Pan X♦

Mám či nemám?

Po příjezdu do nemocnice jsem šla na rentgen a zjistili, že to mám jen zvrknuté a jela jsem domů. Při příjezdu jsem před barákem stále viděla Bávo a černocha.
„Co tady stále děláte? Jeďte domů a vyřiďte mu, že jsem v pořádku a že sbohem."
„Nemůžu slečno, mám tu být dokud se mnou nepojedete."
„Já s vámi nikam nejedu, jestli mi něco potřebuje říct, ať si přijede sám a neposílá jiné."
„Jistě."
Stál tam ale dál a já jen zabručela a zabouchla za sebou vchodové dveře. Po příchodu k bytu jsem si všimla další nádherné krabice před dveřmi. Když jsem jí otevřela byl tam růžový obvaz, který byl tak jemný, že jsem ani nevěděla zda je to možné. U dárku byl jako minule položený papírek kde bylo napsáno: „Milá slečno Šarlot, slyšel jsem od mé sekuritní služby, že jste si zřejmě ráno poranila nohu. Mohu vás prosím pozvat dnes večer ven?" Prosím ozvěte se!"
On si opravdu myslí, že se mu ozvu? Hodila jsem krabici i s obvazem na tu předchozí a dobelhala jsem k posteli kam jsem si lehla i s oběma vzkazama od Viktora.
Mám se mu ozvat, že půjdu?
Udělám to?
Ano?
Ne?
Tak co?
Chce se mi vůbec?
Mám hlad.
Jdu čůrat.
Chci nikotin.
Po cigáru jsem se rozhodla, že proč ne?

Sleduj na instagramu - adela.velharticka!!! ❤ A nezapomeň číst další příběhy ❤❤