# Co kdybych tě seznámila s mojí mámou? #
# Drahá Šarlot bude mi velkou ctí! #
Začíná mě s tou zdvořilostí srát!
# Dnes po škole ve 14:00. #
# Platí. #
Nevím, zda bych se měla bát, či být ráda, nebo zděšená. Přišla sem k mamce s touto zprávou v očekávání, že uslyším něco jako „Tak to tu musím vše uklidit!", nebo "CO si vezmu na sebe?", ale překlapila mě svou klidnou odpovědí – „To je báječné. Kdy příjde?".
Druhý den ve škole jsem se svěřila Týně, že si nejsem jistá, zda se to podaří, ale ujišťovala mě, že se svou protáhlou držkou vyřeším jakýkoli průser. Ach jak ta umí potěšit a utěšit.
Po vyzvednutí svým přenádherným mustangem jsme se přesunuli o 4 ulice vedle k mému baráku.
„Jsi nervózní?" Zeptala sem se ho se soustrastným výrazem.
„Měl bych?" Pousmál se dokonalým chrupem a rty které je lemovali.
Cesta do schodů proběhla v poklidu. Komentovala sem, že ho nebudu poučovat a varovat před použitím vidliček a že moje matka jí jogurt i prstem.
Po vkročení se na nás vrhla má matka ve večerní róbě s vyčesaným účesem alá chůva Fajn. Bylo mi lehce trapně, ale furt to bylo lepší než když sem mu pozvracela boty a nablila sem si do výstřihu kaviár, jehož zbytky pak sloupával další den ve sprše.
Mamka uvařila jediné jídlo co umí – řízky a nedovařené brambory. Mňam. Viktor dělal, že mu moc chutná, až bych mu to uvěřila i já.
Byl roztomilý. Domů sem s nim nešla, protože mě ujistil, že se hned další den uvidíme a že si mě vyzvedne u školy jako dne. Přišlo mi divný, že mě nechce vzít k sobě, ale nekomentovala sem to.