Tentokrát to nebyl Tommy, ale Adam, kdo jejich těla k sobě připoutal - rty, boky, ruce - tím vším se dotýkali... Kdyby tak šlo spojit fyzicky i dvě srdce.
„Můj pane," vydechl mu Tommy do úst. Potřeboval nabrat vzduch do plic a potřeboval odpovědi asi na milion otázek. Rty ho pálily, jazyk byl rozbolavělý touhou dotýkat se druhého, i tak se musel odtáhnout.
Adam pozvedl obočí, pak si opřel své čelo o Tommyho a zmáčkl v dlaních jeho tváře. Tommy sledoval, jak zavřel oči a přerývavě dýchal. Hruď se mu zdvíhala tak mohutně, až narážela do té jeho. Cítil, jak se srdce dere ven a snaží se dosáhnout na druhé. Byl to neuvěřitelný pocit.
„Já... nechci abyste to zase utnul někde v polovině..."
„Ne," zašeptal Adam. „Už to neudělám, přísahám. Řekni mé jméno, prosím," žadonil udýchaným hlasem.
„Lásko," vypadlo z Tommyho suverénně. Adam bylo jistě krásné jméno, ale právě tohle, v očích Tommyho lorda vystihovalo více.
Už to bylo pár týdnů, co svého pána oslovil intimním způsobem. Zmatený se zahleděl do jeho očí, když ho Adam napodobil.
A poté se přes mužův obličej přelil úsměv. Ani paprsek slunce by jeho tvář tak nerozzářil. Ne, Tommy se musel přehlédnout. Nebo možná snil.
„Ty... ty ses usmál?" nenechal svou myšlenku poletovat jen v hlavě. Adam ovšem ztuhl. Zřejmě si to ani sám neuvědomil a nyní byl druhým mužem nachytán.
„Určitě ne..."
„Ale ano, usmál ses," vedl si Tommy svou. Začal hladit lorda po tváři, zkoumal ji konečky prstů, tolik si přál, aby se znovu rozjasnila. „Byla v tu chvíli tak krásná," zasnil se. Přitáhl si ji blíž a políbil Adama na rty. „Vezmi si mě, můj pane, klidně hned tady," zašeptal. Druhý muž však zavrtěl hlavou.
„Ne tady. Muž jako ty si zaslouží lepší místo." Naposledy lord pohladil mladíka po tváři, poté sklouzl rukou po jeho krku, rameni a paži k dlani, kde propletl jejich prsty.
Mlčky se vydal k chodbě, jež směřovala ke komnatám, a Tommyho vedl za sebou. Cítil, jak ho pevně svírá, jeho dlaň byla horká a nervózní. Chvíli se chvěla, chvíli ho tiskla až křečovitě. Bylo to roztomilé, ale také to v Adamovi vzbuzovalo respekt. Nesměl Tommymu ublížit. Byl rozhodnutý dopřát mu takovou rozkoš, která se navždy zapíše do jeho vzpomínek. Protože, až ho za osm měsíců nechá král popravit...
Zatřásl hlavou, protože na to nechtěl myslet právě teď. Už se rozhodl a nehodlal to měnit. Tommy stál za mnohem větší utrpení. Měl vyšší cenu, než deset jeho životů. A i kdyby to mělo být poprvé a naposledy, udělá to.
Zastavili se před dveřmi Adamova pokoje. Lord se otočil k Tommymu, chvíli jen pozoroval jeho zvědavý obličej, pak otevřel a společně vstoupili dovnitř.
Komnata byla uklizená, Eliot se o úklid postaral hned po odchodu pána. Ustlal postel, přiložil v krbu a na stolku nechal džbánek s vínem a pohár.
Adam zavřel dveře a opřel se o ně zády. Pozoroval Tommyho, jak se rozhlíží po jeho pokoji, kochaje se svým dílem.
„Líbí se mi, cos provedl s mým hradem. Dýchá z něj teď tolik života," pronesl hlasem plným uznání.
„Měl jsem strach, že to nepřijmeš. Ale pokud jsi mě vzal sem, předpokládám, že se ti tvůj nový pokoj hodně zamlouvá." Konečně se Tommy k Adamovi otočil. Pohlédl na něj vyzývavýma očima a pousmál se.
„Je dokonalý, stejně jako muž, který ho pro mě nechal zařídit." Druhý lord naléhavě zvedl ruku a pak se k Tommymu vydal. Pevně ho sevřel ve své náruči. „Jak jen jsem ti mohl tak dlouho odolávat," zašeptal do jeho vlasů.
„Jak jsem to mohl dovolit," posteskl si Tommy. V zápětí se jejich rty opět setkaly. Adam stiskl Tommyho boky - bylo tak osvobozující se ho smět dotýkat. Nepřestával ho líbat, jazykem zkoumal horká, nenasytná ústa, zatímco se vydal rukama vzhůru po bocích jeho trupu. Když dosáhl ramen, svlékl z nich přiléhavou koženou vestu a pustil se do rozvazování tkanic na bělostné košili. Rychle ji vykasal z Tommyho kalhot a přetáhl mu ji přes hlavu.
Na okamžik zapomněl úplně dýchat, i když jeho nahé tělo už viděl. Minimálně jednou ve skutečnosti a snad tisíckrát ve svých snech. I tak nepřestával žasnout, co s jeho představami dokáže provést tento jediný, zdánlivě nevinný obrázek.
Nemusel nic říkat, Tommy v Adamových očích viděl, jak moc po něm touží, jak moc ho svrbí ruce, aby se ho mohl znovu dotknout na nahé kůži. Zarděl se. Protože měl stejné pocity. Využil Adamova kochání se jeho tělem a udělal to samé s jeho oblečením. Když skončila vesta a černá košile na zemi vedle bílé, sklouzl rukama na pas.
Nejprve pohladil klouby prstů mužovo břicho pod pupíkem. Fascinovaly ho ty drobné chloupky. Jak postupně houstly, čím postupoval níž a níž. Smět se jich dotýkat na těle jiného muže, bylo jednoduše úchvatné. Musel se pořádně nadechnout, když se jeho hlavou prohnala vize, kam až chloupky vedou. Fantazie a živý obraz, který už jednou viděl, mu způsobily mrazení po celém těle. Nedočkavě se pustil do rozvazování kožené tkanice, zatímco mu jeho pán mačkal ramena a zasypával obličej drobnými polibky.
„Jsi tak dychtivý, poslat mě na popraviště," zamumlal Adam zastřeným hlasem. Tommy k němu vzhlédl a přivřel oči. Bylo zřejmé, že to muž nemyslí vážně, i tak se zamračil.
„Nedovolím to, rozumíš?" zasyčel nesouhlasně. „I kdybych si tam měl kleknout místo tebe." Dokud bude žít, nepřipustí, aby se Adamovi něco stalo. I on měl právo ho chránit. A když už to nešlo tak, že si odřekne vášnivé chvilky, udělá to jiným způsobem.
„Nezasloužím si tě, vím to od první chvíle, i tak se tě nedokážu vzdát." Adam stiskl Tommyho vlasy a lehce mu zvrátil hlavu, aby mu viděl pořádně do tváře. Políbil ho tak naléhavě, že se Tommymu zastavilo na okamžik srdce. Adam ho chytil pod zadkem a zvedl. Než se druhý muž stihl rozkoukat, ležel na posteli a lord klečel nad ním.
„Ty patříš do téhle postele," zavrčel Adam. Skoro to působilo naštvaně, na Tommyho tváři to ovšem vyloudilo úsměv.
„Ano, pane! Patřím do vaší postele," prohlásil odevzdaně. Jeho ruce se prosebně natáhly k Adamovu krku a objaly jej.
Kdyby jen hradní pán tušil, kolikrát na tohle myslel. Na to, jak se v podobné posteli pod ním svíjí ve slastných křečích, jak vzdychá jeho jméno. Mohla to být jakákoliv postel, ale musela patřit Adamovi. Nedokázal si představit, že by se podřizoval jinému muži, že by dal své tělo někomu jinému.
Navzdory zničující touze po dotecích se Adam odtáhl a shlédl si celé Tommyho tělo žádostivým pohledem.
Šedomodré oči plály, po ledu nebylo ani památky, už jen z toho měl mladík husí kůži.
Zatajil dech, když Adam přiložil dlaně na jeho stehna a zmáčkl mezi prsty svaly schované pod kůží kalhot, než je začal zlehka sunout výš, přes ostré kyčle, které pohladil palci. Zatáhl za konec tkalounu a rozvázal uzel, šněrování lehce povolilo. Za celou tu dobu se Tommy stihl nadechnout snad jen dvakrát. Pozoroval mužovy zkušené ruce, jak obratně si počínají a přitom si dávají na čas. Cokoliv udělal, doplnil zdlouhavým pohledem, který Tommyho spaloval zaživa. Adam zcela záměrně prodlužoval napětí, jež se mezi nimi vznášelo. Mučil ho jemnými neúmyslnými doteky, když až mučivě pomalu rozvazoval šněrování. Občas se na něj podíval a přivřel oči, jako kdyby hlídal jeho reakce.
