Bála jsem se otevřít oči. Bála jsem se toho, že uvidím něco, co nechci. Ale musela jsem to udělat. Musela jsem zjistit, co se děje Ashovi. Otevřela jsem obě oči a sedla si. Byla jsem tu jenom já. Hlavně jsem byla úplně někde jinde, než jsem byla. Pomalu jsem se postavila a rozhlídla se. Byli tu dveře, ale ty byli otevřené.
Proč by Penelopa, nechávala otevřené dveře? Jedině, kdyby chtěla, abych se odtud dostala. Abych něco našla. Nebo spíš někoho. Rychle jsem vyběhla z místnosti a běžela tam, kde jsem naposledy viděla Ashe. Ale byla jsem moc naivní, když jsem si myslela, že tam pořád bude.
Zastavila jsem se a zastrčila si spadený pramínek za ucho. Zaposlouchala jsem se, jestli je neuslyším. Ale v celém domě bylo ticho. Až na jedno místo. Pomalu jsem se tam vydala, připravená na všechno.
Ale byl tam úplně někdo jiný.
"Kluci." vydechla jsem s úlevou.
"Tiffani." objal mě silně Luke. Když se odtáhl, nechápavě se na mě koukl. "Kde máš Ashe a Rosie?" zeptal se.
"Nevím." zašeptala jsem. "Bojím se o něho Luku. Ať má Penelop v plánu cokoliv je to špatné."
"Najdeme ho i Rosie." pohladil mě po zádech. "Možná by si měla jít domů. S klukama to zvládneme."
"Nenechám vás v tom." řekla jsem.
"Luku, Tiff má právo tam být." souhlasil se mnou Calum. "Nemůžeme jí nechat doma, aby se bála."
"Fajn." povzdechl si. "Jdeme ho najít."
Vyhledávací kouzlo nás zavedlo do lesa. Nevím kde přesně byl, ale nelíbil se mi. Můj les je lepší.
"Tiffani, jsi si jistá, že jsi připravená?" zeptal se mě Luke.
"Jo." přikývla jsem.
"Tak jdeme." řekl Mickey. Rozběhli jsme se za hlasy. A potom jsem je viděla. Rosie seděla u stromu a plakala, lovec jí hlídal, Penelopa říkala nějaké kouzlo a on ležel bez hybně uprostřed kruhu, který začal hořet. Slyšela jsem křik. možná patřil mě. Nevím přesně. Všechno se seběhlo tak rychle. Rozběhla jsem se k nim, s tím, že Ashe zachráním, ale najednou jsem se namohla hýbat. Koukla jsem se na kluka, kteří na to byli stejně. Penelopa se na mě koukla s myšlenkou, že už vyhrála, ale to já jsem byla nejmocnější čarodějka. Kouzlo jsem rychle zlomila a Penelopu jsem držela hned pod krkem.
"Tiffani!" vykřikl Mickey. Otočila jsem se, ale bylo pozdě. Místo toho, abych pomohla Ashovi se k němu dostal lovec. Dívala jsem se na něho, jak zabodává dýku přímo Ashovi ke krku. Odhodila jsem Penelopu stranou a uhasila oheň. Lovce jsem jedním mávnutím odhodila a spadla na zem vedle Ashe.
Nedýchal. Nereagoval.
"Sakra Ashi prober se!" řekla jsem a cítila slzy. "Prosím. Potřebuju tě. Nepřežiju bez tebe." zašeptala jsem. Slyšela jsem kroky, takže kouzlo se zlomilo i klukům. "Ashi..." někdo mi položil ruku na rameno.
"Tiffani je pozd-" začal Calum, ale já mu skočila do řeči.
"Není pozdě!" vykřikla jsem. "Dokážu ho oživit." položila jsem obě svoje ruce na jeho hruď a přemisťovala svoji moc a energii do něho. Cítila jsem jak se zvedl vítr. Kluci o krok ucouvli.
"No tak." mumlala jsem. "Musí to zabrat." zavřela jsem oči a dala jsem se do soustředění ještě víc. Najednou jsem cítila jak se pode mnou, něco hýbe. Slyšela jsem i jak kluci zalapali po dechu.
"Není to nezákonný?" ozval se chraplavý hlas. Otevřela jsem oči.
"Ty blbečku!" řekla jsem. "Víš jak jsem se o tebe bála?"
"Asi hodně." pousmál se a sedl si. "Kde je-?"
"Penelopa?" rozhlídla jsem se a myslela si, že jí uvidím ležet pořád na zemi, ale nebyla tam.
"Neboj se, už nám nic neudělá." vzal mě za ruku.
"Tiffani!" uslyšela jsem ten dětský hlásek. Otočila jsem se tím směrem a Rosie mi skočila hned okolo krku.
"Princezno." zašeptala jsem a pohladila jí po vláskách. "Omlouvám se. Omlouvám se, že jsem zase dovolila, aby mi tě vzala."
"Ale jsi tu." pousmála se. "Pro mě."
"Ano pro tebe." políbila jsem jí do vlasů.
Konečně jsme byli doma. Všichni. Dala jsem si dlouhou sprchu a potom jsem Rosie připravila večeři.
Kluci kromě Ashe šli na lov. Ten se mnou radši zůstal domu. Cítila jsem dvě ruce na mém pasu. A taky jeho dech.
"Tak kdy začneš chystat svatbu?" zeptal se. Koukla jsem se na něho.
"Myslíš, že už je čas?"
"Proč by nebyl?" nechápal-
"Protože Penelopa je pořád naživu. A ani nevíme, co udělala s mojí a s tvojí krví." vysvětlila jsem. "Co když má nějaký plán?"
"Myslíš, že ho u skutečnostní, zrovna v ten den?"
"Já nevím." pokrčila jsem rameny. "Ale co když jo." pokrčila jsem rameny.
"Tak se jí postavíme. Společně." pohladil mě po tváři. "Prostě chci, aby si už byla moje žena." usmál se. Taky jsem se usmála. Ta představa byla nádherná. "Tak?"
"Začnu jí plánovat." přikývla jsem. "Taky chci, abych byla tvoje žena."
"Děkuju." řekl a políbil mě.
Krátká kapitola, ale nechtěla jsem vás nechat čekat ;)
