Cítila jsem, jak mi zezadu po krku teče krev, ale to už jsem přestávala vnímat. Začala jsem vnímat vzpomínky, které mi Deucalion ukazoval.
V Beacon Hills se sešlo několik smeček s jejich alfama. Byla tam smečka Ennise, Kali i Deucaliona.
O něčem se hádali. Myslím, že o tom, že Ennisovi, zabili lovci jednu mladou betu.
Najednou se ozvalo vytí. Byla to mocná alfa, za kterou si všichni chodili pro radu.
Černý vlk zastavil přede všemi. Rudé oči alfy nešli přehlédnout.
Vlk se změnil na ženu....hnědé vlasy po ramena a čokoládově hnědé oči...podle mě byla nádherná.....Talia Haleová, má matka.
Jelikož byla nahá, jedna mladá dívka jí dala něco jako dlouhý svetr....ta dívka, co jí svetr oblékla, byla Laura Haleová...má mrtvá sestra.
Znovu se o něčem dohadovali, dokud Ennis vyryl drápy do plechu spirálu.....znak pro vendetu.
Viděla jsem veterinu....Deucaliona, Alana a Talii. Na moment se tam ukazál i Deucalion s miminkem v náručí....ale vzpomínka hned zmizela, nechtěl mi jí ukázat. Pak se tam hned vrátila vzpomínka, která běžela doteď.
Alan s Deucalionem a Talii se o něčem bavili. Myslím, že Deucalion se chtěl pokusit sjednat mír mezi lovci a vlkodlaky.....chtěl se sejít s Gerardem Argentem.
Nakonec se s ním sešel. V palírně, kde byl onen znak pro vendetu.
Gerard tam měl své lovce a Deucalion členy své smečky.
Povídali si o míru. Deucalion vypadal klidně. Jeho oči byly klidné a úplně stejné, jako ty mé....safírově modré.
To s tím mírem mezi lovci a vlkodlaky byl Deuclionův nápad, kupodivu.
Gerard najednou otočil nějakým kolem a vypustil páru, nebo co to bylo.
Pak si vytáhl trnový kyj a začal všechny zabíjet....vlkodlaky i lovce. Deucalion to nechápal.
Vyplazil se ven a lehl si na záda.
Gerard k němu došel. ,,Já jsem měl vizi. Já chtěl mír." Říkal Deucalion.
,,Poněkud krátkozráké, nemyslíš?" Řekl s úsměvem Gerard a Deucalionovy do očí zabodl šípy, které jiskřily.
Deucalion začal řvát....byl to srdcervoucí řev...
Po nějaké delší chvíli, po pár dnech, byl Deucalion na veterině spolu s Alanem, Talií a jednou svou betou.
Alan řekl něco jako v tom smyslu, že se oči fyzicky zahojí, ale že jde o vidění.
Alan sundal Deucalionovy z očí obvazy.
Deucalion se pokusil otevřít oči a když se mu to povedlo, zařval tak, že se všichni lekli. Opřel se o stůl a řekl, že chce být sám.
Talie, s lítostným pohledem, s Alanem odešli, ale jeho beta zůstal.
Deucalion mu řekl, že chce být sám. Ale beta mu odpověděl, že už není tak silný a zaútočil na něj.
Deucalion najednou viděl, ale jen vlčím pohledem. Skočil na svého betu a zabil ho...
Šla jsem pomalu lesem zpátky domů.
Přemýšlela jsem nad Deucalionovými vzpomínkami a nad dalšími věcmi. Poprvé v životě jsem viděla, jak máma vypadala.
Taky zjištění, že Deucalion nebyl vždycky to, co je teď, mě docela zaskočilo.
Slzy mi tekly po tvářích, ale ne proto, že bych přemýšlela nad Talií, nebo Deucalionem. Byla jsem rozhodnutá vzdát se toho, že bych jednou byla alfou.
Ale mrzelo mě to, protože jsem se chtěla stát alfou proto, abych mohla bránit smečku.
Po stromu jsem se sesunula na zem a začala brečet. Možná proto, že jsem měla strach. Možná, že jsem chtěla pomoct dvojčatům. Třeba jsem se chtěla stát alfou kvůli matce.
Třeba mi bylo líto, že už se nemůžu měnit na vlka. A nebo jsem jako otec a jeho smečka a chtěla jsem jen moc?
Seděla jsem tam tak dlouho, dokud mě nepřemohla únava.
***
Cítila jsem, že mě někdo nese. Otevřela jsem oči, ale hned je zase zavřela, protože mi do nich kápla voda.
Opřela jsem si hlavu o něčí hruď a až pak otevřela oči.....Isaac.