V momentu, kdy se Tommymu na rty drala prosba, ať už to neprotahuje, Adam zaklesl prsty za lem kalhot a začal je líně svlékat.
Až nyní si Tommy uvědomil, jaký tlak stravoval jeho slabiny. Tím, že byly konečně odhalené, se trochu zmírnil. Vlastní nahota ho vzrušovala o dost víc, než v představách a vzpomínkách na poslední podobný zážitek. Ale bylo to samozřejmě i tím, že ji neukazoval jen sobě, ale i druhému muži. Opět zachytil pohled, kterým ho Adam zkoumal, když odhodil poslední kus oblečení za postel. Už jen ten způsobil, že se tlak opět zvětšil. Potřeboval se dotknout toho místa, buď on, nebo Adam, ale prahnul po tom přímo zoufale.
Adam sklouzl z postele, a aniž by spustil Tommyho z očí, sám se svlékl z vysokých bot a kalhot. Už nechtěl trápit sebe, ani Tommyho, proto se bleskově vrátil zpátky, klekl si mezi mladíkova roztažená stehna a sklonil se nad ním.
„Už jsem ti řekl, jak pěkný jsi, můj pane?" zeptal se smyslným šeptem. Tommy jen zavrtěl hlavou. Třeštil na Adama oči, občas mu ujely i na jeho tělo, jako kdyby ho předtím vůbec neviděl. Zrak se zastavil na několika jizvách, včetně těch dvou, se kterými se poslední tři týdny léčil. Vypadaly dobře, lékař si dal na šití záležet, ač o tom měl pacient vlastní mínění. A i kdyby ne, všechny jizvy, ať už byly dlouhé, nebo široké, působily na Adamově těle neobyčejně svůdně. Zatoužil se každé zvlášť dotknout a pohladit ji prstem, nebo políbit. Třeba by se mu podařilo, všechnu bolest, která s jizvami byla spjatá, aspoň trochu zmírnit. Přijmout ji kus do sebe a ulevit tak jejímu majiteli.
Druhý muž ho vytrhl z myšlenek. Hladil ho nosem po tváři.
Tommyho vůně Adama přiváděla k šílenství. Vdechoval ji, zatímco muže líbal na tvářích a krku, dokud si ho mladík nepřitáhl ke rtům.
Polibek byl tak silný, že už se Adam neudržel na rukách. Položil se na Tommyho a podebral jeho šíji. Druhá dlaň začala putovat po boční linii hladkého těla. Adam cítil, jak ho pálí bříška prstů, mladé neposkvrněné tělo bylo rozpálené a nedočkavé. Lenivě se pod ním kroutilo, když proplétali své jazyky za doprovodu neklidného dechu a tichého sténání.
Tommy si myslel, že podruhé už nebude vnímat jejich doteky tak intenzivně jako u řeky, ale spletl se. Bylo to ještě mocnější. Pod zády měl měkkou pánovu matraci a na sobě měkké pánovo tělo s jedním hodně tvrdým doplňkem, který ho příjemně tlačil v tříslech. Vzpomněl si, jak se o něj ještě docela nedávno staral. Jak ho laskal a sál a jak se Adam díky tomu svíjel a vzdychal. Tahle vzpomínka byla jako blesk z čistého nebe. Kdyby ho tak lord chtěl mučit stejným způsobem.
Trochu se pod ním zavrtěl, touha dotknout se pánova mužství svým, byla neodbytná. Když se o sebe konečně otřeli, vylétl z Adama přidušený povzdech, stejně tak z Tommyho. Museli se na chvíli přestat líbat... Jejich pohledy se zaklesly do sebe.
„Na to, že se budeme poprvé milovat, si vedete skvěle, Mylorde," zašeptal Adam.
„Už jsme se milovali," protestoval Tommy. Trochu mu dělalo problémy udržet hlas v klidné rovině.
„Ne ne, to jste miloval vy mě, dnes budu milovat já vás," oznámil mu Adam houževnatým hlasem. Tommy se musel soustředit na dýchání, jinak by se asi udusil. Způsob, jakým to Adam řekl a skryté představy, ve kterých pak jeho oznámení zrealizoval, mu pustily do žil novou dávku adrenalinu. Nechtěl působit nedočkavě, také netoužil po tom, aby Adam poznal, jaký má strach. Možná si předtím vedl skvěle, ale to ho vedl instinkt a nedělal nic, co by mu bylo nepříjemné. Co když si to všechno představoval moc jednoduše?
