Ahooj! Je tu další díl :)
ZNOVU bych se chtěla omluvit za to, že nepřidávám často.
Jak vás to baví? :)
Doufám, že se díl bude líbit.
Vote&Comments
Děkuju
-K-
HARRY´S POV:
Věděl jsem, že už jsme oba dost opilí a že toho budeme možná zítra litovat, ale dneska jsem si to chtěl opravdu užít.
Napil jsem se z flašky a ucítil tu hořkou chuť. Nejsem zrovna ten typ, co by se vyžíval v pití alkoholu, ale dnešek byl přímo určený k ožrání se.
Sledoval jsem každý její pohyb. Každé mávnutí rukama, každý úhyb boků, každý úsměv věnovaný mně.
Hleděla mi do očí a zpívala u toho. Dělala jako by byla ona ta dotyčná zpěvačka nebo zpěvák. Tolik tu hudbu prožívala. Každou vteřinou navíc strávenou s Charlotte jsem vnímal rozdíly mezi ní a Amber.
Po několika písničkách neustálého tance jsem se sklonil k Charlotte a chytil ji jemně za krk.
„Musím si dojít pro další flašku“ řekl jsem jí do vlasů a ukázal na prázdnou flašku.
„Jdu s tebou“ řekla. Chytil jsem ji za ruku a táhl pryč z davu tančících lidí. Věděl jsem, že kdybych tohle gesto neudělal, nebyla by schopná sama normálně odejít. Při nejbližší příležitosti by sebou plácla na zem. Já na tom tak špatně ještě nejsem.
V kuchyni jsem našel další flašku a otevřel ji.
„Radši si sedni“ řekl jsem Charlotte, protože jsem si všiml, jak se motá.
„Tak bezmocná zase nejsem“ řekla, ale po chvíli si stejně sedla na barovou stoličku a položila si hlavu do dlaní. Chovala se tak tvrdohlavě.
„V pohodě?“ přišel jsem k ní a položil jí ruku na rameno.
Zvedla hlavu z rukou a ironicky se na mě usmála.
„Co myslíš, Harry?“
Protočil jsem nad ní očima a napil se z flašky.
„Je mi špatně“ podepřela si hlavu a zavřela oči.
Koukl jsem se na hodinky a ty ukazovaly půl třetí ráno. Celkem dost to uteklo. Vůbec mi nepřišlo, že by mohlo být už tolik hodin.
„Harry, odvez mě prosím domů, jsem nehorázně unavená“ řekla se zavřenýma očima.
„Taky jsem pil“
„Pojď, u mě v pokoji si můžeš lehnout“ řekl jsem po chvíli a pomohl jí zvednout se ze židle.
V tu chvíli mi to přišlo jako nejlepší řešení.
Jednu ruku obmotala kolem mého krku a tou druhou se mě držela. Hlavu si položila na mé rameno.
„Zvládneš schody?“ řekl jsem starostlivě. Opravdu nevypadala moc dobře.
„Zvládnu všechno“ řekla navzdory tomu, že se sama nemohla zvednout ani ze židle.
Prošli jsme schody bez větších problémů přímo do mého pokoje. Pomohl jsem ji sednout si na mou postel.
„Máš to tu hezký“ řekla a rozhlížela se po pokoji.
„Díky“ řekl jsem a otevřel skříň.
„Nemusíš mi nic půjčovat“ sundala si boty.
„Nebudeš spát v tomhle mini tričku, nebo jak se tomu říká. Musí to být hrozně nepohodlný“ vyndal jsem svoje tričko a hodil ho po ní.
„Díky.. Kdybych tohle věděla, vzala bych si aspoň spodní prádlo, které by k sobě ladilo“ začala se smát. Usmál jsem se.
„Chceš ještě kalhoty nebo tak něco?“ ptal jsem se.
„Ne, tohle mi stačí“ řekla a já zavřel skříň.
Začala si sundávat její rifle a když zpozorovala, že se na ni dívám, vykřikla
„Hej! Otoč se“
Udělal jsem, co po mně žádala. Bylo to sice dost těžké, ale překonal jsem se.
„Už můžu?“ řekl jsem po chvíli civění do blba.
„Jo“ řekla a já se otočil.
Bože, vypadala úžasně! Na sobě měla jen spodní prádlo a mé tričko. Blonďaté vlasy jí padaly na ramena.
V tu chvíli jsem po ni opravdu toužil.
Tolik jí mé tričko slušelo.
Když jsem si uvědomil, jak potupně jsem musel vypadat, když jsem na ní celou dobu civěl, tak jsem odvrátil pohled.
Chvíli jsem se díval do zdi a potom znovu skenoval Charlotte.
„Co to děláš?“ pozvedl jsem obočí, když začala rozdělovat manželskou postel na dvě samostatné postele.
„Chci to rozdělit“ řekla a pokračovala v činnosti dál.
„Tahle postel se nedá rozdělit“ řekl jsem a dál jsem stál na tom samém místě.
„Musí to jít“ snažila se.
Začal jsem se smát, protože u toho vypadala celkem směšně.
„Nejde to rozdělit, chápeš?!“ popošel jsem k ní a zastavil jí.
„Musí to jít“ podívala se na postel a vzdychla.
Musela být vážně dost na mol, protože i dítě by pochopilo, že tahle postel prostě na dvě samostatné postele rozdělit nejde. Ona to nepochopila.
„Ale kde budeš spát?“ zeptala se.
„O to se nestarej. Prostě si lehni a já se o všechno postarám, dobře?“ podíval jsem se jí do očí. Měla je podlité krví.
Mlčky se přesunula do postele.
„Dobrou, Harry“ přikryla se.
„Dobrou noc, Charlotte“ viděl jsem, jak jí těžknou oči.
Poté, co zavřela oči, jsem opustil pokoj.
*
CHARLOTTE´S POV:
Dnešní ráno bylo tak krutě bolestivé. Vzbudila jsem se a bolestí jsem ani nemohla otevřít oči.
„Sakra“ zanadávala jsem si.
Jak jsem se mohla takhle zřídit? Už znovu! Jsem nenapravitelná a nemožná.
Po namáhavém otevření očí jsem zjistila, že vůbec nevím, kde jsem se to ocitla. Porozhlédla jsem se po pokoji a usoudila, že tahle situace se už nesmí opakovat.
Zvedla jsem se z postele a popošla ke dveřím. Světlo mě pálilo do očí a hlava mi mohla prasknout.
Podívala jsem se směrem dolů a všimla si, že na sobě nemám své oblečení.
Hlavou mi proběhly nejrůznější a ty nejhorší myšlenky spojené s cizím oblečením, které mám na sobě a spojené také s tím, že nemám páru, kde jsem.
Otevřela jsem dveře a šla ke schodům, které jsem tam objevila.
Poté, co jsem je sešla, jsem teprve zjistila, kde že to jsem.
Byla jsem stále v bratrstvu. Což bylo zároveň pozitivní i negativní.
Chvíli mi trvalo si uvědomit, že jediný, koho v bratrstvu znám trochu víc, je Harry. Zase Harry.