"Panebože můžeš mi říct, proč existuje tolik svatebních šatů?" zeptala jsem se, se smíchem.
"Aby si měla z čeho vybírat." odpověděla mi s úšklebkem Lucy. Vyplázla jsem na ní jazyk a otočila další stránku katalogu. "Kde máš vlastně kluky s Rosie?" zeptala se mě.
"Vzali jí do kina." opověděla jsem. "Co tyto?" ukázala jsem na jedny.
"Nezdají se mi moc pro tebe." řekla pochybovačně. Pořádně jsem si je prohlídla.
"Jo máš pravdu." přikývla jsem a otočila na další stránku.
"Kdo tě vlastně povede k oltáři?" zeptala se mě. Zarazila jsem se.
"Nevím." opověděla jsem nakonec. "Možná půjdu sama." pokračovala jsem v hledání šatů.
"Ty si říkala, že už máš vybraný místo?" ozvala se znovu. Přikývla jsem.
"Kde?" usmála se. Koukla jsem se na ní a potom jsem se zvedla z postele na které jsme leželi. Došla jsem ke stolu a z šuplíku jsem vytáhla fotku a ukázala jí Lucy. "Páni." vydechla. (fotka v multimediách)
"Co to je za místo?" zeptala se.
"Tam se brala máma a tá- Alex." vydechla jsem. "Došlo mi, že by nebylo správné brát v kostele, kvůli tomu čím jsme." vysvětlila jsem.
"Myslím, že to místo je perfektní Tiff." usmála se Lucy.
"Tak jdeme pokračovat." řekla jsem a uklidila fotku zpět do stolu. Znovu jsem si lehla vedle Lucy a začala vybírat svoje vysněné šaty.
Lucy odjela ve chvíli, kdy přijeli kluci. Rosie se šla vykoupat, protože jsem jí napustila vodu. Mickey, Calum a Luke si pustili hokej a Ash byl se mnou v kuchyni, když jsem připravovala večeři pro Rosie.
"Tak jak šlo plánování?" zeptal se.
"Celkem fajn." usmála jsem se na něho. Najednou mi něco došlo. "Proč si byl předtím tak záhadný?" zeptala jsem se. "Co se před tím stalo?" utřela jsem si ruce do utěrky a došla k němu.
"Už nic." řekl a uhl před mým pohledem.
"Ashi-"
"Tiff už nic, dobře? Už to nebudeme řešit!" s tímto odešel do obyváku. Povzdychla jsem si a pokračovala v přípravě jídla.
Za chvilku přiběhla Rosie oblečená v pyžamku. Posadila se ke stolu a já před ní položila vajíčka.
"Děkuju." usmála se na mě.
"Nemáš zač." políbila jsem jí do vlasů a sedla si k ní ke stolu. "Půjdeš si potom hned lehnout, jo?" řekla jsem. "Zítra brzo pojedeme pryč."
"Kam?" zeptala se.
"Pojede na zkoušku šatů." pousmála jsem se na ní a koukla se k obyváku, kde byli kluci.
"Jupí." vypískla.
Když Rosie dojedla odnesla jsem jí do pokojíčku. Položila jsem jí na postel a až po bradu jsem jí zachumlala do peřiny. Sklonila jsem se k ní.
"Dobrou broučku." dala jsem jí pusu na čelo a vyšla z pokoje. Zavřela jsem dveře a vydala se ke klukům do obyváku.
"Rosie šla spát?" zeptal se Luke.
"Mmm." zamumlala jsem a sedla si mezi Ashe a Mickeyho. "Zítra brzo s Lucy a s ní jedeme na zkoušku šatů." vysvětlila jsem. Ash se na mě koukl.
"Ty máš zítra zkoušku šatů?" zeptal se.
"Jo." odpověděla jsem.
"Proč si mi to neřekla?"
"Protože si z kuchyně odešel." odsekla jsem. Cítila jsem na sobě pohledy kluků. "Asi si jdu lehnout." stoupla jsem si. "Dobrou kluci." bez dalšího slova jsem odešla nahoru. Vešla jsem do ložnice a převlíkla se do pyžama.
Lehla jsem si do postele zrovna ve chvíli, kdy do ložnice vešel Ash. Otočila jsem se na bok a dělala, že spím.
"Tiff já vím, že nespíš." povzdychl si a lehl si vedle mě. Objal mě kolem pasu a políbil na krk. "Omlouvám se dobře?" Otočila jsem se k němu.
"A co přede mnou teda skrýváš?" zeptala jsem se ostře. "Jen mi to řekni." Ash se na mě chvilku koukal a potom sklopil pohled. "Myslím, že je to jasný." odsekla jsem. Vymanila jsem se z jeho objetí a otočila se na druhý bok. "Dobrou."
"Tiff-"
"Dobrou." řekla jsem znovu a zavřela oči.
Probudila jsem se dřív než Ash. Ležel na druhé straně postele než já. Vylezla jsem z ní a oblíkla se do džínů a trika. Potom jsem odešla probudit Rosie. Společně jsme vyzvedli Lucy a rozjeli se do salonu.
"Dobrý den, vy musíte být slečna Tiffani." přivítala nás starší paní. "Pojďte všechny dál." usmála se. Vešli jsme do salonu. Rozhlídla jsem se.
"Páni." vydechla jsem. Byli tu tak tisíc šatů. Jedny hezčí než ty druhé.
"Tak jdeme na to!" vypískla nadšeně žena. "Máme toho hodně na práci!"
------------------------------------------------
Vím, že je krátká, ale právě teď moc nestíhám, tak doufám, že mi to odpustíte. Hlavně ke všemu tahle kapitola je o ničem :)
