12. kapitola

292 9 0
                                    

„Je to docela i o matice. Musíš se zaměřit na cíl a pak na něj střelit, ale zároveň si musíš domyslet tu přímku, která vede doprostřed toho koše." vysvětluje.

„Okey. Matika mě baví, takže by to mohlo být jednoduchý."

Stoupne si za mě, chytne mě za lokty a nasměruje mi ruce s míčem na správnou míru od koše.

Hodila jsem a dala svůj první koš!

„Ou, hustý!"

Usměje se. Má fakt hezký úsměv, jakoby ti rozzářil celý svět.

Zkouším dávat koše, zkoušíme hrát spolu proti sobě a je to zábava.

Nevěděla jsem, že tenhle sport je tak zábavný.

Už začíná svítat a my si sedneme na zem udýchaní a spocení. Je nám úplně jedno, že je zem mokrá a že já mám na sobě pyžamo.

„Děkuju." zašeptám.

„Za co?" diví se.

„Za novou zkušenost." usměju se na něj a podívám se do jeho zelených očí.

Usměje se zpátky až se mu udělají ve tvářích ďolíčky.

Slunce nám pomaličku ozařuje obličeje a my ze sebe nepustili od mého slova oči.

„Taky děkuju." prorazí ticho.

„Za co?" usměju se.

„Že jsi do mě narazila." nakloní se ke mně a poprvé mě políbí.

Okouzleni prvním pohledemWhere stories live. Discover now