ke mě. Zamyslela jsem se. "Jídlo?,, zasmála jsem se. Otevřel lednici a něco hledal. Já se opřela o linku a čekala co vytáhne. Otočil se a něco po mě hodil. Chytla jsem zabalenou misku. "Lucasi neházej s tím!,, křikla po něm Esme. Protočil očima. "Promiň,, řekl a opřel se vedle mě. Rozbalila jsem ji. Byli to nějaký zbytky. Noky se špenátem. Zašklebila jsem se a začala jsem to balit zpátky. "Co?,, uchechtnul se Lucas. "Špenát,, povzdechla jsem si. Vrátila jsem to zpátky do lednice. Zase ozvalo kručení v břiše. "Jak dlouho si nejedla?,, zeptal se Carlisl. "Asi sedm hodin,, pokrčila jsem rameny. Povzdechnul si. "Tak něco objednejte,, promnul si obličej. Esme mu dala ruce na ramena. On si ji vzal do náruče a šli nahoru. "Hnus,, vyplázla jsem jazyk. Lucas se zasmál. "Jo mimochodem Lucasi. Nezapoměl si na něco?,, žďuchla jsem ho do ramene. "Na co ?,, žďuchnul mě zpátky. Jenom jsem se zamračila. "Nevíš?,, vystrčila jsem bradu. Vzal si můj obličej do dlaní. "Ovšem že vím,, otřel si nos o ten můj. "Máš narozky,, dodal a dal mi pusu na čelo. "No a já myslela že si zapomněl jako,, řekla jsem ironicky. "Jak bych mohl?,, zeptal se ublíženě. Už jsem se ani nestyděla před ostatními. Vytáhnul s kapsy mobil a objednal mi pizzu. Pak se za náma přihnala Alice s Jasprem. "Všechno nejlepší,, zajásala. Chytla mi ruce. "Ehm.....díky?,, zasmála jsem se. Najednou z kapsy vytáhla šátek. Zamručela jsem. Začala mi zavazovat oči. "Tak jo, my tě budeme vést a ty nám budeš důvěřovat dobře?,, zeptala se. Přikývla jsem. Dala jsem ruce před sebe. Nahmatala jsem linku. Opatrně jsem jí obešla. "Takže kudy ?,, zeptala jsem se. "Rovně,, zasmála se. Chvíli mě navigovala. Došli jsme ven. "Tak teď rovně a tam bude cíl,, vypískla. Narazila jsem. Snažila jsem se nahmatat co to je. "Co to je?,, uchechtla jsem se a dál jsem to zkoumala. "Hádej,, řekl někdo předemnou. Byl to ženský hlas. Moc povědomý mi nebyl. Vykašlala jsem se na to. Strhla jsem si šátek. Spadla mi brada. "M-mami,, vykoktala jsem. "Ahoj,, rozzářila se. Chtěla mě obejmout. Odstoupila jsem. "Co tady děláš?,, zeptala jsem se. "Chtěla jsem tě vidět,, odpověděla.
Stála jsem a zírala na ni. "Takže ty se šest let neukážeš a najednou jentak přijdeš?!,, rozkřikla jsem se. "El ty to nechápeš. Jediný důvod proč jsem odešla byl tvůj otec,, řekla sklesle. Založila jsem si ruce na prsou. "Nic jiného neřekneš?,, vrhla jsem na ni zlý pohled. "Možná bys mohla třeba říct: Promiň El že jsem odešla když ti bylo jedenáct a nechala tě doma s psychopatem který tě bude akorát jentak třískat!,, vyštěkla jsem. Cejtila jsem na ramenou Lucasovo ruce. Rychle jsem je smetla pryč. "Omlouvám se,, zašeptala. "Byla chyba odejít,, setřela si slzy. Stekla mi slza. "Byla?,, zeptala jsem se. "Já už tady nemohla žít Eleven. Nebylo snadné odejít. Věděla jsem že mě budeš nenávidět. Bála jsem se přijít. Odhodlala jsem se k tomu moc pozdě,, řekla. "Sakra mami! Kdybys přišla dřív tak bych se možná tolik nezlobila. Byla jsi skvělá máma, ale jenom do tý chvíle než si zbaběle utekla,, rozhodila jsem rukama. "Všechno nejlepší,, vytáhla z kapsy krabičku. Vzala jsem si ji. Roztrhla jsem obal. Naskytl se mi pohled na tu krabičku. Zatajil se mi dech. "Je to-,, "Ano. Ta krabička kterou si jako malá milovala. Hrála sis s ní a vždycky si ji chtěla otevřít. Nikdy jsem ti to nedovolila. Říkala jsem ti ať počkáš do sedmnácti,, skočila mi do řeči. Přes zamlžené oči od slz jsem se na ni koukla. Opatrně jsem ji otevřela. Byl tam úžasný řetízek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Děkuju,, šeptla jsem. Vtáhla mě do medvědího obětí. Vize.