„Tommy," zaslechl nad sebou Adamův tichý hlas. Neúmyslně nakrčil obočí. „Neboj se, já ti neublížím. Jen mi musíš říct, kdyby to bylo moc nepříjemné, nebo bolestivé." A sakra, takže to na něm Adam poznal.
„Já... Přál bych si, být pro tebe tím nejlepším milencem," začervenal se Tommy. Adam musel vědět, co cítí, nikdy to před ním přece neskrýval.
„Ale to už jsi. Šíleně mě vzrušuješ a rozpaluješ, nikdo jiný něco takového ještě nedokázal," zavrtěl Adam hlavou. Pak se zamyslel. „Co mohu udělat, aby ses cítil lépe?" zeptal se opatrně. Tommy na něj vyvalil své velké hnědé oči.
„Moc toužím vidět tvůj úsměv," vyhrkl nervózně. Vidět Adamův úsměv, rovnalo se zamilovat se do Adama ještě víc, pokud to bylo vůbec možné.
Napjatě sledoval mužovu tvář, zatímco ho hladil ve vlasech. Když se lordovy koutky pomalu zvedly, ty jeho udělaly automaticky to samé. Adamův obličej vypadal s úsměvem úplně jinak. Působil vyrovnanější. Moc chtěl, aby to Adam udělal častěji a bez podmínek, ale snad se k tomu časem také dopracují. Slíbil si pro sebe, že se o to pokusí.
„Bože, já tě tak miluji," vyhrkl nečekaně a přitáhl si svého pána pevně k sobě. Došlo mu, že je ukvapený, ale nemohl si pomoci. Možná by zaznamenal nový úsměv, mnohem širší a rozhodně bezpodmínečný, kdyby si nevyžádal další netrpělivý polibek.
Adam slíbal každičký kousek horké kůže, která mu přišla pod rty. Stále mu v hlavě rezonovala Tommyho slova. Měl pocit, jako kdyby ho vyznání pohánělo kupředu, i když předtím to tak nebylo. Předtím se těch slov bál, mátly ho a znervózňovaly. Teď si s jejich významem sám pohrával. Cítil, že ho brní na jazyku, ale neodvážil se je vyslovit nahlas. Protože až skončí lhůta opatrovnictví, Tommy snáze zapomene, když nebude vědět o jeho citech.
Nechal do svých sluchových smyslů proplouvat mladíkovy povzdechy, které sílily s každým dalším polibkem, jenž jeho tělu věnoval. Na bradavkách se zdržel. Líbal je trýznivě dlouho, hrál si s nimi, jazykem i zuby, dokud nebyly smyslně rozbolavělé. Na plochém bledém břiše zanechal několik drobných červenofialových flíčků a pak se přesunul k podbřišku.
„Tvé tělo je stvořené k mazlení," zavrněl do chvějící se Tommyho kůže. Cítil pod svými rty, jak druhý muž zatajil dech, ale nepodíval se nahoru. Sklouzl jen o pár centimetrů níže a zatahal rty za drobné světlé chloupky, těsně nad jeho vzrušeným mužstvím. Mezitím se rameny natlačil mezi rozevřená stehna a donutil tak Tommyho, aby podsadil zadek.
Konečně vzhlédl vzhůru.
„Věříš mi, Tommy?" zeptal se s přivřenýma očima. Zmatený muž akorát zakýval hlavou. Adam vtiskl na vnitřní stranu jeho stehna drobný polibek. Pak udělal něco, co Tommyho donutilo hlasitě zasténat. Vsál do horka a vlhka svých úst jeho varlata. Okamžitě se začal pohybovat na jeho údu dlaní, to Tommy zasténal podruhé.
Adam se pro sebe pousmál a vsál jemnou kůži tentokrát hlouběji a pevněji. Nepřekvapilo ho, když se do jeho ruky začal Tommy přirážet. Volnou dlaní ho hladil po stehnu, které měl přehozené přes rameno. Prsty občas zabloudily k drobným hýždím, ale hned zase zmizely. Nechtěl mladíka polekat, dokud nebude mít jeho plnou důvěru.
