Okouzleni prvním pohledem

25. kapitola

„Kam jdeš na vejšku?" zeptám se Dylana na laborkách.

„Já? Já jdu na sportovní v Kalifornii."

Sportovní vysoká škola v Kalifornii je snad nejznámější. Studovali tam skoro všichni sportovci a od nás ze školy tam jdou taky skoro všichni.

„Aha. A už tě tam vzali, že už je to definitivní?"

„Jo, nastupuju hned v srpnu."

„A přemýšlel si někdy, že tahle škola pro tebe není dost dobrá, tak by si se přihlásil na jinou. Kvůli sobě. Kvůli někomu jinýmu."

„Emily, proč bych o tom měl přemýšlet? Myslím, že už lepší sportovala neexistuje." řekne a shlédne k papíru a začne něco psát.

„Tak to si mi nepomohl." zamumlám si pro sebe.

„Cože?"

„Nic, nic." a zkontroluji, co píše.

S mamkou nemám moc dobrý vztah na povídání o vážných věcech, ale musím se s ní poradit nebo ji to aspoň říct.

„Mami?" přijdu do kuchyně, kde sedí a něco píše do papírů.

„Ano?"

„Potřebuju ti něco říct. Poradit." sednu si naproti ní.

„Povídej."

„Ehm. Za pár měsíců jdu na vejšku a už jsem se přihlásila na Arizonskou, ale mě napadlo zkusit ještě nějakou školu."

„A jako jakou?"

„Noo Stanford." pokrčím rameny.

„Mily.." zavrtí hlavou.

„Mami, sama víš, že Arizonská je nic moc a já mám na víc. A navíc jde tam Ethan a maj tam plno umění!" doprošuji se. „Potrebuju to aspoň zkusit."

„Emily, co když se tam dostaneš? Já tu zůstanu sama?"

„Vždyť je tu Maggie a ta na Arizonskou určitě půjde." zasměju se, ale mamka mě nenapodobí. „Prosím, aspoň to zkusit."

„Dělej si, co chceš." vydechne a odejde.

Dojdu do pokoje a vytočím Ethanovo číslo.

Zvedne to po pár vteřinách.

„Přihlásím se tam." řeknu.

„Přijdeš ke mně?" zeptá se a já přikývnu.