Stála jsem v nějakém tmavém sklepě. Cítila jsem krev. Jenom trochu, ale i to mě donutilo dostat chuť. Vydala jsem se za tou nádhernou vůni a potom jsem jí tam uviděla ležet. Byla schoulená v klubíčku. Její blond vlasy byli zpocené. Došla jsem k ní. Uslyšela mě a zvedla hlavu.
"Co tu děláš?" zeptala ochraptěle. Nebylo mi jí líto. Byla jsem ráda, že trpí.
"Přišla jsem se na tebe kouknout." ušklíbla jsem a kopla do ní. S bolestí se přetočila na druhou stranu. "Dívej se na mě, když s tebou mluvím!" vykřikla jsem. Jednou rukou jsem jí chytla pod krkem a zvedla do vzduchu.
V jejích očích byla strach. Strach ze mě. V jejích očích jsem jí musela připadat jako zrůda. Ale to není až tak velká pravda. Byla jsem predátor a ona byla moje oběť.
Vycenila jsem na ní svoje zuby. Po tváři jí stekla slza.
"Prosím neubližuj mi." zašeptala.
"Pozdě." zasyčela jsem a přisála se jí na krk. Úžasná chuť a neuvěřitelné uspokojení. "Sbohem Penelopo." řekla jsem, když jsem odhodila její tělo bez kapky krve na zem.
Vyletěla jsem do sedu. Cítila jsem jak mám zpocené vlasy. Hlasitě jsem oddychovala, že to probudilo i Ashe. Posadil se a koukl se na mě.
"Děje se něco?" zeptal se. Koukla jsem se na Rosie, která spala mezi námi. Ukázala jsem na dveře a koukla se na něho pohledem, že si promluvíme venku. Přikývl. Vylezla jsem z postele a hodila si na svoje pyžamo, mikinu.
Oba jsme vyšli z pokoje. Zavřela jsem dveře a nechala Ashe, aby ruce položil na mé ramena.
"Byl to zlý sen?" tipnul si. Přikývla jsem. Zadívala jsem se mu do očí a zauvažovala, jestli někdy někoho zabil. Jestli taky někdy měl takový sen. "Chceš si o tom promluvit?"
"Jo." špitla jsem. Ash mě vzal za ruku a odvel do máminé ložnice. Posadil mě na postel a klekl si přede mně.
"Povídej." zašeptal a vzal do mé ruce do svých.
"Zdálo se mi, jak jsem našla krvácející Penelopu." začnu mu vyprávět můj strašný sen. "Nepomohla jsem jí. Nemohla jsem. Nechtěla jsem." dodám. "Kopla jsem do ní, což mě dělalo šťastnou." sklopím pohled. "Potom jsem jí vzala pod krkem a já jsem jí-" najednou ztratím hlas a rozvzlykám se. Ash mě pevně obejme. "Zabila jsem jí. A ani mě to nemrzelo."
"Nikoho jsi nezabila." šeptá konejšivě. Posadí se vedle mě na postel a ještě pevněji mě obejme. Položím si hlavu na jeho hruď.
"Ale mám na to chuť." špitla jsem. "Co když to vážně udělám?"
"Neuděláš dobře?" Ash zvedl mojí hlavu, aby se mi zadíval do očí. "Nedovolím ti to." pohladil mě palcem po tváři. "Protože se nedokážu dívat na to, jak by tě to zničilo."
"Děkuju." zašeptala jsem.
"Nemáš zač." usmál se a pohladil mě po vlasech. "Udělal bych pro tebe cokoliv."
Je pozdě odpoledne. Ash jel s Mickeym na lov a Calum vzal Rosie na hřiště. Jsem sama doma s Lukem. (Asi vás za to všechny zabiju :D) Bylo to poprvé, co jsme byli sami.
Zrovna jsem dělala něco v kuchyni, když jsem slyšela, že vešel dovnitř. Neotočila jsem se a dál jsem se věnovala vaření polívky.
"Víš přeju ti to s Ashem." začal Luke. Nechápala jsem kam s tím míří. Nechápavě jsem se na něho otočila. "A už mě ani nemrzí to, že spolu nejsme." pokrčil rameny. "Ale chtěl bych po tobě ještě jednu věc."
"Co?" zeptala jsem se nechápavě. Vůbec jsem to nechápala.
"Naposledy mě polib." zašeptal. Rozkašlala jsem se. To po mě nemůžeš chtít!! Okřikla jsem ho v hlavě. "Tiff nikdo se to nedozví. Chci jenom poslední polibek."
"Proč?" zeptala jsem . "Právě si řekl, že už tě to nemrzí, že spolu nejsme."
"Protože... Já sám nevím." v jeho očích mi něco nesedělo. Byli bez lesku.
"Luku jsi pod nějakým kouzlem." řekla jsem.
"To je nesmysl." řekl a udělal krok ke mě. Byla jsem uvězněná mezi jeho tělem a kuchyňskou linkou.
"Luku..." chtěla jsem ještě něco říct, ale to už jsem cítila jeho rty na mých. Pootevřela jsem ústa a on toho využil a vnikl dovnitř. Najednou jsem slyšela bouchnutí dveří. Dala jsem ruce na Lukovu hruď, a chtěla ho od sebe odstrčit, ale nešlo mi to.
Když se mi to konečně povedlo, bylo pozdě. Ash stál mezi dveřmi a díval se z Luka na mě. Za ním stál Mickey a nechápavě se nás koukal.
"Ashi-" začala jsem.
"Kašli na to Tiffani." odsekl. Prošel kolem Mickeyho a odcházel. Rozběhla jsem se za ním. Vyběhla jsem nahoru kam zmizel a rozrazila dveře pokoje.
"Kam jdeš?" zeptala jsem se, když jsem viděla jak hází oblečení do tašky.
"Pryč." řekl. Něco v jeho hlase mě ranilo.
"Ashi vysvětlím to to-" ale on mi zase skočil do řeči.
"Můžeš mě Tiffani prostě nechat na pokoji?!" vykřikl na mě. V jeho očích byl smutek, zklamání, zlost a bolest." Dobalil si poslední věci a vzal tašku do ruky. Beze slova jsem uhla ze dveří a nechala ho projít. Odešel a už nic neřekl.
Cítila jsem jak mi slzy unikly z očí a teď už mi tečou po tváři. Nesnažila jsem je zastavit. Vší silou jsem zabouchla dveře. Bolelo to. Bolelo mě vidět ho takhle.
"Prosím ať ta bolest přestane!" vykřikla jsme.