Viděla jsem mamky odchod. Mamka si balila věci. Stála u skříně a házela oblečení ke kufru. Do pokoje vtrhnul táta. "Kam si myslíš že jdeš?!,, křikl po ní. "Pryč! Už tady nebudu ani minutu,, ukázala na něj prstem. Běžel k ní. Strhnul ji na postel. Bolelo mě to sledovat. Bolelo mě slyšet ty výkřiky. "Nesahej na mně!,, mamka bojovala. Nebyla dost silná. Táta ji přepral. Couvala jsem ke zdi. Ta vize mi přišla nekonečná. Svezla jsem se na zem. Čekala jsem kdy to skončí. Bylo to jako nekonečný sen.
Konečně to skončilo. Všichni stáli jako přimražený. "Vy jste to viděli?,, prolomila jsem ticho. Všichni přikývli. Mamka jen strnule stála. "Už musím jít,, řekla rychle a rozeběhla se pryč. Rychle jsem ji chytla za ruku. "Teď přece nemůžeš odejít,, namítla jsem. "Je mi to líto El. Nechápu jaktože jsem to viděla,, pohladila mě na tváři. "Prosím,, šeptla jsem. Zakývala hlavou. Vytrhla se mi a šla pryč. "Takže takhle to teď bude? Zase zbaběle utečeš?!,, křikla jsem za ní. "Já si jen něco zařídím a zítra se vrátím,, otočila se. "Nevrátíš,, fňukla jsem. Naposledy se na mě podívala a odešla. "Mami,, řekla jsem sklesle. Sedla jsem si na zem. Už byla pryč. Odjela. Nechala mě tady. Znovu. "To bude dobré,, zašeptal Lucas a sedl si ke mě. Podívala jsem se na něj přes závoj slz. Jedním prstem mi je setřel. " Všechno nejlepší,, dodal s úsměvem. "Jaká ironie,, protočila jsem očima. "Jaktože jste to viděli?,, otočila jsem se na ostatní. "Zřejmě nám můžeš vzpomínky ukazovat,, pokrčil rameny Edward. Přikývla jsem. "Pojďme dovnitř,, podal mi ruku Lucas. Přijala jsem ji a nechala jsem se táhnout dovnitř.
Seděli jsme na gauči. "Ještě si nedostala všechny dárky,, usmála se Alice. Podala mi malou taštičku. "Dík,, vzala jsem si ji. Vytáhla jsem světle modrou halenku. Oblečení. Jak jinak že? Edward se jen uchechtnul. "Nečti mi myšlenky,, varovala jsem ho. Od Carlisla jsem dostala deodorant. "Takže smrdim chápu,, vzala jsem si ho. Začal se smát. Od Esme hřeben. Od Edwarda batoh. Od Belly vans. Teď předemnou stál Lucas. Dal mi obálku. Otevřela jsem ji a vyvalila jsem oči na to co jsem viděla. "D-děláš si srandu že jo?,, zeptala jsem se nevěřícně. Zakýval hlavou. "Děkuju,, objala jsem ho.
