like a brother / hughes brothers

twenty five

Po třech týdnech se Jack vrátil.

S bronzovou medailí na krku.

Tentokrát jsem na něj na letišti nečekala, jelikož jsem ještě dodělávala jídlo na večerní oslavu.

Tentokrát grilujeme u nás.

Pro změnu.

Kolem páté zvonil zvonek.

Já jsem pobíhala po domě ještě v teplákách s drdolem na hlavě, jediné štěstí bylo, že jsem se nalíčila hned ráno.

Měli dojít až v šest.

"Jacku," usmála jsem se, když jsem viděla jeho široký úsměv a pevně jsem ho objala.

"A teď už tě minimálně týden nepustím," pošeptal a pevně mě držel.

"Gratuluju k medaili," řekla jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

"Děkuju, s čím ti můžu pomoct?" zeptal se.

"Asi s ničím, už mám skoro všechno, salát i dezerty jsou v lednici, brambory i maso v marinádě," odpověděla jsem.

"Nojo, superžena, a jenom moje," usmál se a opatrně mě políbil.

Jen na chvilinku, dokud jsem se neodtáhla.

"Děje se něco?" zeptal se.

"Ne, vše v pohodě," odpověděla jsem a táhla jsem si ho do pokoje.

"Já to na tobě poznám," řekl, "navíc ty jsi na mě ani nečekala na letišti, tak co se děje," zamumlal a sedl si vedle mě.

"Hele, nechme to na později, já se ještě musím převléct a učesat," pousmála jsem se.

"Tak jo," odpověděl.

"Povídej mi radši, jak bylo, rekordmane," řekla jsem.

"Bylo to skvělý, Kath, až na tu koncovku, škoda, že jsi tam nemohla být," zamumlal.

"Ale i tak, jsem na vás moc pyšná," usmála jsem se.

"Jo, je to moc hezká tečka za dvouletou dřinou," řekl.

"To teda, že ano," odpověděla jsem.

"Co ty tu? Nezlobili tě kluci moc?" zeptal se.

"Ne, vše v pohodě, vlastně jsme se tolik nevídali," řekla jsem.

"Jakto?" vykulil oči.

"Já ani nevím, nějak nebyl moc čas, Jackie," naznala jsem.

"Hele, Kath, to není normální," odpověděl.

"Co?" nechápala jsem.

"Vždycky jste se vídali, i když jsem doma nebyl," řekl.

"Já vím, tak nebylo moc času, Quinn se připravoval na případný kemp s nároďákem, Luk trávil víc času s kamarádama a já taky neměla moc času, měla jsem kvůli vám přeházený režim," odpověděla jsem.

"Ajo, to chápu," pousmál se.

"Jedeš na to mistrovství na Slovensko?" zeptala jsem se.

"Jo, letíme za týden na přípravu," začal.

"Achjo," zamumlala jsem.

"Pak máme ale celé léto," usmál se.

"To určitě, draft a všechny povinnosti kolem," zasmála jsem se.

"Na draft jdeš hezky se mnou, Kath," řekl.

"V žádným případě," odpověděla jsem.

"Ale jo, už od malička jsi to ty, kdo mě nejvíc podporuje, nesmíš tam chybět, ať se stane cokoliv," usmál se.

"Fakt?" zeptala jsem se.

"Myslím to vážně," řekl a pevně mě objal.