Probudila jsem se přivázaná na židli a zalepenou pusou. Byla jsem v tmavé místnosti, ale s mým pohledem jsem to tu trochu rozpoznávala. Snažila jsem uvolnit ruce, ale nešlo to a ke všemu to bolelo.
Najednou se dveře otevřeli a rozsvítilo se světlo. Ve dveřích se objevila Penelopa. Když mě uviděla jen se ušklíbla.
"Už jsi vzhůru." podotkla a přešla k jedinému stolu a začala na něm něco dělat. Snažila jsem se tam nějak nahlédnout, ale stála mi ve vidění. Když se otočila v ruce držela dýku. "Doufám, že tě to nebude bolet." řekla a pomalu se vydala ke mě. Snažila jsem něco udělat, ale nemohla jsem.
Nějak mi zabránila kouzlit a používat mojí upíří moc. Zvedla dýku a s jedním pohybem mi jí zabodla do ruky. Vykřikla jsem přes pásku a z očí mi vystřelily slzy.
Co po mě chtěla? Proč mi to dělá? Proč mě nezabije hned teď?
"Vím, že tě zajímá, proč tě nezabiju hned." zasmála se. "Ale důvod je takový, že chci zjistit, jakou máš krev. Jsi velmi zvláštní." vysvětlila a odkapala si moji krev do ampulky. "Musím se vrátit za Rosie, tak se zatím měj."
Nechala mě tu zase o samotě a potmě.
Třetí osoba:
Tři kluci se vrátili do domu, kde právě teď žili. Když zjistili, že v domě nikdo není vystrašili. Vysoký blonďák hned vytáhl mobil a zavolal svému nejlepšímu kamarádovi.
"Ashi, je s tebou Rosie a Tiff?" vyhrkl hned jak to vzal. Ash něco odpověděl a blonďák se koukl na zbývající dva kluky a zakroutil hlavou.
Jeho kamarád, který si často měnil barvu vlasů a právě teď je měl zelené něco zaklel. Všichni věděli, že se něco stalo, protože dívka, kterou hledali, by nechala vzkaz.
"Ashi hlavně přijeď, co nejdřív." povzdychl si blonďák a zavěsil. Schoval si mobil do kapsy.
"Luku, kde můžou být?" ozval se černovlasý kluk, který se díval na blonďáka.
"Je tu jenom jedna možnost." zašeptal Luke a všechny si je prohlídl. "Penelopa."
Tiffani:
Všechno jsem to měla tak rozmazané. Sluch, vidění i čich. Nemohla jsem nic slyšet a ani poznat.
Chtěla jsem vědět, co se nahoře děje, ale můj sluch mi to nedovoloval. Znovu jsem se snažila vykroutit z provazů, nebo nějak strhnout tu pásku, s kterou jsem měla zalepenou pusu.
Ale byla jsem bezmocná. Což bylo docela ironický, protože jsem byla upíro-čaroděj, takže...
Zavřela jsem oči a soustředila se. Cítila jsem jak provazy povolují, ale najedou jakoby mi ta moc došla a všechno bylo zase tak jak předtím. Znovu sem někdo přišel. Nechala jsem oči zavřené, protože jsem myslela, že je to zase Penelopa, ale ozval se úplně jiný hlas.
"Bože, co vám to udělala?" vykřikl. Otevřela jsem oči a uviděla starou paní, která vypadala mile a nesla tác z hrníčkem. Rozběhla se ke mě a položila tácek na zem. Všimla jsem si červené tekutiny. Žena mi jemně odtrhla pásku.
"Kdo jste?" zašeptala jsem.
"Jsem paní Briffer." usmála se a pohladila mě mateřsky po vlasech. Dělám pro paní Penelopu, ale nemohla jsem vás nechat o hladu." pousmála se. Přiložila mi hrníček k ústům a já se napila. "Nesmím pro tebe udělat něco jiného." dodala smutně. "Paní by se zlobila." chápavě jsem přikývla.
"Můžu se na něco zeptat?" ozvala jsem se hned, když jsem dopila šálek krve.
"Ano." přikývla.
"Co se stalo s Rosie? Je v pořádku?"
"Chudák děvčátko. Pořád pláče a já už nevím, co jí mám dát dobrého."
"Gumový medvídci." zašeptala jsem. "Dejte jí gumové medvídky a řekněte jí, že jí mám ráda a že udělám cokoliv, aby se dostala ke klukům."
"Dobře." zašeptala paní Briffer a stoupla si. Znovu mi zalepila pusu. "Všechno dobře dopadne." řekla ještě předtím než mě nechala zase o samotě.
Když znovu někdo přišel tak to už Penelopa byla. Nevšimla si toho, že už nejsem tak unavená.
"Potřebuju ještě trochu krve." řekla a znovu sáhla po dýce. Tentokrát jsem byla připravená, takže mnou bolest tolik neprojela. "A tak se na něco zeptat. Ale jestli se o něco pokusíš, umřeš hned teď." potom mi strhla pásku. Ne tak opatrně jako paní Briffer. Za upěla jsem bolestí.
"Sakra to už nás nemůžeš nechat na pokoji?!" vykřikla jsem na ní hned.
"Važ slova!" vyjela po mě a přiložila mi nůž na krk. "Vím, že by tě to nezabilo, ale dost by tě to bolelo." připomněla mi. "Potřebuju vědět, kde jsou kluci."
"Proč?" zeptala jsem se nechápavě. "Co po nich chceš?"
"Mají něco, co potřebuji." vysvětlila a začala přecházet po místnosti. "Potřebuji aspoň jednoho. A kdopak to bude?" otočila se na mě šibalsky.
"Ne prosím ne!" vykřikla jsem. "Nic mu neuděláš! Neublížíš Ashovi!"
"A jak mi v tom, asi zabráníš?" zasmála se. "Stačí malá návnada a je tu." měla pravdu. Ash určitě už ví, že se něco stalo a udělá cokoliv, aby mě zachránil.
"Co mu uděláš?" vypadne ze mě.
"Uvidím kolik toho budu potřebovat." zamyslí se.
"Potřebovat čeho?"
"No přece krve." vysvětlí a vypadá jako blázen. Uvažuju, jestli existuje blázinec pro čarodějky. A jestli jo tak ho najdu a Penelopu do něho zavřu. "A slyšela jsem, že jsi zasnoubená. Gratuluju."
"Na co potřebuješ jeho krev?" nevšímám si její poznámky o svatbě.
"To se dozvíš, slibuju." usmála se. "A teď musím jít Rosie uspat. Poslyš jaká je její oblíbená pohádka?"
"Jak zabít zlou čarodějnici." odsekla jsem. Penelopa se zasmála.
"Jsem ráda, že si neztratila tu svoji ironii." odtrhla izolepu. "Pak si znovu pokecáme." zasmála se a izolepu mi přiložila na rty. Dívala jsem se bezmocně jak odchází. Možná přiláká Ashe už dnes. možná ho už nikdy neuvidím. Možná už nikdy neuvidím denní světlo.
Můžete si přečíst mojí novou povídku, kterou najdete na mém profilu :) Jmenuje se Little hope :))
