Twilight

29 hra

Zachvěla jsem se zimou. Přetočila jsem se na druhý bok. Neměla jsem tušení kolik je hodin. Jak jsem se tak otáčela tak jsem nakonec spadla z postele. Nahlas jsem vyjekla a otevřela oči. Byla tma. Upíři možná ve tmě vidí dobře, ale já byla hybrid. Myslím si že každého tma nějakým způsobem děsí. Z těžkým funěním jsem se zvedla. To mi ještě chybělo. Narazit si zadek. Chtěla jsem nahmatat lampičku. Počkat odkdy nemám v pokoji lampičku? Musela jsem usnout u Lucase. Ten tu však nebyl. Sedla jsem si na postel a promnula jsem si oči. Musí být hrozně brzy, ale ten pád mě probral. Nedokázala jsem se rozkoukat takže jsem nic neviděla. "Kde je sakra vypínač,, zamumlala jsem. Šmátrala jsem po zdi, ale ne a ne ho nahmatat. Místo toho jsem nahmatala kliku. Otevřela jsem dveře a šla jsem na chodbu. Zezdola se ozývaly hlasy. Šla jsem pomalu po schodech dolu. Když jsem byla v kuchyni. Oslnivé světlo mě donutilo zavřít oči. Nepodařilo se mi je otevřít. Hlasy utichly. Nejspíš tu jsou ostatní. Poslepu jsem šla ke stolu. Byla jsem rozespalá a nohy se mi motaly. O něco jsem zakopla. Padala jsem. Někdo mě ale zachytil. Něčí ruce se mi obmotaly kolem pasu a přitiskli si mě k sobě. Ta vůně. "Lucasi,, zašeptala jsem a otevřela jsem oči. Trochu mi slzely kvůli tomu světlu. Ohlédla jsem se. Byli tu úplně všichni. "Ko- Kolik je hodin,, setřela jsem si slzy. "Skoro čtyři hodiny. Když si usnula šel jsem dolu. Jaktože si vzhůru?,, zeptal se starostlivě. "Byla mi zima,, zamumlala jsem. Nemohla jsem moc chodit tak jsem zase s funěním šla na gauč. Konečně jsem si sedla. "Au,, špitla jsem. "Co?,, optal se Carlisle. "Spadla jsem z postele,, 

Ostatní se po chvíli zvedli že jdou na lov. "Zůstanu tady s tebou,, usmál se Lucas. "Dobře,, úsměv jsem mu opětovala. "Je pravda že potřebujete na určitý věci soukromý. Stejně jako včera,, zasmál se Emmet. Nedokázala jsem mu nijak vynadat, protože jsem zrudla až po kořínky vlasů. Odkašlala jsem si. "Tak asi dobrou chut,, Ostatní se jenom smáli a za chvíli byli pryč. Lucas přešel pomalu ke mě. Za pas si mě přitáhnul a chystal se mě políbit. Schválně jsem se odtáhla s provokativním úsměvem. Vymanila jsem se z jeho sevření. Jeho výraz zůstal pořád stejný. Sledoval každý můj pohyb. Potápěla jsem se v těch hnědých očí. Pak jsem překvapeně vyjekla protože jsem to nečekala. Natiskl se na mě. Jeho ruce se sepjaly na mém pase. Byl neskutečně blízko. Ani jeden jsme se nepohli. Jen jsme se na sebe koukali. Trvalo to snad věčnost. Mohlo to trvat dobrých dvacet minut. Slyšela jsem dveře. Otočila jsem se k nim. Ostatní se už vrátili a překvapeně se na nás koukali. Vrátila jsem pohled zpátky na Lucase. Odkašlala jsem si. V domnění že mě nechá jít. Začala jsem se vrtět. Byl silnější. Bylo mi hrozně trapně. Snažila jsem se ho odstrčit. Oni na nás jenom zírali. Pořád jsem se snažila ho odstrčit. Jedním pohybem vzal moje ruce a dal mi je za záda. Stále mě držel. "To ti nepomůže,, protrhnul ticho. Nedokázala jsem z jeho hlasu nic vyčíst. Obličejem se přisunul ještě blíž. Naše rty se ale pořád ještě nespojili. Vykulila jsem na něj oči. Kdyby tu nebyli ostatní možná by se mi to i líbilo, ale takhle to bylo divné. Zbytek se radši uklidil ke stolu, ale pořád se otáčeli. Začala jsem přerývaně dýchat. 

