Be My... Valentine! (fan fiction w/Louis Tomlinson)

- kapitola 5.

LonelyTomcat: Jsem docela nejistý

LonelyTomcat: A hlavně dost rozpačitý

LonelyTomcat: Nemám totiž tak hezký nohy, jako ty ;)

MerryKnight: A to jsi ještě podstatnou část jejich kůže ještě neviděl ;)

LonelyTomcat: To bych se potom už pravděpodobně nezmohl na vůbec nic

LonelyTomcat: A dýchání by bylo něco velmi zbytečného :P

Popsal jsem skoro do všech základních detailů své pocity při pohledu na fotku, co mi poslala. Pro ni to možná byl jenom pomíjivý moment zachycený jen v několika zlomcích sekundy, ale pro mě - takhle volně k dispozici, kde jsem si ho mohl neustále připomínat - to bylo něco mnohem víc. Vytvořilo mi to skoro dokonalou husí kůži a v krku se mi vytvořil znatelný knedlík. Štěstí, že jsem zrovna nemusel mluvit!

MerryKnight: Díky

MerryKnight: Beru to jako kompliment 

LonelyTomcat: Tak to bylo taky myšlené :)

LonelyTomcat: Snažím se být k tobě milý

MerryKnight: A stojí tě to dost úsilí, viď? ;)

V některých případech je to těžký, ale s tebou zrovna ani ne. Naopak mi přijde, že s tebou to ze mě jde docela hladce. Skoro až přirozeně - což vzhledem k totální citové vyčerpání - bylo docela zvláštní. Ale zároveň relativně dobré znamení toho, že mě to přestává trápit. I když ta pravá bolest se pravděpodobně ještě dostaví. A v daleko silnějším rozsahu.

LonelyTomcat: Vlastně ani ne

LonelyTomcat: Jde to docela hladce

MerryKnight: A co budeme dělat teď?

MerryKnight: Tedy...

MerryKnight: Co se chystáš dělat ty? 

MerryKnight: Blíží se nám čtvrtá hodina a my spolu na mobilech trčíme už skoro šest hodin

Šest hodin? No není to krásné? Budeme mít za sebou první čtvrtinu dne! První magickou hranici. A pokud to takhle půjde dál, bude těch hranic jenom přibývat. A upřímně, mně by to nevadilo snad ani trochu!

MerryKnight: Pořád tě to baví?

LonelyTomcat: Chceš se zbavit závazků?

MerryKnight: Ne?

MerryKnight: Nevím?

MerryKnight: Nemůžu se zeptat?

LonelyTomcat: Samozřejmě, že můžeš

MerryKnight: Tak v tom případě se ptám

LonelyTomcat: Tak vidíš, samozřejmě, že mě to baví

LonelyTomcat: Jinak bych to třeba už dávno ukončil

LonelyTomcat: Jenomže každou nově započatou hodinou mě naše konverzace baví čím dál víc

LonelyTomcat: Navíc, ty mě zajímáš stále víc

Připustil jsem toužebně a posadil se na posteli. Zuby mi silně stiskly spodní ret a já znovu silně zatoužil potom, dozvědět se o ní víc. Přišla mi čím dál více zajímavá - neobyčejná a především neokoukaná.