Twilight

23 svatba

Byl další den. Probudil mě budíček v 8:00. Promnula jsem si oči a vyhrabala jsem se z postele. Šla jsem se dolu nasnídat. Nikdo tady nebyl. Asi se šly posílit před svatbou. Koukla jsem do lednice. Koukaly na mě dvě vajíčka. Jedno jsem čapla. Udělám si omeletu. Otočila jsem se a málem dostala infarkt. Zakřičela jsem a upustila jsem vajíčko na zem. "Lucasi,, zamručela jsem a odstrčila jsem ho. Dostal výtlem. S hlasitým dupáním jsem šla pro utěrku. Namočila jsem ji a šla jsem to utřít. Lucas se pořád smál. Už jsem ztratila nervy. Mrskla jsem jí po něm. "Přestaň! To není vtipný,, vyštěkla jsem. Zamračil se. Byl celej mokrej. Teď jsem dostala výtlem já. "Tohle taky není vtipný!,, zakřičel. Musela jsem se chytit linky abych nespadla. Běžel ke mě. Já mu rychle utíkala. Jelikož jsem poloviční upír tak nejsem tak  rychlá. Čapnul mě za ruku. Zlomyslně se usmál a začal mě lechtat. Nemohla jsem se přestat smát. Už jsem nemohla ani dýchat. "Dost! Prosím,, snažila jsem se ho zastavit. Všimla jsem si že přišli Carlisl s Esme. "Co vy dvá tady děláte,, zakroutila hlavou Esme. Lucas přestal. Když mě lechtal tak jsem nemohla ani stát, takže mě držel. Pustil mě a já skončila na zemi. Založila jsem si ruce na prsou. "Promiň,, podal mi ruku. Odstrčila jsem ji a zvedla jsem se. Ještě je tam jedno vajíčko.

Uklidila jsem talíř. "V kolik to začíná?,, zeptala jsem se Carlisla. "Ve dvě,, odpověděl. Tak to mám ještě pět hodin. Šla jsem se podívat ven. Všechno bylo nachystaný. Bylo to nádherný.

Šla jsem zpátky dovnitř. Nevěsta se už určitě nervuje. Napadlo mě že zajdu za Rose. Vyběhla jsem schody a zaklepala jsem na její dveře. "Kdo je?,, zeptala se. "Tady El,, odpověděla jsem. Otevřela mi. "Ahoj,, usmála jsem se. "Pojď dál,, pokynula mi. Sedla jsem si na postel. "Taak jak to zvládáš?,, zeptala jsem se. "Zvládám co ?,, zeptala se nechápavě. "No ten stres a tak,, pohodila jsem rukama. Jen se zasmála. "Na stres radši nemyslím. Spíš myslím na to jestli dělám správné rozhodnutí,, sedla si vedle mě. "Ještě si to můžeš rozmyslet,, řekla jsem a chytla jsem ji za ruku. Vybavil se mi obraz na její zásnuby. Jen obraz. Rychle jsem zamrkala. "Měla bych si to rozmyslet?,, zeptala se. "To já nevím je to na tobě. Myslím že by ses měla stát Emmetovou manželkou,, řekla jsem pevně. Usmála se. Podívala jsem se na hodiny. Půl dvanáctý. Ozvalo se klepání. Rose ani neřekla dále a dovnitř se hrnuly Alice s Bellou. "Jdeme tě připravit,, zajásala Alice. "Tak já půjdu,, zasmála jsem. Přikývla. Zavřela jsem dveře. Otočila jsem se a zase jsem dostala infarkt. "Přestaň s tím,, zakňučela jsem a šla jsem k sobě. Lucas šel za mnou.

Byla jedna hodina a já už byla připravená.

Šla jsem se ještě podívat za Rose. Byla nádherná. Holky jí ještě uklidňovaly. "Ahoj,, usmála jsem se a sedla jsem si k nim. "Páni,, vydechly. "Nevěřím že vypadáš hezky i bez mojí pomoci,, zamrkala Alice. Jen jsem uchechtla. "Hodně štěstí,, popřála jsem Rose a šla jsem za Lucasem. Vešla jsem do jeho pokoje a všimla jsem si že stojí u zrcadla. "Sakra,, zaklel a hodil na zem kravatu. "Neumíš si zavázat kravatu?,, zeptala jsem se nevěřícně. Otočil se. "Si nádherná,, usmál se. "Dík,, zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho. "Ukaž, pomůžu ti,, sebrala jsem jí ze země. Zavázala sem ji a utáhla. "Díky,, zašeptal. Koukali jsme si do očí. Těkala jsem očima mezi těmi jeho a jeho rty. Najednou se otevřely dveře. Rychle jsem chytila jeho kravatu a dělala jsem jakože nic. "Je čas,, řekla Esme a hned odešla.

Všichni jsme seděli na svých místech a čekali jsme na Rose. Emmet nervózně přešlapoval na místě. Povzbudivě jsem se na něj usmála. Úsměv mi opětoval. Najednou se vynořila Rose s Carlislem. Carlisl dovedl Rose k Emmetovi. Teď stáli naproti sobě a pronášeli svá slova. (Pozn. Autora. Fakt nevím co se říká😅) Následoval polibek. Všichni jsme tleskali.

Bylo po obřadu a všichni pronášeli své proslovy. Teď byla řada na mě. Nadechla jsem se a šla jsem tam. Stála jsem před mikrofonem a spustila. "Když mě přijala má nová rodina, byla jsem šťastná. Měla jsem spoustu sourozenců,, odmlčela jsem se." Všichni mě ihned přijali. Poznala jsem jaké to je když vás opravdu někdo miluje. Moc vám to přeju. Chtěla bych poděkovat svojí rodině,, usmála jsem se. Pak jsem radši odešla na své místo. Po mě šel Lucas. "Vím jak moc příjemné je když máte někoho kdo vám opětuje lásku. Někdy je to těžké a někdy to hodně bolí. Nejlepší věc co pro mě můj otec udělal je že adoptoval Eleven,, všichni se na mě podívali. Trochu jsem zčervenala. "Nikdy jsem k nikomu nic tak velkého necítil. Myslím si že Emmet to má stejně k Rose. Ať se vám daří,, zamrkal a sedl si ke mě.

Všichni tancovali, ale já radši seděla a doufala že mě nikdo nevyzve. Najednou se předemnou objevil Lucas. "Smím prosit?,, zasmál se. Zakývala jsem hlavou. "Ne nikdy,, " Ale no ták,, zamručel a vytáhl mě na nohy. Nakonec jsem podlehla. Houpali jsme se do rytmu. "Budeš mít pošlapaný nohy,, varovala jsem ho. Jen mávnul rukou. "Myslels to vážně?,, zeptala jsem se. "Co ?,, zeptal se. "No, to co si řekl,, odpověděla jsem. "Nikdy jsem nic nemyslel vážněji,, přikývl. Pohladil mě na tváři. Chytla jsem mu ruku a podívala jsem se do jeho černých očí. Ty jeho se vpíjeli do mých. Políbila jsem ho.