Na to reagoval jen uchechtnutím. Srdce mi splašeně tlouklo. Určitě to slyšel. Sesbírala jsem poslední střípky odvahy mu něco říct. "Ty tu možná můžeš stát navěky, ale já tolik času nemám,, propichovala jsem ho pohledem. S ním to skoro nic neudělalo. A najednou byl pryč. Už zase to udělal. Zamračila jsem se a naštvaně zavrčela. Ostatní se mi smáli. Jak vtipné. Jestli nechce aby mě dovedl k šílenství musí s tím už přestat. "Jestli nechce aby mě dovedl k šílenství musí s tím už přestat,, zopakoval Edward. Zamračila jsem se a šla jsem si k nim sednout. S dopadem na židli jsem si na hlas povzdechla. Proč ho necháváš vyhrávat? ozvalo se mi v hlavě. Překvapeně jsem se koukla na Edwarda. Co tím myslíš? Je dost očividné že tě provokuje. A co bych s tím asi tak mohla dělat? Porazit ho v jeho vlastní hře. Usmál se. Já nevím. Ale víš. 

Zvedla jsem se a chtěla jsem jít do pokoje. Už jsem byla u chodů. Chtěla jsem už došlápnout na první schod, když se za mnou ozvalo: "Vypadáš naštvaně,, Nadskočila jsem. Lucas. Když jsem se otočila byl přímo přede mnou. Chtěla jsem couvnout. Zase si mě přitáhl. Koukal se mi do očí. To máš v kapse. Silně jsem o tom pochybovala. Potili se mi ruce. Otřela jsem si je o tričko, ale za chvíli byly zase mokré. Nedovolila jsem si ani dýchat. Byl tak blízko. Měla jsem pocit že mi srdce vyskočí z těla. On se nade mnou tyčil. Neusmíval se nic. Měl přesně ten výraz z kterého neumím nic vyčíst. Moje plíce se začali dožadovat kyslíku. Ztěžka jsem vydechla. Naklonil se ke mě. Všichni nás pobaveně pozorovali. Moje nohy mi začaly vypovídat službu. Jednoduše se mi podlomila kolena. Lucas zareagoval rychle a chytl mě. Ještěže měl takovou sílu, protože ted se moje tělo opíralo o to jeho. Pobaveně se na mě díval. Nasála jsem do plic vzduch. Ví vůbec co mi tímhle způsobuje? Jak moc z téhle jeho VELMI blízké přítomnosti pomalu dostávám panické ataky? Jak se mi rozbuší srdce při každém jeho dotyku? Jak se mi při každém jeho polibku rozletí hejno motýlu v břiše? Ne nemyslím si. Slyšela jsem jak Edward všechny mé myšlenky papouškoval ostatním. 

V tuhle chvíli mi to bylo jedno. Jakmile to Lucas uslyšel tak se zasmál. Cítila jsem jak rudnu. A on? Dovolil si mě pustit a jen tak odejít.  Šel pomalu po schodech. Rozeběhla jsem se za ním. "Hej!,, křikla jsem na něj. Už jsme byli z dohledu ostatních. Stoupla jsem si před něj. Měla jsem v plánu ho políbit, ale nijak mi nešlo se hnout. "Takže.... co ti vlastně způsobuju?,, zeptal se. Já mlčela a on pokračoval. Zase si mě za pas přitáhl k sobě. "Rozbuší se ti při tomhle srdce?,, prstem sjel od mého ramena na záda. Pokračoval na bok a z něj na stehno. Zatajil se mi dech. Pak se bez ohlášení přitiskl k mým rtům. Právě TED se mi rozletělo hejno motýlů. Vždycky bude v téhle hře lepší.