Chvíli jsem nechápala, co mi to káplo do oka.....ale došlo mi to, když jsem měla mokré čelo od Isaacova trička.....ono prší.
Znovu mě přemohla únava a začalo se mi v hlavě odvíjet znovu všechno to, co mi Deucalion ukázal, když mi drápy strčil do krku.
Ale neustále jsem se vracela ke vzpomínce, kde Deucalion v náručí držel malé miminko zabalené v dece....držel mě.
Ten jeho pohled....byl zdrcující a bolestivý. Nechtěl opustit svou dceru.
Ale ten Deucalion už je pryč a to od té doby, co ho Gerard zradil a oslepil.
Ale na ten jeho pohled nikdy nezapomenu. Pohled otce, starostlivého otce. (fotku máte v médiích.)
Vdechla jsem kapku vody. Otevřela jsem oči a chvíli kašlala.
Isaac mě ještě furt nesl v náručí.
Chtěla jsem od něj seskočit, ale nenechal mě. Podívala jsem se mu do očí.
,,Pusť mě." Zašeptal jsem. ,,Ne." Řekl a ani se na mě nepodíval.
Naopak, ještě si mě povyhodil a já si na jeho hruď položila hlavu.
,,Prší." Řekla jsem po chvíli. ,,Bez tebe bych si toho nevšiml." Řekl nevrle.
,,Jsi naštvanej?" Zeptala jsem se překvapeně. ,,Ne, nejsem. Proč jsi šla za ním?" Zeptal se naštvaně a taky, že naštvaný byl.
,,Neřeš to, prosím." Rukou jsem si otřela déšť z očí. ,,Milá slečno Haleová, já to budu řešit, ať se ti to líbí, nebo ne. Ve škole jsi se nám všem vyhýbala, i když jsem tě hledal. A jde s tebe neustále cítit nervozita. Když jsem tě našel tak i strach. A já chci vědět, co ti je. Ty to nechápeš, ale já o tebe mám strach." Znovu jsem si hlavu opřela o jeho hruď.
,,Já jsem v po..." Skočil mi do řeči a u toho dokonce zastavil, sklonil hlavu a podíval se mi do očí. ,,Ne! Nejsi v pohodě! Ani náhodou, nejsi v pohodě! Nejsem jediný, kdo to cítí. Cítila to i Cora a Scott!" Znovu zvedl pohled před sebe a rozešel se.
Znovu jsem usnula, opřená o jeho hruď a v ruce svírající jeho bílé, promočené tričko.
Vzbudila jsem se až v momentě, kdy mě pokládal do postele u Alana doma. Sedla jsem si a on ustoupil dál.
Úplně mokré tričko si sundal a položil na topení. Z vlasů mu kapala voda na zem. Kapky deště měl i na řasách.
Z obličeje jsem si vodu setřela a pak vstala a šla ke skříni.
Vytáhla jsem si volné tričko a krátké kraťasy, to bylo mé obvyklé oblečení na spaní.
Vešla jsem do koupelny a nechala otevřené dveře. Isaac mi nevadil, už semnou i spal, takže mi to nemá proč vadit.
Svlékla jsem se a všimla si v odrazu zrcadla, jak mě pozoruje. Pozorovl má nahá záda, dokud jsem si neoblékla dlouhé, volné tričko a následně i kraťasy. Převlékla jsem se z toho důvodu, že to oblečení bylo úplně promočené.
Trochu jsem si i osušila vlasy mokré od deště a vyšla z koupelny.
,,Tak co, už mi odpovíš?" Zeptal se, ale přitom mě přejížděl pohledem.
,,Já...ne, neodpovím." Prošla jsem kolem něj a chtěla jít k posteli, ale chytil mě za zápěstí.
Přitlačil mě zády ke zdi. ,,Isaacu....já nemám náladu na nic, chci jít spát." Podívala jsem se mu do očí.
,,Já cítím, že ti něco jeho. A mě to můžeš říct, mě můžeš říct cokoli." Políbil mě a pak se mi znovu podíval do očí.
,,Zítra. Řeknu to všem." Povzdechla jsem si skoro zlomeně, i když jsem se to snažila krýt.
,,Ale teď chci jít spát." Dodala jsem.
Bylo na něm vidět, že můj napůl zlomený a bolestivý hlas zaznamenal.
Chytil mě za stehna a vyhodil si mě na sebe. Omotala jsem mu nohy kolem pasu.
Políbil mě a donesl k posteli. Položil mě a podíval se k oknu. Přemýšlel, jestli má odejít?
Ale nakonec si ke mě lehl. Bylo mi horko, tak jsem si sundala tričko a zabořila mu hlavu do hrudi.
_________________
A po delší době zase kapitola.😊
Snad jste si jí užili.😉