"Dobrý den." usmála jsem se na Doru, když jsem přišla pro Rosie do školky.
"Ahoj zlatíčko." usmála se na mě. "Rosie, je tu tvoje sestřička!" zakřičela do třídy. Netrvalo to dlouho a ze třídy vyběhla Rosie. Vzala jsem si jí do náruče.
"Ahoj broučku." dala jsem jí pusu do vlasů. Potom jsem se koukla na Doru. "Nevadí, že Rosie zítra nepíjde do školky? Uděláme si prodloužený víkend. Pojedeme na chatu."
"Jistě, že to nevadí, tady mi to ale musíš podepsat." ukázala na nějaký papír. Přikývla jsem a položila Rosie na zem.
"Běž se nachystat." pohladila jsem jí po vláskách. Rosie přikývla a utekla do šatny. Vzala jsem propisku a podepsala jsem to tam. "Tak nashledanou." usmála jsem se.
"Užijte si to!" zakřičela za mnou. Došla jsem do šatny, kde Rosie seděla na lavičce a obouvala si botičky.
"Mám si oblíct mikinu?" zeptala se mě. Zakroutila jsem hlavou. Rosie si mikinu vzala do ruky a došla ke mě. Vzala mě za druhou a společně jsme se vydali domů. Dneska jsem nepřijela autem, ale Rosie nevadilo, že se projde.
"Tak co jste dneska dělali ve školce?" zeptala jsem se.
"Hrála jsem si Bethany a Tobym s panenkama." usmála se.
"I s Tobym?" zeptala jsem se překvapeně.
"Ano." řekla smrtelně vážně. "Toby má panenky rád." musela jsem se zasmát. "A my pojedeme na výlet dneska?"
"Jojo." přikývla jsem. "těšíš se?"
"Jo." vypískla, ale najednou se zastavila.
"Co se děje Rosie?" zeptala jsem se. Rosie zvedla ruku a ukázala na druhou stranu ulice. Koukla jsem se tím směrem a uviděla Penelopu. Vzala jsem si Rosie do náruče a šla rychlejším krokem, ale slyšela jsem, že jde za námi.
"Bojím se." zašeptala mi do ucha.
"Neboj se." přitiskla jsem si jí víc k sobě. "Nic ti neudělá." Otočila jsem se, abych věděla jak daleko je. Potom jsem se porozhlídla a zjistila, že na ulici nikdo není. "Pevně se drž." zešeptala jsem Rosie do ucha. Poslechla. Rozběhla jsem se upíří rychlostí domů. Ikdyby jsem někoho potkala, on bude mít problém mě vidět.
Vrazila jsem domů a položila Rosie na zem. Klekla si k ní. "Utíkej nahoru si pomalu chystat věci." řekla jsem. Rosie poslechla a utekla nahoru. "Ashi! Kluci!" zavolala jsem.
"Tady jsme." zavolal na zpět Mickey. Došla jsem do obyváku, kde klidně seděli a dívali se na fotbal.
"Ashi musíme jet. Penelopa je blízko." řekla jsem. "Utekla jsem jí s Rosie, protože nás sledovala." Ash byl s klukama hned na nohách.
"Fajn." řekl Ash. "Půjdeš nachystat věci a já se s klukama kouknu po okolí." přikývla jsem a odešla jsem nahoru. Prvně jsem sbalila moje a Ashovi věci. Tašku jsem potom položila ke schodům a šla k Rosie, která si na postel skládala oblečení. Zkontrolovala jsem, jestli má všechno a dala ho do tašky. Do jedné ruky jsem vzala tašku a do druhé jsem chytla Rosie. U schodů jsem vzala druhou tašku a šla dolů.
Vykoukla jsem ven. Po klukách nebylo ani slechu ani vidu. Z věšáčku jsem vzala klíčky a koukla se na Rosie. "Teď půjdeme do auto ano?" zeptala jsem se. "A tam počkáme na Ashe." Rosie přikývla. Odemkla jsem auto a hned otevřela kufr, kam jsem hodila tašky. Rosie jsem posadila do sedačky. Pohladila jsem jí po vláskách.
"Rosie?"
"Ano?"
"Kdyby se objevila tvoje máma, tedy žena která by říkala, že je tvoje máma, u koho by si zůstala? U mě nebo by si šla k ní?"
´"U tebe." usmála se. "Protože tě mám ráda. A mámu mám jenom jednu, ale teď už je v nebíčku." byla jsem dojata. Vybrala by si mě.
"Slibuju, že tě nikomu nedám." objala jsem jí.
"Já vím." špitla Rosie. Zavřela jsem dveře a porozhlídla se, jestli někde neuvidím Ashe. Ale místo toho jsem uviděla úplně něco jiného a rozhodně se mi to nelíbilo.
(Přemýšlela jsem, že kapitolu ukončím, ale to vám neudělám :D)
Všichni čtyři leželi omráčeně na zemi. Nevěděla jsem, co udělat. Nemohla jsem tam Rosie nechat, ale taky jsem musela zjistit, co se jim stalo a jestli jsou vpořádku. Koukla jsem se do auta na Rosie, která se na mě vyděšeně koukala. Musela jsem jednat, rychle. Začarovala jsem auto, aby se tam nikdo nedostal a rozběhla se ke klukům.
Naštěstí tu nikdo nebyl. Klekla jsem si k nim a zjistila, že jim někdo zlomil vaz. Nemusela jsem hádat, dvakrát kdo to byl. Poslala jsem kluky do domu zrovna ve chvíli, kdy jsem si všimla pohybu u auto. Pro sebe jsem se zasmála.
Upíří rychlostí jsem se dostala k autu. "Tam se nedostaneš." řekla jsem skrz zuby.
"Co to je za kouzlo?" zeptala se. "Neznám ho."
"Jo, možná ses nedoslechla, že princezny mají víc kouzel."
"Počkat, ty si princezna?" zeptala se a couvla.
"Tady má asi někdo pomalý vedení." zasmála jsem se. "Tak aby bylo jasno, Rosie chce být se mnou. Měla by si to pochopit a vypadnout od tama kde si byla předtím." Najednou se Penelopa usmála. Nechápala jsem to. Ale když jsem se otočila tak jsem ho spatřila. Vypadal stejně jako před pár měsíci.
"Tati?" zašeptala jsem.
"Ahoj miláčku." řekla místo toho Penelopa.
"Tiffani dej jí to dítě!" řekl táta. Všimla jsem si jak se mu něco zalesklo za opaskem. Dýka.
"Nikdy!" řekla jsem. Kdybychom nebyli na ulici, něco bych udělala, ale teď jsem nemohla. "To mě radší zabte!"
