Zatímco se Adamovi rytíři připojili k těm, kteří věrně sloužili siru Howardovi, Adam, jeho bratr Neil a sám hradní pán se vydali do hradu také.
Společně se usadili do robustních křesel u velkého krbu v hlavní síni, kde jim bylo nabídnuto svařené víno a něco malého na zub na doplnění energie po náročné cestě.
Otevřenými dveřmi do další komnaty k nim proplouval rozhovor Tommyho a lady Anny. Adam se ho zprvu snažil nebrat na vědomí, kdyby Anna ovšem neměla tak výrazný hlas.
„Co vás k nám přivádí, sire Lamberte?" zeptal se hradní pán. Jemu očividně nedělalo problémy svou manželku nevnímat. Asi už byl zvyklý, napadlo Adama.
„Víte, proč jsem přijel, Mylorde, tohle není nutné." Zavrtěl Adam odmítavě hlavou. Neměl rád, když z něj někdo dělal hlupáka. Ale rozhodl se dát tomu milému muži ještě jednu šanci. I přes své poslání, které ho stavělo tak trochu do negativní pozice, se mu lord Howard vždycky zamlouval. Byl opravdu skvělý hostitel, sympatický muž a neuhýbal pohledem. Na to byl Adam alergický, přestože to sám už deset let dělal.
„Ach... tak dobře, vím to. Jen jsem vás nečekal takhle brzy. Máte v plánu navštívit rytířské klání, když jste přijel v tuto dobu?" zajímal se lord Howard dál.
Z vedlejší komnaty se ozval zděšený výkřik.
„Ty jsi jeho zajatec, můj Bože!" vyjekla lady Howardová. Adam akorát zalapal po dechu.
Lord Howard se ušklíbl a natáhl se na stolek pro svůj pohár s vínem.
„Květen a červen jsou dva nejsilnější měsíce v roce. Hemží se to tu návštěvníky z celé Anglie. Už jsme rozdali spoustu almužen chudým," pokračoval Antony nevzrušeně.
„To je od vás šlechetné, pane. Ještě nevím, jestli se na turnaj vypravím, možná tady můj bratr." Kývl Adam hlavou k Neilovi, který neskrytě pozoroval dveře do vedlejší komnaty. Jakoby čekal na další slovní výpad hradní paní. A nemusel čekat ani moc dlouho.
„A co tvůj otec? Ten musel řádit! Celý rok tě neuvidí, už mu zůstala jenom Elizabeth a ta se bude vdávat..."
„Kdyby žil Mark, všechno by bylo jednodušší," posteskl si Tommy.
Adam přivřel oči a švihl pohledem po Neilovi, který stejně jako on očividně slyšel každé slovo. Mladší z bratrů pokrčil rameny.
„Chcete si nejprve trochu odpočinout? Musela to být opravdu namáhavá cesta," vyrušil jejich poslouchání Antony. Adam sebou trhnul, jako kdyby ho někdo nachytal při nějakém trestném činu. Určitě se nehodilo, aby poslouchal. Ale dalo se to vůbec? Neposlouchat? Kdo byl Mark?
„Uvítám to, sire, děkuji," odtušil Adam svorně.
Lord Howard se otočil ke dveřím, kde postával jeden z jeho nejvěrnějších lokajů. Muži stačil pánův pohled, aby k němu rychle přispěchal.
„Nech připravit pánům pokoje, Tedde," poručil. Lokaj se poklonil a v mžiku byl pryč.
„Ale doufám, že je na tebe hodný, i když jsi jeho zajatec," pokračovala lady Anna. Adam opět zpozorněl.
„Ano, to je. Tváří se možná přísně, ale srdce má dobré, to já poznám."
Neilovi se podařilo na poslední chvíli schovat obličej do dlaní, jinak by asi vyprskl přímo před svým bratrem. Nerozveselila ho Tommyho poznámka, to spíš Adamův zděšený výraz. Něco takového ten jeho zatvrzelý, věčně zamračený a zásadový bratr určitě nečekal.
„Já vím, že jsi na to měl vždycky nos, bratránku. Ten Elizabetin nastávající, pořád se ti nelíbí?"
