Pan X♦

"V pořádku!"
Odpověděla jsem s chraplavým hlasem po cigaretě, kterou jsem vykouřila asi 20 sekund před nárazem loktem toho muže se smetanovým hlasem.
Pomalu jsem se začala rozkoukávat, z prvu jsem viděla jen béžové a tmavě modré stíny s odleskem zelené, ale postupně se mé ubrečené oči rozhodly zaostřit.
Cítila jsem na pase cosi velkého a teplého a až po pár sekundách jsem zjistila, že je to ruka toho pána.
Když mé oči zaostřily úplně, seděla jsem na židli, která byla dokonale vypolstrovaná vkusnými polštářky se vzorem kotviček. Vedle mě byly upravené stromečky tvořící plot.
Naproti mě byla jen prázdná židle u které ležela světle kožená taška, která měla na straně vytištěné jistě drahé logo nějaké značky.
Na stole ležela u mé židle voda s ledem a před druhou židlí káva v hrnečku, který musel stát víc než můj život.
Vše bylo zahalené do luxusu a já začala přemýšlet co tu dělám. Začala jsem se belhat na nohy a měla jsem v plánu odejít bez povšimnutí personálu.
"Kam jdete slečno? Prosím posaďte se zpět na židli, nevím co ráda pijete, tak jsem vám přinesl vše co tu mají." ozvalo se mi za zády.
Otočila jsem se a přede mnou stál muž měřící skoro 2 metry s vypracovanými rameny. Boty měl sladěné s taškou a kalhoty černé s lakovaným páskem. Měl na sobě tmavě modrou košili, která jeho tělo obepínala tak, že bych se roztekla jak nanuk. Jeho krk a kus tváře byly lehce porostlé vousy, ale neskryli jeho nádherné linie lícních kostí. Jeho šedivé a velké oči se na mě koukali pohledem tak roztomilým, že jsem jen usedla zpátky na prdel a civěla. Vlasy měl perfektně sestříhané po stranách a na "ostrůvku" to měl delší a načesané tak, aby mi dělali vlnku.
Vedle sebe měl asi 3 dívky nesoucí velké tácy plné skleniček s nejrůznějšími tekutinami, které jsem nikdy neochutnala.
Díky položili tácy na stůl a odešli.
Ten muž si sedl naproti mě a začal mluvit.
"Slečno mluvíte česky?"
"Oh, jistě, omlouvám se, jsem trochu zmatena."
"To je jistě tou ránou, kterou jsem vám způsobil. Omlouvám se."
"To je v pořádku, měla jsem dávat pozor na cestu."
Odmlčela jsem se a jeho oči mi jasně napovídali, že chce abych si vybrala nějaké z těch pití.
"Nevím co říct na vaši pohostinnost, ale asi bych už měla jít domů."
"Nesmysl, jestli opravdu pospícháte, vypůjčím vám svůj vůz i s osobním řidičem."
"To opravdu nebude potřeba děkuji, ale mám to jen 3 ulice."
"V tom případě mi prosím dovolte vás doprovodit osobně."
V tu chvíli mě začala třeštit hlava, jako kdyby se měla rozletět na milion střepů.
"Jste v pořádku?"
"Jistě, jen mě bolí hlava."
"Nechcete do nemocnice?"
"Ale jistě, že ne, jen potřebuji spát, měla jsem náročný den."
"Jistě. Půjdeme."
Ve vteřině sebral tašku a odsunul mi židli pod zadkem abych mohla pohodlně vstát. Nechal mě stát mezi dveřmi na terasu a barem. Zřejmě platil. Nedovedu si představit sumu, kterou za mě platil jen, aby mi udělal radost, ale ani jsem jí vědět nechtěla. Vypadala jsem hrozně a vedle takového nádherného chlapa jsem si připadala hrozně.
"Pojďte slečno?"
"Anny."
"Viktor. Těší mě slečno Anny."
"Mě také, ale zastihl jste mě v né příliž příjemné situaci pane Viktore."
"Omlouvám se, ale bez vaší boule mezi očima by jsme se nepoznali."
"Já tam mám bouli! No do prdele!"
Jen se zasmál a až po tom jsem si uvědomila, co jsem to ze sebe vypustila před tak šarmantním člověkem. Naštěstí jsme byli u baráku.
"Omlouvám se, a sbohem pane Viktore. Děkuji za vše co jste pro mě udělal."
Než stačil vyslovit první slovo ze své jistě připravené věty, zabouchla jsem mu před obličejem dveře a utíkala nahoru.

Za každý komentář budu vděčná.

Doufám, že se ti příběh líbil.. jestli ano, určitě zanech komentář a nezapomeň mě sledovat na instagramu .. kde se dozvíš kdy, co a jak vyjde! - adela.velharticka ❤❤