27.

1.8K 141 3
                                    

Jinův pohled
,,Jak se to prosímtě stalo." Zeptal jsem se Taehyunga, který už skoro brečel
,,J-já na něj zařval a on prostě utekl a brečel. Oni ho tam pak našli na zemi ....."
,,Fakt se občas cítím jako ustaraná mamka."
,,Bude v pořádku?" zeptal se Tae Opravdu fňukal jak malé dítě.
,,Prosímtě jen omdlel, nic tak hroznýho to není. Potřebuju za Joonem, takže tu zůstaň a počkej, nebo nevím jak to chceš. Hlavně až se probudí nebuť na něj moc rychlý, určitě z tebe nebude nadšený."

Jungkookův pohled
Tma, pořád samá tma. Párkrát jsem slyšel hlasy, ale jen tlumeně, takže jsem nepoznal, kdo to byl.
Teď se začaly hlasy trochu zvyšovat a já začal zaznamenávat světlo. Chvilku mi trvalo, než jsem si na to otravné umělé světlo zvykl. Ležel jsem na posteli, tedy s na lůžku.
,,No konečně jsi se zbudil ,musím ti dát prášek na bolest." Lisa mi podala sklenici a přinesla plato prášků, ze kterého jeden vyndala. Dala mi ho před pusu a asi čekala, že si ho vezmu.
,,Hele dobrý, já sám."
Prášek jsem jí vzal a zapil ho.
,,Ahoj, Liso. Jungkooku? Ty jsi tu taky. No abych se ti představila, já jsem Rosé."
,,Já vím."
,,No tak to je super."
,,No moc ,bych neřekl, od té doby co vím, že mě Lisa zakousla, mě typy holek jako ty odpuzují."
Lisa se na mě vyděšeně podívala.
,,Nekoukej na mě tak, možná jsi mě zakousla, ale pořád nejsem někdo, kdo by ubližoval druhým. "
,,Vadí ti to hodně? "
,,Nebudeme si nic nalhávat, jsem tu dva měsíce a stihlo se mi stát víc špatných věcí, než co jsem zažil za celý svůj život venku.
Ale vzhledem k tomu, že tu nemám tolik přátel, tak ti to odpouštím."
,,Opravdu!?" Vypískla a objala mě.
,,Heh promiň."
,,To je v pořádku. Kolik je?"
,,Půl druhé."
,,Sakra! Musím jít do knihovny!"- Vystřelil jsem z lůžka.
,,Jungkooku počkej! Jsi zraněný, nemůžeš pryč."
To mi bylo v tu chvíli jedno. Musel jsem za Hobim do knihovny.
Zastavil jsem se, protože na chodbě stál Taehyung. ,,Kookie...."
Nezajímalo mě to, byl jsem na něj naštvaný, tak moc. Bez toho, abych se mu podíval do očí, jsem ho obešel.
Možná to nebylo správné, ale musí si uvědomit, že mi ublížil. Náhle jsem uslyšel tichý vzlyk. Zase jsem ucítil tu bolest na hrudi, ale svědomí mi nedovolilo se vrátit.

,,Jungkooku, myslel jsem si ,že jsi se na to vykašlal. " řekl Hobi
,,Přece bych tě tu nenechal čekat."
,,Tak začneme, na jakou emoci se dnes budeme soustředit?"
,,Vztek a pocit viny."
,,Uuu, no dobře."

Hobi se dnes už po třetí objevil na zemi.,,Jungkooku, řekni mi co se s tebou stalo, že dokážeš tak dokonale shodit, asi o tři sta let staršího upíra."
,,To bude tím,že lítám hlavou v oblacích."
Taehyung to bral jako chybu. Dobrý jsem mu tak max. na urážky. Bylo mu to vůbec líto, když na mě tak zařval?

Budeš mě nenávidět, nebo milovat, vyber si ....

Myslela jsem si ,že tahle storka bude na třicet kapitol. Měním názor....

❤❤  

Dark Angel [Taekook]Where stories live. Discover now