„Nelíbí! Ale našeho otce si získal a Elizabeth bohužel také. Nevím čím, vždyť je tak... úlisný." Tommyho hlas v sobě nesl známky jasné nechuti a pohoršení.
„Totéž si mohl někdo myslet o mém muži, protože je starší a podívej, jak jsem s ním šťastná." Annino zasnění vyloudilo na rtech lorda Howarda blažený úsměv a to ji jenom slyšel. Adam pozvedl obočí.
„Tvůj manžel vypadá jako slušný a dobrý muž," pokračoval Tommy.
„To je!" Nic jiného ani všichni posluchači od lady Anny nečekali.
„Až si odpočinete, pánové, rád vás uvidím na slavnostní večeři," vyhrkl lord Howard nadšeně. Evidentně to byl jeho momentální nápad.
„Ale to není nutné," protestoval Adam.
„Vyloučeno, jste naši hosté a Anna miluje společné večeře. To byste jí nemohli udělat." Kroutil Antony nesmlouvavě hlavou.
„Je to skvělý nápad, moc se těším." Přitakal Neil. Okamžitě ho dohnal bratrův nevybíravě přísný pohled.
„Tak dobře, ukážu vám vaše komnaty, abyste si mohli před večeří odpočinout." Lord Howard se zvedl ze svého křesla a trpělivě čekal, až ho budou oba muži následovat. Adam se pořád neměl k tomu, aby odtrhl pohled od pootevřených dveří do dalšího pokoje.
„Nemějte o něj strach, Mylorde, Anna se o vašeho chráněnce postará," promluvil k němu Antony vlídně. Adam sebou opět trhnul. Copak jeho starostlivost byla tak okatá?
„Ano, bratře. Nemyslím si, že by lady Howardová chtěla našeho rukojmí propíchnout mečem, nebo ho otrávit," rýpl si Neil. Další Adamův příkrý pohled už ho ani moc nepřekvapil.
*
Tommy si svlékl rukavice a odložil je do klína. Bouchnutí dveří v sousední síni ho ujistilo o tom, že tamní osazenstvo už odešlo. Trochu se mu ulevilo, snad neprozradil víc, než by měl lord slyšet.
„Vypadáš dost zamyšleně, Thomasi. Něco tě trápí?" zajímala se Anna.
„Ani ne, jen..." sklonil hlavu a povzdechl si.
„Mně to můžeš říct, nikdo se to nedozví," pobízela ho mile. Její upřímná tvář Tommyho přesvědčila. Anna byla vždycky rozumnější než on, nebo jeho sestra, i když byla mladší. Rodiče ji vychovávali sparťanským způsobem. Připravovali ji na tvrdý život a přitom zůstala skutečnou dámou. Její nadhled v tak mladém věku byl působivý.
„Jde o lorda Lamberta..." začal opatrně. Anna se pousmála.
„Hm, přece jen tam bude nějaký problém, že?" apelovala na předchozí Tommyho ujištění, že je jeho nový pán přísný muž s dobrým srdcem.
„Není to jeho problém, ale můj." Zvedl k ní Tommy konečně své oči. Anna ty své přivřela.
„Souvisí to nějak s tím, že jsi vždycky spíš pokukoval po pážatech, než po hezkých děvečkách?"
A to si myslel, že je nenápadný. Tommy se zmohl akorát na přikývnutí.
„Nemusíš se stydět, Thomasi. Možná jsem mladá, ale leccos už jsem viděla. Tobě se lord Lambert líbí, že ano?" zeptala se přímo. Nemělo smysl chodit kolem horké kaše.
„Asi víc než to," připustil Tommy. „Myslím na něj neustále, i když se mnou není. Ráno, když se probudím, večer, když jdu spát, pořád je v mojí hlavě. A po tom, co jsem ho políbil..." Prokrista, už se zase moc rozjel.
„Tys ho políbil? Můj Bože!" zatleskala Anna nadšeně. Tommy na ní vykulil oči. Takovou reakci nečekal. „Co on? Jak na to reagoval?" vyptávala se nedočkavě. Tommy si skousl spodní ret.
„No on... on se neodtáhl, tedy ne hned," přiznal po pravdě. Skutečně to tak bylo, ale do této chvíle o tom nepřemýšlel tak rozsáhle, spíš se zabýval tím, jak na něj ten polibek působil.
„Lord Lambert na tom tedy bude asi podobně jako ty. Ne každý muž by snesl, aby se ho dotýkaly rty jiného muže," vysvětlila mu Anna. Zvláštní, takhle Tommy ani trochu neuvažoval, prostě to bral jako samozřejmost.
„No a co bylo dál?" dychtila Anna po dalších informacích.
„Nic nebylo, drahá sestřenko. Načapal nás Neil, jeho bratr. Lord Lambert odešel hrozně rychle a od té doby se mi vyhýbá." Povadla Tommymu ramena.
„Odešel hrozně rychle, říkáš?" zamyslela se žena. Pak se zářivě usmála.
„A neodešel náhodou kvůli tomu, že by měl menší mužský problém?" ušklíbla se s dlaní přitisknutou na rtech.
„Jaký mužský problém?" nechápal ji Tommy.
„Ale no tak, Thomasi. Musím ti vážně vysvětlovat všechno? I to, proč se občas tvoje tělo chová tak trochu nepředvídatelně?" Anna se zamračila, pak ale její pohled sklouzl na Tommyho intimní partie. Celá zčervenala. Byla vdaná, těhotná a dívala si jinému muži na klín, naprosto nepřípustné.
Důležité ale bylo, že si toho všiml Tommy a okamžitě to pochopil.
Oči mu začaly těkat po pokoji, ruce sevřely područky křesla o něco křečovitěji. Znovu si v hlavě přehrál celou situaci, která se v hlavní síni hradu Bodiam odehrála.
Když Adam utíkal do svého pokoje, Tommy se moc nekoukal na to, jestli má hradní pán menší mužský problém, ale když se na to podíval zpětně, zmizel opravdu velice rychle a šel rovnou za nosem a možná se od něj i trochu odvracel.
Ano, něco takového si Tommy pamatoval. Skrýval tedy Adam nepředvídatelnou reakci svého těla? Mohla to být reakce na jejich polibek? Vždyť on sám to také cítil, ještě ve svém pokoji na to myslel. A takové reakce u něj občas nastaly, i předtím. Třeba když si představil sám sebe v náruči jiného muže. Když ho jeho fantazie a sny zavedly do nějakého uzavřeného pokoje, do vyhřáté postele, kde své nahé tělo tisknul k jinému. A to byly jen představy. Skutečnost tedy musela být o dost podnětnější, aby se jeho tělo, nebo tělo toho druhého muže chovalo nepředvídatelně.
Tommy se na svou sestřenici zadíval spodním všeříkajícím pohledem, ani se nesnažil zakrýt, na co myslí, nemělo by to smysl. Byla mladší, ale věděla toho o intimnostech mnohem víc.
„Když jsme si vysvětlili tohle, ráda bych věděla, kde je ten problém?!" zatvářila se vážně, Tommy věděl, že teď už před jejími otázkami neuteče.
„Problém je ten, že i kdybychom sebevíc chtěli, nesmíme to udělat. Týká se to té přísahy, o které jsem předtím mluvil. Zodpovídá za to, aby se mi nic nestalo, učinil slib před králem a před Bohem," vysvětlil. Anna sklonila zadumaně hlavu a chvíli jen přemýšlela.
„Počítám, že tě prohlížel doktor... Jistě nic příjemného, že?" mluvila spíš k sobě, než k bratranci. Tommy to nekomentoval, což mluvilo za vše.
„Měl jsem plán, na začátku. Už když jsem se dozvěděl, že odjedu na rok pryč z toho mého doživotního vězení, nedokázal jsem myslet na nic jiného. A když jsem navíc lorda uviděl... ten plán se zdál tak skvělý. Dokázal jsem si představit, že bych díky němu mohl být opravdu šťastný." Navzdory svým slovům si Tommy smutně povzdechl. Už pár dní na svůj plán nemyslel, neviděl v něm žádný smysl.
