"Spí?" ozvalo se za mnou. Nadskočila jsem leknutím a otočila se. Ash vypadal z mého vystrašení pobaveně.
"Ashi." vydechla jsem potichu jeho jméno. Potom jsem překonala těch pár metrů, co nás dělilo a objala ho. "Vrátil ses."
"Slíbil jsem to." políbil mě do vlasů a koukl se do pokoje, kde Rosie v klidu spala. "Kdy usla?"
"Asi tak před půl hodinou." řekla jsem a zavřela dveře. "Celou dobu jsem se na ní dívala a vyčítala si, že jsem se chtěla zabít. Chápeš to? Chtěla jsem jí tu nechat." povzdechla jsem si.
"A ještě ke všemu se mnou a s klukama." dodal pobaveně. Potichu jsem se zasmála.
"To máš teda pravdu." přikývla jsem. "Už mi řekneš, co se vlastně děje?" zeptala jsem se vážně. Ashovi zmizel úsměv z tváře.
"Ještě nemůžu." zašeptal a když si všiml, jak jsem se zamračila, uchopil mou tvář do jeho dlaní a zadíval se mi do očí. "Musíš mi věřit, že to dělám pro tebe."
"Já ti věřím." povzdechla jsem si a opřela se o jeho hruď. "Ale nemůžu sníst pomyšlení, že bych o tebe kvůli tomu mohla ztratit."
"Neztratíš mě." pohladil mě Ash po tváři. "Nikdy tě už nenechám na pokoji." zasmála jsem se.
"To zní, jako by si mě, měl strašit." řekla jsem pobaveně. Ash se zasmál a přitiskl si mě k sobě ještě víc.
"Měli bychom si jít lehnout. Ráno musím odjet." zašeptal mi do ucha.
"Tak to bychom měli." usmála jsem se a už jsem ho táhla do ložnice.
Probudila jsem se, když se najednou otevřeli dveře ložnice. Dovnitř vešel Ash jen v boxerkách a s mokrými vlasy. Voněl po moři. Dívala jsem se na něho a usmívala se jak blázen.
"Co se tak koukáš?" zeptal se Ash a skočil na postel vedle mě. Objal mě a zadíval se mi do očí.
"Přemýšlím, jestli to bude stejné." řekla jsem.
"Kdy?" zeptal se nechápavě.
"Až se vezmeme." políbila jsem ho na nos. Ash se usmál.
"Já budu pořád milovat tebe a ty mě. Takže... V celku jo." řekl a z jeho tváře se nevytrácel úsměv. "Napadlo mě, že bychom mohli jet i na svatební cestu." kousl mě do ušního lalůčku. "Co takhle Hawai?" zeptal se.
"Mhh." zamručela jsem. Měla jsem přivřené oči a užívala si jeho blízkost. Potom najednou Ash za upěl. Koukla jsem se na něho. Vylezl z postele a začal se oblíkat.
"Už musím." řekl když si přetahoval triko přes hlavu. Potom se sklonil ke mě. "Dořešíme to potom." slíbil a políbil mě. "Miluju tě." a než jsem se nadála byl pryč. Povzdechla jsem si a taky vstala. Nemělo cenu už spát. Ze skříně jsem si vzala legíny a tílko. Oblíkla jsem se a vlasy jsem si dala do copu, který jsem si přehodila přes rameno. Vyšla jsem z pokoje a nakoukla do pokoje Rosie. Ale jak jsem čekala, už byla pryč. Usmála jsem se a přesunula jsem se do kuchyně.
Rosie seděla sama u stolu a jedla kuličky.
"Ahoj." došla jsem k ní a dala jí pusu do vlasů. "Kde jsou kluci?"
"Šli na lov." usmála se na mě a dal pokračovala v jídle. "Kdy dojde zase Ash? Slíbil mi, že se, se mnou koukne na barbii."
"Určitě brzy." řekla jsem se smíchem. "To by si nenechal ujít." Dala jsem se do uklízení nádobí, co tu byli od včerejška. Rosie mezitím dojedla.
"Může se jít koukat na pohádku?" zeptala se.
"Jasně." přikývla jsem. Rosie odběhla a já hned slyšela jak už se dívá. Umyla jsem linku a nakoukla do ledničky. Naštěstí byla ještě plná. Zavřela jsem jí a došla do obyváku. Sedla jsem si vedle Rosie a dívala se s ní.
Uslyšela jsem bouchnutí dveří. Koukla jsem se k chodbě, ale nikdo tam nebyl.
"Kluci?" zavolala jsem. Nic. Koukla jsem se na Rosie, která na mě upírala oči. "Počkej tu." řekla jsem. Stoupla jsem si a vydala se pomalu na chodbu. Měla jsem na táhlou ruku a v hlavě připravené kouzlo.
"Je tu někdo?" zavolala jsem znovu. Uslyšela jsem ránu, která vycházela ze sklepa. Koukla jsem se na Rosie, která byla vyděšená. "Nic to není." zašeptala jsem a pousmála se. Otevřela jsem dveře do sklepa a pomocí síly jsem rozsvítila světlo.
Pomalu jsem se vydala dolů. Na posledním schůdku jsem se zastavila a rozhlídla se. Nic jsem neviděla. Ale najednou se mnou něco projelo. Přesně pod srdcem. Koukla jsem se dolů a viděla jsem něco dřevěného. Zavrávorala jsem a spadla na zem.
Snažila jsem se to vyndat, ale nešlo mi to. Koukla jsem se na schody, ale nikdo tam nebyl. Najednou jsem uslyšela křik. Dětský křik.
"Rosie!" zakřičela jsem a snažila se postavit. Ale nešlo to. Všude byla moje krev. Snažila jsem se to vytáhnout kouzlem, ale nefungovalo to.
"Tiffani!" Rosie křičela a plakala zároveň.
"Rosie!" zkusila jsem to znovu. Vykřikla jsem bolestí, když se ta věc do mě zaryla ještě víc. A najednou jsem jí uviděla. Stála nahoře a brečící Rosie držela v náruči. "Okamžitě jí pusť!" řekla jsem se zbytkem sil.
"A co mi uděláš?" zasmál se. Všimla jsem si jak natáhla ruku. "Vypadáš unaveně. A taky nás čeká dlouhá cesta" ušklíbla se. Máchla rukou a já pocítila bolest a tmu před očima. Všechno se to rozplynulo a já slyšela jenom křičící Rosie. Rosie, kterou jsem znovu ztratila.
