Dark Angel [Taekook]

5.

,,No..... Přišel jsem sem před čtrnácti lety. A jak jinak jsem tu nikoho neznal. Moc jsem se chtěl zpřátelit, ale moc mi to nešlo. Upíři jsou chladní a odvážní. Za to já jsem energická a mírumilovná povaha. Nikam jsem nepatřil a nikdo se semnou nebavil. Asi po týdnu mě spolubydlící vyhodil z pokoje s tím ať už se nevracím. No a tak mě dali do pokoje s Yoongim. Vůbec jsme se spolu nebavili, do té doby, než se mě jednou zastal. Zastal se mě před klukem co mi neustále říkal, že jsem buzerant. No a tak jsme se začali bavit víc a víc. Stali se z nás nejlepší přátelé. Stal se pro mě jedinou osobou na kterou jsem se mohl zpolehnout. Naše přátelství se prohlubovalo, ale nesli jsme následky. Yoongi se moc slovně bránit neumí a tak si mě chránil násilím. Jenže za to dostával tresty. Začalo mi to dost vadit, že se každý den vrací zbičovaný nebo jakkoli zraněný. I když jsem mu říkal, ať toho nechá, dělal to dál. No a tak to ve mě jednou prasklo, poprvé a naposledy jsem ho seřval, aby si uvědomil, že už je to moc. Nakonec se po naší hádce odstěhoval. Od té doby se nebavíme a já ani nehodlám." Tak dojemné málem mi ukápla slzička.,,Byli jste jen přátelé? Nic víc?."Musel jsem si rýpnout.,,Nic víc nic míň a teď mě nech přemýšlet nad svým mizerným životem."

Ráno
,,Kookie!” Ach jak krásné probuzení.,,Vstvávej, jinak to nestihneš a dostaneš od Jina dvacet čtyři přes prdel!" To mi vyhrožuje? Moment Jin? To mě bude učit ten Jin? Začal jsem přemýšlet jestli jsem někomu něco udělal, že mám takové 'štěstí'.

Mezitím co jsem si čistil zuby jsem poskakoval a upravoval si vlasy.,,No nazdar další buzerant.”Opravdu je nevýhoda mít společnou koupelnu.,,Jedinej kdo tady vypadá, že by ojebal i kluka jsi ty." OUUU. Nevíš co říct co? Radši už jsem odešel. Měl jsem ještě čas a tak jsem se jen tak prohlížel v zrcadle(jop mají zrcadlo v pokoji) a dělal na sebe ksichty. Jak to, že vypadám jako králík? Ostatní vypadají jako zabijáci a já jako králík? Teda, když neberu Jimina.,,Kooku ty jsi ještě tady? Vždyť už je osm?"
,,Co, už!? Promiň já zdrhám! " A tak jsem taky učinil. Spěchal jsem co nejvíce  jsem mohl.

Stál jsem před dveřmi a rozmýšlel se jestli tam mám vůbec chodit. Moje myšlenky byly daleko v oblacích. No, ale nakonec jsem vstoupil. Měl bych, začít počítat kolikrát mě jejich architektura vyrazila dech.