Be My... Valentine! (fan fiction w/Louis Tomlinson)

- kapitola 32.

„Kdybych věděl, že to pomůže, tak bych ti vrazil takovou facku, aby ses konečně probral a přestaň tak blbnout," zavrčel na mě Simon podrážděně a svým dost naštvaným pohledem si mě prohlídl. Za ta léta, co jsme spolu spolupracovali, jsem si na to více, než zvykl a byl proti tomu relativně imunní. Ze začátku jsem měl z našich hádek špatný pocit - do doby, než jsem to hodil za hlavu a přestal se trápit něčím takhle banálním. Na straně opačné jsem občas přál s ním zatřást a zakřičet mu do obličeje, ať se kouká probrat. „Jenomže s někým takhle lhostejným k vlastní kariéře je to dost zbytečné, nemyslíš si?"

„Myslím, že pokud se budeš pořád takhle rozčilovat, tak ti praskne ta naběhlá žíla na čele," pokrčil jsem uvolněně rameny a věnoval se jenom svým písničkám rozloženým na stole, jež si prohlížel i koprodukční a samozřejmě i Ben, který nám byl ochotně k dispozici, kdybych se náhodou ještě rozhodl pro nahrávání.

„Tu tam mám od doby, co jsem začal pracovat s tebou," nepřestával se rozčilovat a změřil si můj odvrácený profil svým zamračeným pohledem, až jsem ho byl schopný i dobře zaregistrovat. Slabě a jenom pro sebe jsem se jeho řečem usmál a poukázal na verš ve sloce u níž mě zajímal názor ostatních, jak na ně několikrát krátkých spojení působí. „Mám s tebou jenom starosti. Ve všech novinách se píše jenom o té tvé nové holce, kvůli který jsi jenom za ty tři dny stihl udělat hromadu pitomostí, zatímco všichni opomínají psát o tvé muzice. Jak chceš prodávat alba a mít úspěšné turné, když upozorňuješ na to, že žádná fanynka nemůže ani snít o tom, že bys mohl být chvíli single," mručel zamyšleně, „a přitom je to tak jednoduché!"

„Víš, to jsou teď věci, které zrovna moc neřeším," ušklíbl jsem se a slabě se usmál výrazu Bena, co se jen těžce pokoušel o zachování neutrální, či dokonce vážné tváře, a tvářil se, že si neuvědomuji fakt, že si stoupl za mě a zíral mi přes rameno na tu hromadu papírů plných poznámek. „Prodej alb budu moct začít řešit až ve chvíli, co ho vydám, prodej lístků máš na starosti ty a na písničkách pracuji teď, tak se zkus zase pěkně uklidnit," poplácal jsem ho po rameni, čímž jsem maximálně přilil oleje do ohně. Jeho pohled mě úplně spaloval zezadu, zatímco ostatní se smáli tomu, jak si z jeho argumentů dělám legraci.

„Víš, co? Dělej si co chceš," mávl nade mnou rukou a slabě se zašklebil. „Až přijdeš s tím, že se mám pokusit stáhnout nějaký plátky, až tě ta tvá koketa bude přes média ničit - tak si uvědom, že mě ani nehne. Tenhle průser si užiješ až do konce, aby sis jednou pro vždy uvědomil, že tyto věci dokážu předpovědět lépe, než ty," vyhrožoval, což už jsem prakticky vzato ani nevnímal a radši se věnoval diskuzi na téma aranžmá, co si Ben představoval k písničce Wolves.

„To se ještě uvidí, starouši," začal jsem se tiše smát, až se celé mé tělo slabě třáslo v základu.

„Jen se klidně směj. Ale nejprve mi připomeň, co jsem ti hned na začátku říkal o vztahu s Brianou," připomněl mi bez špetky humoru s pozvednutým obočím, „no tak vidíš."

✩ ✩ ✩ ✩ ✩

LonelyTomcat: Jak se dnes máš? 😘

MerryKnight: Unaveně 💤

LonelyTomcat: No to mi nepovídej - jak je to možný? 😡

MerryKnight: Musela jsem jít nakupovat s kamarádkou a to je vždycky únavný 👚👠

MerryKnight: