Lost [H.S.] CZ

-32-

Ahoojte! Moc se omlouvám, že jsem včera nepřidala, ale nějak nebyl čas. Zase :D nicméně jsem si dneska k tomu sedla a strávila psaním snad celý den :D takže doufám, že se vám díl bude líbit :) Ještě jedna zpráva na závěr, přístí týden asi díl nebude, protože jsou ve čtvrtek čarodějnice a v pátek a celý víkend nebudu mít vůbec čas psát. Takže možná to stihnu přes týden, možná ne :D děkuju za vaši toleranci :)

-K-

*

Po tom, co máma trochu vyzpovídala Harryho, odešel do bratrstva. Nevěděla jsem, jaký má z něj máma pocit, což mě na jednu stranu znervózňovalo, ale na druhou stranu mi to bylo jedno. Nějak jsem to nemohla vyčíst z jejího pohledu. Jakoby to snad ani nechtěla dát najevo.

„Charlotte" zvolala máma, když jsem se hrnula do svého pokoje po tom, co jsem vyprovodila Harryho. Šla jsem za zvukem hlasu.

„Ani se nezeptáš na můj názor na Harryho?" řekla a já se opřela o futra dveří v kuchyni.

Neodpověděla jsem, protože jsem nevěděla, jestli to chci vědět nebo ne. Jak frustrující. Místo odpovědi jsem zkřížila ruce na prsou.

„Vypadá jako šarmantní chlapec, ale přesto si myslím, že to není žádný svatoušek, Charlotte. Jsi si jistá, že je to chlapec právě pro tebe? Už jenom ta kupa tetování a.." nenechala jsem ji dokončit větu a skočila jí do řeči.

„Nehodlám tady poslouchat tyhle řeči. Je to moje věc, moje rozhodnutí, můj život a můj kluk, takže si ty svoje rady laskavě nech pro sebe" rozhodila jsem ruce a rozhořčeně se otočila, abych mohla odejít do svého pokoje.

„Až ti zlomí srdce, tak si vzpomeň na moje slova" vykřikla, abych ji slyšela. Z jejího hlasu bylo zřejmé, že je taky naštvaná, ale na to nemá právo.

Naštvaně jsem bouchla s dveřmi od mého pokoje a zalapala po mém mobilu, který ležel na stole. Vytočila jsem číslo Jess.

„Nebudím tě?" řekla jsem do telefonu, když to vzala.

„Ne. Jsem vzhůru už asi od 4 ráno a od té doby pořád zvracím" řekla znechuceně.

„Taky jsem se bez toho neobešla" zasmála jsem se.

„Jak to, že nejsi ve škole?" zeptala se.

„Máma měla pro jednou pochopení" řekla jsem.

„Ale zase mi to vynahradila tím, že měla kecy na Harryho" dodala jsem.

„Cože? Jak se o něm dověděla?" zeptala se.

„Musela jsem ho představit mámě, protože u nás přespal a máma dnes zůstala doma. Nedostal by se z domu bez jejího vědomí, znáš ji" povzdychla jsem si.

„No a co na něj říkala?"

„To je právě ten problém. Myslí si, že mě jen využívá a pak odkopne" řekla jsem.

„Aha" řekla.

„Jen se o tebe bojí, Lotty" dodala.

Povzdychla jsem si.

„Nejspíš jo, ale je to moje věc, ne?" ujišťovala jsem se.

„Je" potvrdila.

***

O ČTYŘI DNY POZDĚJI

***

Během těchto čtyř dnů jsem Jess pomáhala správně se vypořádat s rozchodem. Kupodivu se den ode dne lepšila a pomáhalo tomu i to, že ho od toho rozchodu neviděla. Možná, že tohle je ukázka toho, že když sejde z očí, sejde z mysli.

Byl pátek a jako každý pátek, byla někde párty. Tenhle týden byla u nějakého kluka, jehož jméno si nepamatuju, ale všichni tvrdí, že se tam ukážou, takže ani já tam nesmím chybět.

