20. kapitola

236 9 0
                                    

„Nic novýho není už ti to říkám po stý." je to divný lhát, ale zároveň mě to baví, je to něco jinýho.

Jdeme ze školy parkem a najednou uvidím v dálce známou osobu, jak na mě mává.

Zamávám zpátky. „Ahoj babi." pozdravím.

„Dobrý den." pozdraví ji vedle mě Fab.

„Ahoj děvčata! Jak se máte?"

„Super, zrovna jdeme ze školy." oznámím

„Tak to je skvělý. Zrovna jsem šla nakoupit na nedělní rodiný oběd. Přijde i Ethan?" zeptá se a já začnu panikařit, protože Fab na mě hodí překvapený výraz. Naštěstí, ale nic neřekne.

„Ne, ten nepřijde. Jel se podívat na školu."

„Aha, škoda. Tak se mějte." rozloucime se  a Fab se hned začne vyptávat.

„Kdo je Ethan!?"

„Jenom známej." zalžu.

„Známej? Kolik mu je?"

Kolik...kolik mu je? Nemůžu říct opravdový věk. „Ehm je mu..je mu třicet pět je to mamky kolega, jel se podívat na školu kam přestupuje." je to tak okatý, ale Fab si ničeho nevšimne. Se divím.

Dojdu domů a hned volám Ethanovi.

„Neuvěříš co se dneska stalo." vyhrknu, když se přes celou obrazovku objeví jeho nádherný obličej.

„Okey, povídej."

„S Fab jsme v pohodě a ty jseš třicetiletej mámy kolega, který se jel podívat na školu, kam přestupuje." vyprskne hned smíchy. „Co jsem měla dělat, když jsme potkaly babicku a ona se mě začla vyptávat?!" vyprsknu smíchy naopak já.

„Jasně no."

„Ale co ty? Jaká je vejška?" zeptám se.

„Super, už jsem tu potkal pár lidí. Fakt by se ti tu líbilo. Je tu i spoustu umění a ..."

Tohle je můj kluk. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Sice je to tajný, ale stejně mu věřím, že mě nevymění. Zajímá se o mně.

„...kéž bys tu byla." dořekne a mě se roztáhnou rty do úsměvu.

Okouzleni prvním pohledemTahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon