Den svatého Valentýna - ten nejzamilovanější a zároveň nejsentimentálnější den v celém roce. Dvacet čtyři hodin, které na člověka působí v příšerné přecitlivělosti. Každé srdce je měkčí a podstatně náchylnější k různým vzplanutím. Tisíc čtyři sta čt...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Merylin studený dech narážel do mých prsou, zatímco její srdce rozhánělo po těle ohromné množství adrenalinu, co se ji do žil dostal mou vinou. Své nádherné, na dotek velmi příjemné vlasy měla rozprostřené kolem své hlavy, čímž mě slabě lechtala v jamce pod krkem. Její tělo se k tomu mému choulilo jakoby za teplem, když mi svými citlivými bříšky prstů přejížděla po té nejcitlivější pokožce kolem mé bradavky. Jen o malý kousek výš, se mi přes celou hruď táhlo jedno z mých mnoha tetování a já neskutečně miloval, když mi ho partnerka obtahovala svými prsty. Na každém centimetru čtverečním má kůže plně vnímala jen její přítomnost, nechávala se unášet její příjemnou vůní a mátla mou mysl, kterou přesvědčovala o tom, že tato chvíle nemusí nikdy skončit.
„Ty poslední dny se mi moc líbily. Netušil jsem, že se dá i takhle na konci světa bavit, jako bychom byly v hlavním městě," přejel jsem ji bříšky prstů po nahých zádech a stále dokola si připomínal její ladné pohyby během několika našich ne úplně dlouhých tanců. Tančila tak lehce jako vánek, zdálo se dokonce, že se nohami nemusí vůbec dotýkat parketu. Naše těla si vzájemně vyměňovala teplo pokaždé, co se o sebe jenom slabě otřela, a konkrétně mě to přivádělo k šílenství.
„Nevyrůstal jsi nikdy v menším městě? Měla jsem pocit, že jsi o Londýně mluvil až v souvislosti se svou kariérou" zpozorněla a jakmile mi věnovala lehký polibek na hrudní kost, zvedla ke mně své překrásné smaragdové oči, co zářily vzrušením a čistou energií. Ovšem na druhý pohled jsem v nich rozpoznal i ohromnou něhu, čímž se stávaly něčím neskutečně přitažlivým.
„To jo. To je samozřejmě pravda."
„Tak mi netvrď, že jako teenager jsi nikdy nebyl v baru nebo na diskotéce. Ať už načerno, nebo později legálně. Někdo jako ty nemohl být během puberťáckých let tak vzorný. Vždyť jenom včera jsi mluvil o tom, že kouříš už docela dlouho," opřela se zamyšleně o loket a ukazováčkem přejela po mé tváři, kde se mi kvůli úsměvu objevil slabý ďolíček.
„Ale tak jasně, že jsem nejednou v nějakém takovém podniku byl, ale zas tak moc se mi tam nelíbilo. Bylo to dost špinavé, spousta lidí tam kouřila a hudba ti byla schopna roztrhat ušní bubínky. V Londýně to všechno pak bylo úplně jinak. Kouřit jsi směla jenom venku, všechno tam je podstatně čistější a modernější. Proto mě překvapilo, že tady máte docela slušné místo k tomu, abyste si mohli zajít na skleničku," vysvětlil jsem ji rychle své myšlenky a pohlazení po tváři ji samozřejmě okamžitě vrátil svým palcem.
„No už jsem si říkala, koho jsem si to zatáhla do postele," uchechtla se pobaveně a slabě nade mnou pokroutila hlavou, než si ji na mou hruď znovu klidně položila. Spokojeně jsem zavřel oči a se slabým úsměvem vnímal jenom její lehké doteky, co mi připomínaly spíš lechtání jarního sluníčka. Skoro se mě jím snažila přesvědčit o tom, že se mi to jenom zdá. „Nechci, abys zítra odjel. Už jsem si tu na tebe tak nějak zvykla," zašeptala po chvíli ticha se rty přilepenými na mé tepně, jimiž se něžně dotkla místa, kde mi krev proudila snad nejsnáze zaznamenatelně. Slabě mi pod bradou zamručela a zlehka mi zafoukala na citlivé místečko pod mým uchem, kvůli čemuž mi po celém těle naběhala husí kůže.
