"Kde to jsme?" zeptala jsem se, když pocit padání zmizel. Stáli jsme v nějaké tmavé místnosti. Ash si mě pevně držel u těla a já za to byla opravdu ráda. Divila jsem, že se můj hlas třese. Opravdu jsem se bála.
"Myslím, že jsme v nějakém sklepe." uslyšela jsem Luka. "Ale nechápu jak jsme se sem dostali. Byli jsme přece na hřbitově." řekl nechápavě. Taky jsem to nechápala. Slyšela jsme zrychlený tlukot srdce Lucy a Seba. Luskla jsem prsty a předemnou se objevila ohnivá koukle, která to tu osvítila.
"Dveře." ukázala jsem do rohu a s Ashem jsme tam došli. Zkusila jsem je otevřít. Nic. To mám dnes, ale štěstí. Ash mě odstrčil a dveře vykopl sám. "Můj hrdino." koukla jsem se na něho. Ušklíbl se a vzal mě okolo pasu. Vyšli jsme ven. Všichni šli za námi. Dívala jsem se všude, ale vše vypadalo v pořádku. Byli jsme na dlouhé chodbě, která končila dveřmi. Opatrně jsme k nim došli a otevřeli.
Tyhle dveře otevřené byli. A hned jak se otevřeli nás oslepilo sluneční světlo. Vyšli jsme ven a rozhlídli se. Stáli jsme před skladištěm obchoda. Nechápala jsem, co to znaména. Co jsme tu dělali? Ale najednou mi došlo, u jakého obchodu vlastně jsme.
"Panebože." zašeptala jsem.
"Co?" zeptal se Ash.
"Přenesla jsem nás já."
"Cože?" zeptali se všichni naráz. Koukla jsem se na ně.
"Nevím jak jsem to udělala, ale jsme kousek od mého domu. Musíme jít. Rosie tam čeká." všichni přikývli a mi rychle spěchali ke mě.
Rozrazila jsem dveře. "Rosie?!" zavolala jsem. "Zlatíčko?"
"Tady jsem!" přiběhla ke mě Rosie a já jí chytla do náruče. Objala jsem jí a přitiskla k sobě. Dala jsem jí pusu do vlasů.
"Jsme tady." zašeptala jsem.
"Tiff?" vešel na chodbu Stiles. Když uviděl ostatní, jak stáli za mnou, zatvářil se nechápavě. Potom výraz vystřífal úsměv. "Doufám, že moje auto je vpořádku." usmál se. Panebože, jeho auto.
"Ehm...." kousla jsem se do rtu. "Omlouvám se, nechala jsem ho na hřbitově. Hned ti pro něho zajdu." řekla jsem rychle. Stiles se zasmál.
"To je vpohodě. Stejnak jsem tam měl v plánu jít." došel ke mě a dotkl se mé ruky. "Jsem rád, že jsem tě zase viděl, růžičko." usmála jsem se nad mojí přezdívku, kterou mi dal. Nikdy jsem neřekla jinou květinu, než růži. A Stiles mi tak začal říkat.
"Taky jsem tě ráda viděla, Stilesi." Stiles odešel a já Rosie položila na zem.
"Kdo to byl?" zeptal se Ash. Koukla jsem se na něho. Ruce měl v pěst a v jeho očích, bylo něco co připomínalo žárlivost.
"Můj pr- starý kamarád." opravila jsem dřív, než jsem mohla něco zkazit. Mám dojem, že Ash mi nevěřil a Luke teprve ne. Koukla jsem se na Luka a prosila jsem ho pohledem, ať nic neříká. Nepatrně, že jsem to viděla jenom já přikývl. Děkuju, pomyslela jsem si a potom jsem se koukla na Rosie, která kolem nás pobíhala.
"Co kdybych udělala něco k snědku?" zeptala jsem se jí a pohladila jí po vláskách.
"Joooo." vypískla. Usmála jsem se a odešla do kuchyně.
