Okouzleni prvním pohledem

3. kapitola

Kim dům je obří a když říkám obř,í tak jako fakt giganticky obří, že mi spadne brada dolů.

Vejdeme dovnitř a uvidím hned plno lidí popíjející z červených kelímků, líbajících se u zachodků nebo jen tak povídající kamarády.

Posadím se na první volnou sedačku, kterou uvidím a Nate se nabídne, že mi půjde pro pití.

Rozhlížím se kolem. Několik známých tváří tu je, například Dylan Bob Marley, který je hvězda našeho fotbalového týmu nebo Scharlotte Stevensová, barbie naší školy nebo..kluk z balkónu?

Opravdu. V kuchyni skoro vedle Nata, který nalévá do dvou červených kelímků sodovku stojí kluk, se kterým jsem se srazila před domem a ten kterého jsem viděla, když byl na balkoně! Co tady dělá?! Vždyť ani do naší školy nechodí.

Naše pohledy se setkají a usmějeme se na sebe. Nate už kráčí ke mně a podává mi kelímek.

„Děkuju." usměju se a Nate odchází pryč.

Všichni se baví, tančí, pijí a já jen sedím v rohu a koukám, koukám a hledám někoho, koho znám.

Jo, jasně jsem tu s Fab a Natem a se ségrou, ale ty jsem ztratila od tý chvíle, co jsme sem vešli.

Můj močák už je ale plnej, takže se zvednu a jdu hledat záchody.

Vyjdu do druhého patra, kde je takové ticho, že by šlo slyšet vše. I kdyby spadla jehla.

Všichni jsou buď na zahradě nebo v prvním patře nebo v přízemí, skoro se ani nedivím, že tu nikdo není. Otevřu dveře od záchodu a víc jak deset minut, tam zůstanu jen sedět.

Když si řeknu, že bych se mohla vrátit, otevřu dveře a narazí do nich z opačné strany tělo. Je to kluk z balkónu.

„Panebože, promiň!" omlouvám se.

„Dobrý, to se mi stává po.." vzhlédne ke mně a ramena se mu uvolní. „Zase ty?"

Usměju se. „Zase já." ukážu na sebe, projdu kolem něj a mířím dolů ze schodů.

Celou cestu cítím na svých zádech jeho pohled. Ale nic neřekne.