Okouzleni prvním pohledem

19. kapitola

Po pár týdnech strávených spolu a s našimi rodinami Ethan odjíždí se podívat na svojí vysokou. Na Stanford.

Odjíždí už zítra a bude to na týden. Kdybych se přihlásila na Stanford, jela bych tam s ním, ale mamka chtěla, abych byla co nejblíž k domovu, takže jdu na Arizonskou.

Bude to aspoň trénink na vztah na dálku.

Spím docela klidně natož, že můj kluk zítra odjíždí několik kilometrů daleko.

Letadlo mu letí v deset ráno. Takže vstanu o půl sedmé a jdu před barák.

Když ho uvidím pevně ho obejmu. „Budeš mi chybět." řeknu.

„Ty mě taky." opětuje.

„Nebudu ti říkat, jak mi máš volat a psát a posílat fotky. Nechci být ta starostlivá."

„Klidně to můžeš říct, vím, že chceš." zasměje se.

„Tak jo. Volej mi, piš prosím!"

Políbí mě. Je to hloubkový. Tohle zažiju až za týden.

Večer mj jenom napíše zprávu, že se ubytoval.

Další den je škola a já se chystám promluvit si s Fab, protože mi upřímně chybí. I když ji nebudu moct říct o Ethanovi, chybí mi drby, chybí mi kamarádka.

Po cestě do školy natrhám pár sedmikrásek a když dojdu ke třídě už tam sedí. Znuděná.

Položím kytky vedle ní a ona se zvedne a obejme mě.

„Není to až tak jednoduchý." trošku ji odstrčím. „Fab, bylo to fakt těžký. To, že si mě tam nikdo nevšímal. Ale nebylo to jenom na tý party bylo to i předtím..."

„Já vím a strašně se za to nenávidím..."

„Jo, jo, jo. Ale.. chybíš mi, chybí mi ta kamarádka, ta Fab co tu byla asi před třema rokama. Můžeš to pro mě udělat?"

„Jo, jo, jo, slibuju!" obejme mě zase a já už se nachám.