Zaraženě jsem koukala na Jennifer. Znovu vešla do palírny. Ale už ne v podobě člověka, ale té věci s pořezanou tváří.
,,Zatmění...je tady." Řekl Deucalion a já poprvé v jeho hlase slyšela strach.
Jennifer se na něj vrhla a srazila ho k zemi. Má myšlenka v ten moment byla, jak moc jsem mocná? Stejně jako všechny vlkodlaky, mě zatmění přípravý o všechnu sílu.
Jak jsem mocná, nebo budu, když všichni říkají, že jsem mocnější, než si mysleli?
Teď jsem přeci byla jen člověk, jako všichni, kromě Jennifer.
Jennifer si klekla k Deucalionovy. Chytila ho za vlasy a začala s ním mlátit o zem. Po chvíli tam byla kaluž krve.
Vzpomněla jsem si na toho Deucaliona, co opouštěl svou malou dceru.
Najednou se mi žílama prohnala chladná vlna. To bude to, že teď nemám žádnou sílu.
Ale po chvíli mi došlo, že ne. To, co cítím, je moc, moje moc....ale jak, když je zatmění?
Když mi ledová vlna došla k prstům, vysunuly se mi drápy, ale větší a mohutnější, než kdy předtím. Narostly mi větší tesáky, že jsem nemohla dovřít pusu.
Oči mě začali pálit a pak přestaly. Teď moje oči musí být rudé, s černými zorničkami a modrýma okrajema očí.
Má kůže nabrala tmavší, až skoro šedivou barvu. Začali mě bolet nohy, tak jsem si sundala boty. Narostly mi drápy i na nohou. Jennifer byla zaneprázdněna zabíjením Deucaliona, takže neviděla mě.
Zavrčela jsem a ona se na mě polekaně podívala. Viděla jsem jí v očích jasnou otázku....jak může být vlkodlak, když je zatmění?
Tak stejně koukali i Scott, Derek a Deucalion. Zaútočila bych na Jennifer, ale Derek, i když vyděšený mou mocí, mi dal znamení, že nemám ještě útočit. A tak jsem čekala.
,,Jennifer....on to neví." Řekl Derek. Jennifer ode mě odtrhla doslova vyděšený pohled a podívala se na něj. ,,Co neví?" Zeptala se. ,,Jak jsi dopadla ty, potom, co Kali šla k Deucalionovy do smečky." Řekl Derek.
,,Ne, to opravdu neví." Řekla a klekla si k němu. Položila mu ruku na oči.
Deucalion začal strašně řvát, až mi to rvalo uši i srdce. Jeho řev ve mě probudil další vlnu moci a drápy na nohou i rukou se prodloužily. Moje kůže ještě trochu ztmavla.
Jennifer dala ruku pryč z jeho očí. ,,Podívej se na mě." Řekla Jennifer. Deucalion se ale bál. ,,Podívej se!" Zařvala a on své modré oči, stejné jako ty mé, upřel na ní. A že Jennifer byla hnusná.
Tep srdce mu přidal. Jennifer se chystala ho zabít jedinou ranou, ale to už jsem po ní skočila a srazila jí k zemi. Chytila jsem jí drápama za ruku, až zařval bolestí, a odhodila jí na zeď. Zařvala jsem alfa hlasem a všichni se přikrčili.
Jennifer se opatrně postavila. Sotva tak učinila, zavrávoral a Derek jí chytil.
Postavila jsem se k Deucalinovy jako obrana. V ten moment se Jennifer vrátila do normální lidské podoby a Derekovy, stále jí držící, se modře rozzářily oči. ,,Patnáct minut je pryč." Řekla jsem nezvykle hrubým hlasem, až to vyděsilo i mě.
,,Udělej to ty....zabij ho." Řekla Jennifer. Derek se podíval do mých zvláštně zbarvených očí a tep srdce mu přidal.
Chytil Jennifer pod krkem. Ta se mu vyvlíkla, odstrčila ho a hodila kolem sebe jasan horský.
Věděla jsem, že bych jasanem prošla, když jsem zvládla zatmění, při kterém žádný z vlkodlaků nemohl mít moc a já jí i tak měla.
Jenže tohle nebylo na mě....to bylo na Scottovy.
Došel ke kruhu z jasanu. ,,Říkala jsem to. Buď Derek, nebo rodiče....očividně si mám vzít je." Řekla a lehce mě přejela pohledem.
Scott položil ruce na modrou bariéru z jasanu. Kolem něj se vytvořila modrá barva. Zavřela jsem oči a vnímala Scottovu moc, která jakoby plula vzduchem. Derek to zaraženě pozoroval.
Drápy i tesáky se mi trochu zmenšily a kůže zesvětlila. Oči se mi změnili na normální rudou, alfa rudou.
Scottovy obě ruce prošly bariérou. Překvapením jsem pootevřela rty, plné tesáku.
Scott bariérou prošel jednou nohou. Jennifer zaraženě ustoupila.
Scott udělal ještě jeden krok, bariéra zmizela a Jennifer to porazilo.
,,Zastav tu bouři, kterou jsi vyvolala. Jinak tě zabiju." Řekl Scott. Deucalion vstal a chtěl jí jít zabít. Ale pevně jsem ho chytila za ruku a k Jennifer se rozešla. Věděla jsem, že je to tak správně.
Rychle jsem k ní došla a mé drápy jí projely krkem. Ona zalapala po dechu a sesunula se na zem. Z mých drápů stekla její krev.
Scottovy oči nyní zářily rudě a on byl pravá alfa.
Na všechny jsem se otočila a oni sebou cukly. ,,Jsi alfa, Scotte." Řekla jsem. ,,Ty taky, Ashley." Usmál se.
Scottovy zavolal Stiles.
To už jsem tam ale běžela. Skočila jsem do díry, ke kořenům Nemetonu. Všichni se mě lekly a ustoupily dozadu.
Mrkla jsem. Mé oči byly stále rudé. V puse jsem měla tesáky, na nohou stále drápy a jednu ruku jsem měla od krve Jennifer.
Pomohla jsem ven šerifovi, Melisse, i Argentovy. Pak jsem vytáhla Stilese a Allison. Ustoupila jsem a vyskočil Isaaca.
Vrátila jsem se zpátky k palírně a všichni ti, jenž jsem vytáhla z Nemetonu, přišli taky.
Vyhasli mi oči, zmizely tesáky a drápy na nohou.
_________
Tak a ještě závěr a je konec prvního dílu😁