Udělala jsem si lokny a lehce si upravila líčení. Na sebe jsem si vzala úzké rifle do pasu, do kterých jsem si zastrčila úzké tílko s puntíkovaným límečkem. K tomu červené Conversky a kabelku přes rameno, do které jsem si vzala jen nejpotřebnější věci.

Jess tu byla jako vždy přesně na náš domluvený čas.

„Ahoj" pozdravila, když vešla do mého pokoje, kde jsem dovršovala přípravy.

„Ahoj" usmála jsem se a ještě se prohlédla v zrcadle, kde jsem si následně ještě poupravila vlasy.

„Můžeme?" optala se.

„Jasně" řekla jsem a usmála se na sebe do zrcadla. Popadla jsem kabelku a společně jsme vyšli z mého pokoje a následně i z domu.

„Nemáš trochu obavy z toho, že bys tam potkala Eathana?" optala jsem se na cestě tam. Vydaly jsme se tam pěšky, protože je to za prvé blízko, a za druhé, nechceme riskovat, že by nás přistihli za volantem s alkoholem v krvi.

„Mám, ale co s tím mám dělat" zoufale se zasmála.

„Nemusíme tam chodit, vážně" řekla jsem na její podporu.

„Přece mu nedám najevo, že mě zlomil. Akorát by si myslel, že vyhrál a to v žádném případě nechci" řekla na oplátku.

„Dobře" zasmála jsem se a na obranu zvedla ruce.

Každým krokem jsme byly blíž a blíž a důkazem toho bylo, že už jsme slyšely hlasitou hudbu.

Barák, ve kterém se to konalo, vypadal celkem luxusně a obrovsky. Po vyznačené cestičce jsme vstoupily do domu, kde nás ohlušila hlasitá hudba.

Procházely jsme místnostmi, až jsme konečně došly do celého centra párty. Do obýváku, kde snad každý kousek podlahy pokrývali osoby tancující na hudbu a držící kelímek alkoholu. Očima jsem hledala aspoň někoho, kdo by mi byl povědomý, ale marně.

„Pojďme se něčeho napít" křikla mi do ucha Jess, protože jinak bych ji neuslyšela.

Kývla jsem hlavou a následovala ji.

Došly jsme do kuchyně, kde jsme si vzaly kelímek s alkoholem a hned to ochutnaly. Nebylo to špatné.

„Lotty, podívej, tamhle je Niall" ukázala na k nám zády otočeného kluka.

„Kluk tvé sestry?" optala jsem se pro upřesnění.

„Jo" řekla, vzala mě za ruku a táhle mě za ním.

Položila mu ruku na rameno a Niall se otočil. Jakmile spatřil Jess usmál se. Když jsem se na něj podívala, byl mi velmi povědomý.

„Ahoj" pozdravili se.

„Nialle, tohle je Charlotte, moje nejlepší kamarádka" řekla mu a ukázala na mě.

A pak, když se naše pohledy střetly, uvědomila jsem si odkud ho znám. Podle jeho výrazu to vypadalo, že si taky vzpomněl.

Mohlo mi už od začátku dojít, že to je tenhle Niall. Panebože.

„Ahoj" zase nahodil svůj úsměv a podal mi ruku jako bychom se vůbec neznali.

Taky jsem mu podala ruku a on řekl

„Rád tě poznávám"

„Já tebe taky" nuceně jsem se usmála.

„Ups, už mi došlo pití, zajdu si to doplnit. Hned jsem zpátky" Jess se zatvářila smutně a nechala nás tam samotné.

Podívala jsem se mu do těch jeho pronikavě modrých očí a čekala, jestli něco řekne.

„Nevěděl jsem, že se s Jess znáte" promluvil.

„Nevěděla jsem, že ten Niall, jsi ty" řekla jsem s trochou sarkasmu.

„Budeme dělat, že se neznáme nebo co?" zeptal se.

„Nevím" frustrovaně jsem se kousla do rtu.

Nečekala jsem, že bych ho ještě někdy mohla potkat. Myslela jsem si, že za tím udělám tlustou čáru a nebudu se k tomu vracet, což se mi také do téhle chvíle dařilo.