like a brother / hughes brothers

ten

pohled Kath

Celé odpoledne jsem si vybalovala pár věcí a potom jsem zavolala Quinnovi.

"Ahoj, Kath, už jsi u Jacka?" zeptal se.

"Jo, jak to víš? Jack povídal?" pousmála jsem se.

"Jojo, ten aby se nepochlubil, že letíš za ním a za mnou ne," zasmál se.

"Jsem ráda, že ho můžu vidět," řekla jsem.

"To on je taky rád, volal mi a byl úplně jako vyměněnej," odpověděl.

"Co?" zasmála jsem se.

"Má tě rád, Kath," řekl.

"Já ho přece taky," odpověděla jsem.

"No nic, musím, mám za chvíli zápas," naznal.

"Jojo, měj se," řekla jsem a zavěsila jsem.

Po chvilce už ťukal na dveře Jack.

"Tak jsem tu," usmál se Jack.

"Jdeme na večeři?" zeptala jsem se.

"Jo a pak mám připravenej jeden super horor," odpověděl.

"Notaaak," špitla jsem.

"Víš jak mám rád, když tě můžu chránit," usmál se.

"Ty seš blbej," zasmála jsem se a následovala jsem ho do obrovské jídelny.

Nabrali jsme si to, na co jsme měli chuť a sedli jsme si za Colem a Alexem.

"Tak co vy dva?" usmál se Alex.

"Co my dva?" nechápala jsem.

"Mysleli jsme co máte pak v plánu," objasnil Cole.

"Jack má něco vymyšleno," řekla jsem.

"Jojo, mám spoustu plánů a překvapení," usmál se Jack.

Po půl hodině jsme došli ke mně na pokoj.

"Ještě ti to tu chci ukázat," naznal a hodil po mě mikinu, kterou jsem měla na židli u dveřích.

"To bude na dlouho, ne?" zeptala jsem se.

"Možná," odpověděl a táhl mě ven.

Prošli jsme celou tuhle budovu, potom ještě jednu budovu kde byla posilovna a tréninkové prostory, vzadu byl malý stadionek, asi taky na tréninky.

Bylo to obrovské, do pokoje jsme se vrátili po hodině a půl, no a Jack propojil svůj notebook s televizí a zapl film.

"Za tohle tě fakt nesnáším," špitla jsem, když jsem k němu zvedla hlavu.

"Ale notak, vždyť je to super, Kath," pousmál se a pohladil mě po tváři.

"Tím si mě neudobříš," řekla jsem a cuchala jsem jeho vlasy.

Jako vždycky.

Přemýšela jsem o tom, co mi Quinn říkal.

A na to, jak byl divný Cole.

Nedokázala jsem si nic spojit k sobě.

Po chvíli ticha se ke mně Jack přiblížil a dlouze mě políbil.

"Ani nevíš, jak dlouho jsem o nás dvou přemýšlel, pořád víc a víc mi dochází, že nemůžu být bez tebe a asi bych nepřežil, kdyby tě měl někdo jinej," začal s jemným úsměvem na tváři.

"Jacku, já," zamumlala jsem.

Neměla jsem slov.

Vždycky byl jako můj brácha.

Dvojče.

Nejlepší kámoš.

Chránil mě před všema idiotama, co se ke mně přiblížili.

Všechno jsme vždycky dělali společně.

xxx

Trošku se nám to rozjíždí... pokud byste neměli co na práci během karantény, tak mrkněte na další příběhy na mém profilu, dnes tam přistál jeden nový s kluky z Toronta, tak se na něj můžete podívat. Děkuju za přečtení!