like a brother / hughes brothers

six

"Budeš mi chybět, až zas odejdeš," zamumlala jsem po chvilce.

"Doufám, že se na mě přijedeš podívat," usmál se.

"Plánujou rodiče nějaký výlet?" zeptala jsem se.

"Jo, na dva týdny v březnu," řekl.

"To je za dlouho," špitla jsem.

"Víš, že můžeš dojet kdykoliv, na prodloužený víkend, budu jenom rád," usmál se.

"Ještě se domluvíme, abych vám nenarušovala program," řekla jsem.

"To nehrozí, na mou malou Kath si udělám čas vždy," odpověděl.

"Hele, to, že jsi o dvě hodiny starší neznamená, že si budeš vyskakovat," zamumala jsem.

"Slib mi, že budem pořád ti nejlepší kámoši," pošeptal.

"Budem, Jackie," usmála jsem se a objala jsem ho.

"I když se stane cokoliv," zamumlal a políbil mě do vlasů.

Tohle už dlouho neudělal.

Naposled když nám bylo tak deset.

A je pravda, že mi to hodně chybělo.

"Je vše v pohodě, Jacku?" zeptala jsem se a koukla jsem na něj.

"Jo, určitě, proč?" odpověděl.

"Já nevím, seš nějakej divnej," řekla jsem.

"Hele, klídek, nic mi není," usmál se.

"Neměli bychom jít spát? Zítra máš trénink na ledě," naznala jsem.

"Já vím, už se těším," odpověděl a natáhl se, aby zhasl lampičku.

"Budeš tu se mnou?" zeptala jsem se, když zůstal ležet vedle mě a nešel do své postele.

"Jako za starých časů, ne? Kdyby náhodou přišel bubák, budu u tebe," zamumlal.

I když jsem na něj neviděla, cítila jsem na sobě jeho pohled.

Modrá očka, která jsem měla tak moc ráda.

Nakonec jsem po chvilce usnula.

Kolem osmé nás vzbudilo bouchnutí dveří.

"To byl Luke?" zeptala jsem se.

"Jo, já ho zabiju," zamumal Jack a chtěl se zvednout.

Stihla jsem ho chytit za ruku.

"Nech ho, ještě by měl z toho radost," špitla jsem a radši jsem ho zase pustila.

"To je taky možnost," pousmál se a koukal na mě.

Jen tak.

V tichosti.

"Co je?" usmála jsem se po chvilce.

"Nic, já, jsi moc krásná, Kath," zamumlal a sklopil zrak.

"To jako fakt?" zeptala jsem se.

"Jo, myslím to vážně," odpověděl.

"Počkej, jsi zdravý?" zasmála jsem se a se starostí jsem mu sáhla na čelo.

"Jsem v pohodě," usmál se.

"Tak, um, děkuju?" špitla jsem a sklopila jsem zrak.

"Jackie, vstávej, za půl hodinky jedeme na stadion," křikl Luke, když znovu přiběhl do pokoje.

"No nic, tak já půjdu, uvidíme se potom?" zeptala jsem se.

"Určitě, můžeme dát další film," odpověděl.

"To určitě," řekla jsem, "tak se měj," usmála jsem se.