like a brother / hughes brothers

fifteen

"Můžu?" zeptala jsem se, když jsem došla k jeho pokoji a on si míčkem házel o zeď.

"Tak asi jo," odpověděl a sedl si.

"Proč?" špitla jsem.

"Víš jak měl dva roky zpět Jack holku?" začal.

"No," odpověděla jsem.

"V tu dobu jsme si byli tak blízcí jak nikdy," řekl, "možná jsem malej kluk, o rok a půl mladší jak Jack, ale to nemění vůbec nic na tom, že tě mám rád," zamumlal a nadechl se.

"Nevím, co ti na to mám říct," špitla jsem.

"Radši nic neříkej," odpověděl.

"Vždycky jsme to byli my čtyři, ty, já, Jack a Quinn, byli jsme taková Fantastická čtyřka," pousmála jsem se.

"Jo, ale ty jsi měla vždycky Jacka ráda víc," začal.

"Jsme narození ve stejný den, trávili jsme spolu spoustu času, a sám dobře víš, proč jsme se dva roky zpět my dva tak sblížili," naznala jsem.

"Jojo, brečela jsi mi v náručí, kvůli Jackovi," odpověděl.

"Jo, byl jsi pro mě neskutečná opora, proto bych nechtěla něco pokazit," začala jsem.

"Já vím, přeju vám to s Jackem, jen, mrzí mě, že mi to nikdo neřekl dřív," řekl.

"Ani vaši, ani naši o tom neví, teda myslím, nemohl si se to dozvědět dřív," špitla jsem.

"Chápu, hele, Kath, tu pizzu necháme na jindy, jo?" zeptal se.

"Jo, taky to tak vidím, třeba zítra?" usmála jsem se.

"Hele, zítra má jeden kámoš z klubu party, nechceš jít se mnou?" navrhl.

"Tak jo, klidně," řekla jsem.

"Fajn, tak jo, vyzvednu tě v sedm," zazubil se.

"Tak jo, alespoň přijdu na jiné myšlenky, než na to, jak moc mi Jack chybí," začala jsem.

"Jo? Tak buď připravená," řekl.

"Hele, nechceš si dát Fifu?" zeptala jsem se.

"A baví tě to se mnou ještě?" zasmál se.

"Jo, chci tě porazit, jako vždy, Luku," řekla jsem.

"A co když porazím já tebe," odpověděl.

"Dáš mi trest?" usmála jsem se.

"Ne, jen bychom se mohli o něco vsadit," řekl.

"Například?" zeptala jsem se.

"Když vyhraju já, tak tu přespíš," odpověděl.

"A když vyhraju já, tak jdeme zítra v osm ráno běhat," zazubila jsem se.

"Vždyť víš, jak nesnáším běhání," zamumlal.

"Právě proto," odpověděla jsem s úsměvem.

No.

Vyhrál on.

A ne jednou.

Po několika hodinách jsme už leželi u něj v pokoji a před spaním jsme si povídali.

"Kdybys nechodila s Jackem, měl bych šanci?" zeptal se po chvilce Luke.

"To je těžký takhle říct," špitla jsem a koukla jsem na něj.

"Jasný," zamumlal.

"Ale jsem si jistá, že si najdeš skvělou holku, Luku," usmála jsem se a objala jsem ho.

"Třeba budu mít taky někdy štěstí, jako Jack," řekl.

"Určitě, dobrou noc," pošeptala jsem.

"Dobrou," zamumlal a společně jsme usnuli.