Jazykem pohladil Tommyho mužství po celé délce a zastavil se na vlhké špičce. Zmocnil se jí ústy, společně s prvotní chutí, nad kterou by si nejraději potěšeně zamlaskal, jak byla úžasná. Když ho pohltil mezi rty hlouběji, podebral prsty jeho varlata a přimáčkl je ke kořeni. Vnímal, jak se celé Tommyho tělo napnulo. Povolil tedy a udělal to ještě několikrát za sebou. Dle vstřícné reakce se mladík zmítal na pokraji vlastního šílenství, proto se vrátil k zadku a polaskal okolí úzkého vstupu. Užíval si, jak ho Tommy výská ve vlasech, jak za ně tahá a tlačí si ho do svého klína, stejně tak hýbal výrazně boky proti jeho obličeji. Občas ho musel usměrnit, ale nevadilo mu to. Čím více se Tommy projevoval, tím vzrušenější byli on sám.
Mohl poskytnout Tommymu rozkoš jen ústy, ale tak by akorát oddálil chuť, vzít si ho celého a ta chuť by se samozřejmě zvětšovala. Ať už to svedl na cokoliv, v první řadě tu byli oni dva a touha, která je k sobě přitahovala a určovala pravidla, jakým způsobem se budou fyzicky milovat. Adam už dávno věděl, že mu jen mazlení stačit nebude. Fyzický kontakt si odpíral kvůli ztrátě vlastní hlavy, ten duševní kvůli ztrátě srdce. Jenže když to vzal kolem a kolem, nějakou dobu už neměl ani jedno. Pro Tommyho ztratil hlavu a své bolavé srdce mu neúmyslně daroval ve chvíli, kdy se uviděli poprvé. Postrádal smysl to řešit, vzdal bitvu se svou ctí, protože našel něco mnohem důležitějšího a cennějšího, pro co chtěl těch několik zbylých měsíců žít.
Rychle se vysoukal po Tommyho žhavém těle a zmocnil se jeho rtů, úst i jazyka. Utlumil tak další mladíkovy steny. Tommyho zakalené oči byly výmluvné. Právě se nacházel v úplně jiné dimenzi, daleko od všech problémů, daleko od slibů a rozsekaných trůnů. Adam ještě nikdy neviděl nikoho v takovém transu.
„Tommy? Jsi v pořádku?" přesvědčoval se. Mladý lord jen přikývl.
„Musím vědět, že to opravdu chceš. Pro mě už není cesta zpátky," šeptal mu do tváře.
„Chci tě, moc," odvětil Tommy pohotově. Vyžádal si od Adama polibek a pohladil ho při tom po tváři. „Už nemám strach, vlastně ani předtím to nebyl strach, možná jen nějaký záblesk rozumu," ušklíbl se. „Jsem do tebe zamilovaný. Vím, že bys mi neublížil a celé moje tělo hoří, touží po tom tvém," připustil se staženým hrdlem. Adam mu odhrnul z čela zbloudilý pramen zářivých vlasů. Pak mladíka jemně přetočil na břicho.
Prsty něžně přejel po páteři, od krku až k bedrům, kopíroval ten pohyb i svýma očima. Linie Tommyho těla byly nádherné, jen možná trochu hubené, ale i díky tomu k sobě skvěle pasovali. „Musíš mi věřit a musíš se uvolnit," zašeptal mu do ucha.
„Ano, můj pane," pousmál se Tommy laškovně. Adam ho provokativně kousl do ramene, až druhý muž zasyčel, ale hned se začal znovu usmívat.
Přes smíšené pocity, které právě zažíval, Tommy nemohl být šťastnější. Adamova pozornost byla dechberoucí. Pořád se ptal, pořád se ubezpečoval, jako kdyby byl malé dítě. Ale on přece nebyl. Před několika měsíci se z něj stal muž. Vstoupil na tento hrad a jeho tělo i srdce zahořelo skutečnou láskou k jiné osobě. Nezáleželo mu na sobě, už nenesl odpovědnost jen za sebe, ale i za Adama, za Neila, Denise a další lidi, které si za ty čtyři měsíce zamiloval. Kdyby jeho otec nebyl slepý, určitě by na něj byl hrdý. Vzdal se honby za dobrodružstvím, nablýskanými meči a bojováním. Chtěl se usadit a žít klidným životem s tímto mužem. Chtěl se o něj starat, chránit ho a poskytnout mu potěšení, kdykoliv si bude přát.
Tommy zabořil obličej do polštáře, Adamovy rty se právě vydaly na průzkum jeho beder. Když si ale uvědomil, jak moc je to příjemné, otočil tvář na stranu a natáhl ruku za sebe. Toužil se Adama dotknout alespoň ve vlasech. Lordova ústa však pokračovala níže, takže už na něj nedosáhl. Čím více se Adam blížil k tomu místu, tím hůře se Tommymu dýchalo. Věděl, že je to jen prvotní strach, nic co by stálo za řeč, přehlížet to ale nemohl. Musel si zapamatovat všechno, co s Adamem zažije, chtěl si s ním vytvořit co nejvíce zážitků a vzpomínek.