„Jak se vyhnout trestu smrti a přitom získat lorda Lamberta... Hm, hodně těžké..." Anna si promnula prsty bradu. „Možná... kdyby se stal tvým poručníkem. Ale k tomu by musel dát souhlas tvůj otec. Pak věřím, že by král mohl přivřít oči," uvažovala nahlas. „Tedy pokud ti nejde jen o to se pobavit," vrhla na něj šibalský pohled.
„Myslíš, že by mě to tolik trápilo, kdybych se chtěl jen pobavit?" zadíval se na ni vyčítavě.
„Jistě, že ne, to byl jen takový žert. Tys nikdy nebyl polovičatý typ, Thomasi. Buď všechno, nebo nic." To už se tvářila opět vážně.
Tommy se natáhl po svém poháru s vínem a napil se.
„Ten problém spočívá v tom, že mi přijde všechno o dost jednodušší, než dostat, o co mi jde především. Myslím, že dřív udělí král lordu Lambertovi milost a stejně tak se můj otec vzdá poručnictví, než by se ten muž stal mým... eh... milencem." Poprvé to vyslovil, tak jak chtěl, aby to bylo. A ani se při tom moc nezadrhl, odmlka byla skutečně krátká. O to víc by z toho měl být vyděšený. Jenže nebyl. Vlastně se mu líbilo, jak to zní - lord Lambert je mým milencem. Bože, jako kdyby v něm něco ožilo, zas to hejno motýlů, zas ten příjemně svíravý pocit v hrudi.
„A zkusil si na něj jít s pravdou? Mně lord Lambert připadá jako rozumný muž," navrhla Anna. Tommy na ni vytřeštil oči. Měl pocit, že se asi zbláznila.
„To nepřipadá v úvahu, Anno! Akorát si ho ještě víc znepřátelím, vím to! Miluje svou čest víc, než cokoliv jiného. Čím víc ho poznávám, tím víc jsem jím posedlý. Tím jeho smyslem pro spravedlnost. Tím, jak se řídí zásadami, jak je tvrdý a neústupný. Ale na druhou stranu mi to drásá nervy, protože díky tomu všemu nikdy nemůžu získat, co chci..."
„Jeho srdce, myslíš," přerušila ho Anna rychle. Pak se vědoucně pousmála. „Myslíš, že srdce kouká na čest, tvrdohlavost a zásady? Měl bys mu to říct, být k němu upřímný. Udělej to kvůli sobě, abys věděl, na čem jsi. Buď uslyšíš razantní ne, nebo na lordovi uvidíš váhání. To už musíš poznat sám, ale měl bys to udělat," radila mu neoblomně. Proč jen Tommyho napadlo, že na to Anna osobně dohlédne?
Dlouhé přemýšlivé ticho přerušilo zaklepání na dveře. Do komnaty vstoupil vyšší muž v pážecím úboru.
„Mylady? Pán poručil přichystat na dnešní večer slavnostní večeři. Mám vás o tom obeznámit," řekl strojeně.
Anna se zaradovala.
„To je skvělé, Tedde. Vyřiďte mému manželovi, že se moc těším."
Lokaj se poklonil a v rychlosti komnatu opustil. Anna se s nadšeným úsměvem otočila zpátky na bratrance.
„Lepší příležitost mít nebudeš, Thomasi. Dobré víno a jídlo by mohly lorda Lamberta uvolnit. Možná, kdybych dala dohromady nějaké hudebníky..." zvažovala své možnosti.
„Pokud se ovšem jeho lordstvo na večeři dostaví. Zásadně se všem společenským akcím vyhýbá," oznámil jí Tommy smutně.
„Tady nebude mít na výběr. Je tu na návštěvě, bylo by krajně nezdvořilé odmítnout pozvání hostitele." Tím to bylo pro Annu vyřízené.
Tommy si jen povzdychl. Jak tohle mohlo dopadnout?
****************
Tak ještě jedna na dobrou noc ;)
Hezké sny.
Extasy <3