Twilight

26 trénink

S tím co mi řekl mě tam nechal. Civěla jsem do zdi už dobrou hodinu. V hlavě jsem si snažila shrnout co mi řekl. Takže, jsem na základně lovců. Můj otec Donathan je mrtvý protože ho zabil Carlisl. Ten idiot co odešel po mě chce abych dokončila co začal můj otec. Zabít Culleny. To nikdy neudělám. Pomyslela jsem si. Slyšela jsem skřípání dveří a hned na to hlasité zabouchnutí které zhaslo svíčky. V místnosti byla tma. "haló?,, zeptala jsem se do tmy. Ozval se smích. Jeho smích. "Takže, začneme tvůj trénink. Je to jednoduché. V celé základně je tma. Dostaň se ven. Nikdo ti nebude bránit ani strašit. Budeš tady úplně sama. Nikdo ti nepomůže. Je tu jen jeden východ. Budeme čekat venku. Se všemi tě seznámím, ale budeme tě sledovat skrz kamery. Nemůžeš se vzdát, my se nikdy nevzdáváme. Nějaké otázky?,, vychrlil. Na sucho jsem polkla. "Kolik na to budu mít času?,, dostala jsem ze sebe. "Až ti čas bude vyprchávat informuje tě Steve zkrs tyhle hodinky,, odpověděl a podal mi je. "Prakticky si budete volat. Uslyšíme všechno co řekneš, ale nesmíme ti odpovědět,,dodal. Přikývla jsem na souhlas. " Až budeš připravená tak řekni,, byla jeho poslední slova.

Zhruba po patnácti minutách jsem se zvedla ze země." Jsem připravena,, řekla jsem do hodinek. Žádná odpověď nepřišla. Pokrčila jsem rameny a dala jsem ruce před sebe a šla jsem dopředu dokud jsem nenarazila na zeď. Šmátrala jsem po dveřích. Dostala jsem se k pantům. Hledala jsem kliku. Jakmile jsem ji našla snažila jsem se otevřít dveře. Bylo zamčeno. "No to si děláš prdel,, vydechla jsem. Lomcovala jsem s klikou. Bouchala jsem do dveří. Zakřičela jsem přes celou místnost. Byla jsem naštvaná. "Musim se proměnit,, řekla jsem nahlas a tak se taky stalo. Když jsem vlk mam větší sílu. Šla jsem na druhou stranu místnosti a rozběhla jsem se naproti dveřím. Vyrazila jsem je. Byla jsem na chodbě. Všechno jsem viděla téměř zřetelně. Pak jsem si uvědomila proč. Noční vidění. Nevim sice jestli je noc ale tak co. Na konci chodby byli schody. Vyběhla jsem je. Ocitla jsem se v obrovské hale. Byli tady stoly. Asi jídelna? Nevim jak je to tu velký, ale malý to nebude.

Dostala jsem se do dalšího patra. Musim najít nějakou baterku a bych se mohla přeměnit zpátky. Bylo tady asi tak deset dveří. Najedněch znich bylo napsáno sklad. Vyrazila jsem je. A nepletla jsem se. Byla tam svítilna. Když jsem zase stála na dvou nohách tak jsem si ji vzala. Rozsvítila jsem ji. "Budiž světlo,, usmála jsem se pro sebe. Všimla jsem si věšáčku u dveří. Bylo tam pár dlouhejch triček. Jedno jsem si vzala. Se svítilnou v ruce jsem se vydala zpátky na chodbu. Neříkejte mi že tady není žádná mapka. Musí tady bejt mapa základny. Další schody jsem tu nenašla, ale byl tu výtah. Byl hodně malej. Vešli by se tam tak tři lidi. Mám to ale štěstí. Jsem klaustrofobik.(klaustrofobie je strach s uzavřených a stísněných prostorů). Ve výtahu byli tlačítka. Zmáčkla jsem P jako přízemí. Začala jsem klesat dolu. Výtah se velmi brzo zastavil, ale neotevírali se dveře. "Ne to ne,, šeptla jsem. Zasekla jsem se. Bouchala jsem do dveří. Křičela jsem. "Pomoc! Zasekla jsem se tu!,, nepřicházela odpověď. Začala mi blikat svítilna. "Ne ne ne,, šeptala jsem. Vypla se. "Pomoc!,, křičela jsem. Nevím jak dlouho jsem v tom výtahu byla, ale hodina to byla. Dostala jsem záchvat. Házela jsem sebou ze strany na stranu. Když jsem se uklidnila ozvala se zpráva z hodinek. "Eleven jsi v pořádku?,, ozval se neznámý hlas. Měla jsem uslzený oči. Hlas jsem si vykřičela při záchvatu. "Po-pomoc,, bylo jediný na co jsem se zmohla. Ležela jsem tam. Byla mi zima. Ozvalo se skřípání. Cejtila jsem jak se výtah spouští dolu. Zastavil se. Otevřeli se dveře. Vkročil tam kluk. Vypadal tak na 18 let.
Kouknul se na mě. "Jsi v pořádku?,, zeptal se. Vytáhnul mě na nohy. Nesouhlasně jsem zamručela. Pamatuju si jak jsem usnula v jeho náruči. Probudilo mě světlo. Rychle jsem otevřela oči a sedla jsem si. Byla jsem v jiný místnosti než posledně. Seděla jsem na posteli. Nic jiného tu nebylo. Ani nikdo. Přepadal mě pocit že už nikdy neuvidím Lucase. Výmýšlela jsem plán.

Za nějakou dobu se otevřeli dveře. Stál v nich "taťka". "Chci ho vidět a rozloučit se,, vyhrkla jsem. Nechápavě se na mě podíval. " Chci vidět Lucase, a ostatní Cullenovi,, "to nevim jestli půjde,, zakroutil hlavou. "Když mě necháš se s nimi rozloučit tak tu zůstanu,, řekla jsem rozhodně. "Fajn,, povzdechl si.