Adam vtiskl na jeho hýždě několik mlaskavých polibků, což vyloudilo Tommymu na tváři blažený úsměv, ten však v zápětí zmizel, když se lordova tvář zabořila mezi půlky a hbitý jazyk poprvé ochutnal asi to nejintimnější místo, které Tommyho tělo vlastnilo. Momentálně mu to tak opravdu připadalo.
„Adame," vydechl do matrace pod sebou a stiskl v prstech sametovou pokrývku. Měl snad dopředu tušit, že to bude takové? Tak... dokonalé? Vycházel mu zadkem vstříc, špulil ho na něj, pohyboval jím v souladu s pohyby Adamova jazyka a horkého dechu. Vlhkost, kterou ho druhý muž připravoval, byla jako rozkoš sama.
Sténání tlumil polštářem, i když netušil proč. Kromě Neila do tohoto pokoje bez vyzvání nikdo nevstoupí, a pokud Neil vstoupí (svým obvyklým způsobem), bude mít o zábavu postaráno.
Tommy to nevydržel, musel se podívat, co s ním Adam provádí a jak u toho vypadá, a když se mu podařilo zachytit periferním viděním Adamova ramena a tmavou hlavu, připadal si, že se s ním zatočil celý svět. Ve stejnou chvíli lord začal Tommyho líbat na půlkách a opatrně pronikl do jeho těla jedním prstem.
Tommy jako v mdlobách zvrátil hlavu zpátky. Opět zabořil tvář do polštáře a stiskl samet v prstech. To první bylo úžasné, ale tohle bylo jiné. Měl s čím srovnat a určitě si na to nechtěl vzpomenout zrovna teď, jenže ho mysl nenechala. Ano, bylo to dost podobné, jen jedna ruka patřila starému, odpornému doktorovi a ta druhá Adamovi. Už se začal smiřovat s tím, že si na vyšetření lékařem Jeho Veličenstva vzpomene vždy, když bude chtít Adamovi poskytnout potěšení, v těsném vstupu se však náhle ocitly už dva Adamovy prsty a také se dotkly nějakého neuvěřitelně citlivého místa, až ho z toho rozbrnělo celé tělo.
Neubránil se zmatenému povzdechu. Co to proboha bylo?
A znovu! Téměř každý druhý pohyb Adamových prstů přinášel stejné pocity. Přicházely hrozně rychle... Než stihl zaregistrovat jeden, následoval další.
„Adame," zakňoural zoufale. Chtěl, aby se ty pocity slily do jednoho, který by nikdy nepřestal.
„Je všechno v pořádku?" sklonil se Adam nad ním. Nepřestával ho dráždit, ale současně ho líbal na rameni. Věděl, že se dotýká toho správného místa, ale Tommy na to moc nevypadal.
„Ano... já..." Mladík nebyl schopný souvisle mluvit. „Miluj se se mnou, prosím, chci to," žadonil do polštáře, jen stěží mu bylo rozumět. Adam se na něj pomalu položil.
„Tak dobře, miláčku," zašeptal do jeho vlasů a vtiskl mu na tvář jemný polibek. Lehce nadzvedl zadek a zadíval se dolů. Musel být skutečně opatrný, i když Tommyho připravoval dlouho a pečlivě. Problém byl v tom, že i jeho tělo hořelo nedočkavostí. Celou dobu odolával, aby nevybouchl sám, jak ho Tommy vzrušoval. Jeho nezkušenost, důvěra a odevzdanost. Jak se mu nastavoval, jako kdyby mu bylo jedno, co s ním bude dělat.
Natáhl se k nočnímu stolku, kde stála miska s vazelínou. Používal ji na jizvy, aby kůže kolem čerstvých ran zůstala pružná. Malé množství rozetřel po svém mužství, zbytkem polaskal Tommyho, takže se mladík opět začal kroutit a žadonit. Když Adam konečně pronikl do jeho těla, ucítil nepříjemný tlak. Čekal, že se Tommy stáhne, ale tohle bylo opravdu bolestivé.
„Lásko, musíš se uvolnit, jinak to bude nepříjemné pro nás pro oba," zabroukal mu konejšivě do ucha. Ani vteřinu to netrvalo, co ho Tommy poslechl, ale v zápětí pochopil proč.
„Ty's mi řekl lásko?"