Uložila jsem Rosie do mé bývalé postele. Nebylo tu tolik pokojů jako u kluků, takže Lucy a Seb spali u mámi a kluci v obyváku. Já a Ash jsme měli v plánu spát s Rosie. Opírala jsem se o rám dveří a pozorovala jí jak spí. Najednou jsem ucítila tu omamnou vůni, u které vždy zapomenu přemýšlet.
"Ahoj." zašeptal potichu Ash. Stopl si za mě. Opřela jsem se o jeho hruď a nechala, aby mě objal okolo pasu.
"Náš život asi nikdy nebude normální, že?" zašeptala jsem.
"Náš život je takový jaký si ho uděláme." povzdechl si Ash. "Ale já si ho dělám takový, že tě a Rosie ochráním. Navždy. A chtěl bych po tobě ještě jednu maličkost." koukla jsem se na něho přes rameno.
"Co?" usmála jsem se.
"Pojď." Ash mě vzal za ruku a zavřel dveře pokoje. Sešli jsme dolů a vyšli na zahradu. Byla tu pořád ta krásná bílá lavička, kam jsem si s mámou sedávali a povídali si. Ash mě k ní zavedl a posadil mě. Ale sám zůstal stát.
"Nevím, jak začít." nervozně se usmál. "Jsem strašně nervozní a nepomáhá ani to, že nás kluci pozoruji a poslouchají." Zasmála jsem se a mávla rukou.Kolem nás vyrostla zeď z keře.
"Mluv, neslyší ani nevidí."
"Děkuju." zašeptal. "Tiffani ty víš, že to s tebou myslím vážně. Miluju tě a navždy budu. Chci s tebou mít budoucnot, do které bude patřit i Rosie. Chci tě dělat šťastnou každý den, starat se o to, aby se ti něco nestalo." chvilku se odmlčel a zadíval se mi do očí. Nevím, kam s tím směřoval, ale začala jsem být nervozní. "Stačí mi vidět tvoje oči a tvůj úsměv a jsem si se vším jistý. Kdyby si mi řekla, abych od tebe odešel a už se nevracel, poslechl bych." zasmál se. "Vím čím sis musela projít. A určitě to ještě neskončilo, ale chci aby si věděla, že jsem tu pro tebe."
"Já to vím." skočila jsem mu do řeči.
"Lásko nepřerušuj." usmál se. "Nikdy sem nikoho nemiloval tak jako tebe. Jsi moje světlo, ikdyž jsi upírka. Jsi můj vzduch, který musím dýchat, abych zůstal naživo. Dá se říct, že jsi i moje droga, která mě dělá šťastným." usmála jsem se. Ty slova, byla tak nádherná a hřáli mě u srdce. Najednou si klekl a já jsem zadržela dech. Dala jsem si ruku před pusu. "Nikdy bych ti nedovedl ublížit a slibuju, že jestli to někdy udělám, tak se zabiju. Ani nevíš jak dlouho jsem plánoval, co ti říct." zasmál se a já s ním. Zašmátral rukou v zadní kapse svých džín a vytáhl malou bílou krabičku. "Bylo by mi ctí Tiffani Sharlotto Cooper, kdyby jsi se stala mojí ženou, dokonce našeho života. Prokážeš mi tu čest?" Odpověď byla rychlá. Věděla jsem, co chci. To co chci bylo přímo přede mnou.
"Ano." vyhrkli mi slzy štěstí. "Bude mi šílenou ctí, pane Irwine." usmála jsem se. Ash si oddychl. Jak mohl čekat, jinou odpověď? Otevřel krabičku a vytáhl nádherný prsten, který mohl být hodně let starý.
"Je po mé matce." vysvětli. "Určitě by chtěla, aby si ho měla." usmál se a vzal mě za ruku. Natáhl si jí před sebe a navlíkl mi prsten na prsteníček. Potom vzal můj oblíčej do dlaní, a než mě políbil zadíval se mi do očí.
"Doufám, že se ti moje řeč líbila." zasmál se.
"Byla dokonalá." usjistila jsem ho a sama jsem se přiblížila k jeho rtům a políbila ho.
Zajímá mě váš názor ;))
