like a brother / hughes brothers

twenty one

o pár týdnů později...

No, za Jackem jsem nakonec neletěla.

Vymluvila jsem se na moc práce doma.

A teď jsem stála na letišti s Lukem a jeho rodiči, abychom ho přivítali zase na chvíli doma.

"Dej tomu čas, Kath," zamumlal Luke, když jsme seděli v kavárně.

Letadlo mělo dvě hodiny zpoždění.

"Proč?" zeptala jsem se.

"Rozchodem se nic nevyřeší, to by Jacka teprve rozhodilo, navíc, nebylo by to pak stejný," odpověděl.

"Sám jsi mi řekl, že mě máš rád, nechci, aby mezi váma byly nějaký problémy, navíc kvůli mně," řekla jsem.

"Hele, problémy už mezi náma byly, i kvůli jiným věcem, ikdyž občas i kvůli tobě," zasmál se.

"Co prosím?" zeptala jsem se.

"Odpovědi se nevyhnu, že?" poškrábal se nervózně na bradě.

"Mluv, Luku," řekla jsem.

"No, víš jak jsem měl po tom jejich mistrovství v lednu rozraženej ret?" zeptal se.

"No, říkal jsi mi, že to byla vysoká hůl," odpověděla jsem.

"Hm, skoro, Quinn mi dal tečku," řekl.

"A teď mi ještě řekni ten důvod," zamumlala jsem.

"Řekněme, že máme bohužel stejnej vkus na holky," špitl.

"To snad není ani možný," řekla jsem.

"V klidu, Kath, bylo to jen jednou," odpověděl.

"To je snad jedno kolikrát, ne?" zeptala jsem se.

"Hele, jestli to udeláš, tak Jacka ztratíš, mezi přátelstvím a láskou nejde přepínat jako s vypínačem," řekl.

"Já, nemám slov," odpověděla jsem.

"Prosím, alespoň do doby, než se vrátí z osmnáctek," naznal.

"Luku," začala jsem.

"Kvůli němu," řekl.

"Já, nevím, uvidím," odpověděla jsem a vrátila jsem se k místu, kde jsme čekali na Jacka.

Po chvilce jsem z dálky viděla ten jeho úsměv.

Objal mámu, plácl si s tátou a Lukem a nakonec došel ke mně.

"To nejlepší nakonec," rozšířil svůj úsměv a pevně mě objal.

"Vítej doma, Jacku," řekla jsem.

"Teď se mě zase chvíli nezbavíš," odpověděl.

"To mám radost," usmála jsem se a Jack mi věnoval krátký polibek.

"Všechno si řeknete doma, mládeži," houkla Ellen a hnala nás k autu.

Dojeli jsme k nim, kde už čekali máma s tátou a rozpalovali gril.

Další rodinná grilovačka.

"Vítej doma, Jacku," usmála se moje máma a objala ho.

"Děkuju," řekl s úsměvem.

Po jídle jsme utekli k Jackovi do pokoje a povídali jsme si.

Úplně o všem.

"Jsem na tebe moc pyšná, Jacku," usmála jsem se.

"Kvůli tomu rekordu?" zeptal se.

"Ne, tak celkově, je hezký se koukat, jak se tou hrou bavíš," řekla jsem.

"Nebýt tebe, nejsem tam, kde jsem, vždycky jsi do mě hustila, ať hraju dobře," zasmál se.

"Jo, to si pamatuju," odpověděla jsem.

"Ještě se musím soustředit na to mistrovství," řekl.

"Na obě dvě, ty hvězdo," usmála jsem se.