„Řekl," přitakal Adam. Na jeden nádech vstoupil do Tommyho celou délkou a horko, které ho obklopilo, mu na okamžik zatemnilo mysl.
Opravdu Tommyho tak nazval? A je nutné z toho dělat takové drama? Má ho přece rád a popírat to, už nedává smysl.
Důležité bylo, že se Tommy absolutně uvolnil. Jediné co Adam cítil, byla dokonalá slast, jež ho příjemně svírala.
Zvedl se na rukách a několikrát pomalu přirazil. Pak sevřel v dlaních Tommyho boky a trochu je nadzvedl. Byl připravený pokračovat, kdyby ho ovšem něco nezarazilo. Právě ono osudové oslovení. Dunělo v jeho hlavě jako dusot stáda koní. Musel by si hlavu minimálně useknout, aby to přestal vnímat. Když se zadíval na záda svého milence, definitivně ztuhl.
Proč mu to prostě neřekl hned? Tommy se mu měl oddat s vědomím, že je milován stejně. Také Adamovi připadalo hrozné, že se druhému muži nedívá do očí, že vidí jen jeho záda a zadek. Slíbil mu milování, ne pohled do polštáře a zatnuté pěsti.
Popadl Tommyho za ruku a otočil k sobě. Mladý lord na něj nechápavě zíral, vůbec netušil, která bije. Až když si ho Adam posadil do klína, začal zase pravidelně dýchat.
„I já tě miluji, Tommy. Proto jsem ti řekl lásko, protože jí jsi," vychrlil to na něj bez varování. Druhý muž se zmohl akorát na něco, co vzdáleně připomínalo přikývnutí. „Není ti nic? Nebolí tě to? Odpusť mi, myslel jsem si, že takhle to pro tebe bude napoprvé nejpohodlnější. Pořád se tu ujišťuju a pak udělám takovou chybu."
„Ne!" Zavrtěl Tommy hlavou. „Nic mi není, je to jen... nové..." Chvíli hledal to správné slovo a také si uvědomil, že má opět Adamovu tvář přímo před sebou. Chytil jeho obličej do dlaní a políbil ho. „Dokončeme to," zaševelil u jeho rtů. Netrpělivě čekal, až se Adam opět chopí iniciativy. Periferním pohledem úzkostlivě hlídal, jak za něj dává ruku. Cítil, jak ho nadzvedl za pas a pak už jen přijímal znovu ten nový pocit, když do něj Adam pronikal.
Bolelo to, šíleně, už předtím se krotil, aby nezačal odporovat, ale něco mu říkalo, že to přejde, že to musí jenom vydržet. Snažil se řídit instinktem a ten mu radil nepanikařit.
Nemohl to Adamovi říct, protože by toho hned nechal. Teď, když už na něj byl alespoň trochu připravený, se bolest zdála o dost snesitelnější. Pro jistotu Adama objal kolem krku a zabořil do ohbí obličej. Slastné pocity se zprvu bohužel nedostavily, Tommy si myslel, že je bude cítit pokaždé, ale při předchozí poloze to bylo jen o bolesti.
Snad za to mohlo právě nové uspořádání, že se konečně začalo něco dít. Adam ho trpělivě nadzvedával, pohyboval se pod ním jen mírně, i tak se občas dostavil příjemný pocit, na který Tommy čekal. Záchvěvy nebyly silné, ale skutečně je cítil.
„Adame... přitlač," zahuhlal do napnuté kůže na mužově krku. Kdyby klečel, mohl by si pomoci sám, ale naštěstí ho Adam vyslechl. Začal ho zvedat víc, během minuty Tommy ucítil na rtech slanou chuť jeho potu. Jistě to pro něj bylo namáhavé, ale muž ani jednou nepolevil.
Nájezdy na jeho citlivý bod byly silnější a energičtější, prolínaly se do vzrušení, které vnímal ve svých slabinách.
Adamův přerývavý dech ho šimral v uších, krůpěje potu způsobily, že se jejich kůže o sebe vlhce otíraly a žár, jenž se od jejich spojení rozléval do celého těla, dával Tommymu pocit, že se vznáší na ohnivých křídlech. Najednou bylo jednoduché zaměřit se jen na jejich blízkost a nemyslet na okolní svět. Netušil, kdy ten zvrat přišel, ale nevěřil, že ho někdy něco bolelo a že měl sto chutí to vzdát.
„Bože," vydechl do Adamova horkého krku. Ihned vyhledal jeho ústa a začal je nemilosrdně dobývat, dokud se nepotřeboval nadechnout a Adam také.
Chvílemi to vypadalo, že lord ani Tommyho nevnímá, jak se tvářil soustředěně, ale opak byl pravdou. Adam viděl jen jeho a také jen jeho cítil. Líbil se mu ten obrázek před ním, zkoumavý Tommyho pohled, když ho sledoval. Svaly v obličeji se v pravidelných intervalech zatnuly vzrušením, hnědé oči měly najednou barvu havraních křídel, pomalu v nich nespatřil zorničky.
„Ach, lásko," zavzdychal. Musel zaklonit hlavu, nevěděl, jak jinak si ulevit. Všechno ho bolelo, ponejvíce paže, kterými Tommyho podpíral. Cítil, že je blízko. Že už to co nevidět přijde.
Po zádech mu stékal pot, který Tommy roztíral svýma rukama, jak se ho snažil křečovitě držet a pořád si ho k sobě přitahoval. Nedostávalo se mu dechu a srdce v jeho hrudi mohutně tepalo.
Tak moc toužil po uvolnění a chtěl ho zažít s Tommym společně.
Náhlá myšlenka ho donutila se na milence znovu podívat.
Tommy drtil prsty Adamova ramena a téměř zuřivě se na něj přirážel, co mu jeho pozice dovolila. Než si Adam stihl přebrat, co se děje, Tommy zvrátil hlavu, uchopil své mužství a několika pohyby přivedl sám sebe k vrcholu. A právě to stačilo, aby k němu neměl daleko ani Adam. Roztřesený milenec v jeho náruči, zmítající se na nejvyšším vrcholu extáze byl nejlepší motivací i stimulantem. Pevně ho objal. Vzdáleně slyšel vlastní kňourání, ve kterém se na poslední chvíli snažil zformulovat Tommyho jméno. Ještě když se jeho horké sémě vlévalo do Tommyho nitra, vyčerpáním s ním upadl na postel, usiluje o nalezení vlastního dechu.
Hrozně dlouho se třásl, křečovitě k sobě mačkal Tommyho, jako kdyby mu to mělo pomoci se uvolnit. Ale pravdou bylo, že ho teď nechtěl pustit. Ani za nic se ho nechtěl vzdát.
„Adame." Ucítil na svém krku Tommyho dech. „Řekl jsi, že mě miluješ," pokračoval Tommy klidně, když Adam nereagoval. „Já tebe taky, ale to už víš a..." nedokončil.
Adam mu pohlédl do očí. Byl zvědavý, co mu chtěl říct.
„A doufám, že tohle nebylo naposledy, protože..." Tommy se opět zarazil, protože ho Adamův čekající výraz přivedl do rozpaků.
„Protože to bylo dokonalé, tys byl," vzal mu druhý muž myšlenku. Tommy okamžitě zavrtěl hlavou.
„Ne já, to ty!" Rychle ho políbil, aby se s ním Adam nezačal zase hádat.
Když se lordovy koutky vytvarovaly do mírného úsměvu, Tommy neodolal doteku. Bříškem ukazováčku přejel od jednoho koutku ke druhému, jako kdyby chtěl, aby tak zůstaly navždy, navzdory problémům, kterým budou muset čelit.
Adam právě porušil slib králi a Bohu. I kdyby sebevíc chtěl, nemohl se vyhnout odpovědnosti a upřímně, Tommy by to po něm ani nežádal.
Do poslední chvíle se ale bude za jejich lásku bít. Přesvědčil Adama, že se nikdy nevzdává, přesvědčí tedy i otce a pak krále. Tvrdohlavost byla největší a také jedinou zbraní, kterou Tommy měl.
********************
Ahojky. Tak to mají pánové za sebou :) Pravdou je, že miluju milostné scény, i mě baví je psát, ale z žádné, kterou jsem zatím vytvořila, jsem nikdy neměla stoprocentně dobrý pocit. Konkrétně tato prošla tolika úpravami od prvního vydání, že už si na tu původní ani nevzpomínám. Vlastně jo, tehdy Adam nepoužil vazelínu :D
Taky už dneska nepíšu tak dlouhé milostné scény, abych se takhle rozepisovala, ale asi to bude tím, že jsem celkově sklouzla k dost jednoduššímu psaní, kde by takový román nepůsobil nejlépe.
Každopádně se nám příběh přehoupl do poslední třetiny. Je sice hezké, že se naši lordi mají rádi, ale ostatní problémy ještě vyřešené nejsou. A můžu vám slíbit, že to nebude procházka růžovým sadem.
Užijte si neděli.
Extasy <3