Lost [H.S.] CZ

-79-

Ahojtee! Tak jak si užíváte prázdniny? Bohužel vám zase musím sdělit takovou nepříjemnou zprávu :( Během prázdnin nebudou vycházet díly pravidelně :/ Vůbec nevím, jestli to bude jednou za 14 dní, nebo jednou za 3 týdny.. Mám toho v plánu strašně moc a nerada bych, aby se moje psaní stalo jakousi povinností místo toho, aby mě psaní bavilo. Já moc doufám, že chápete, že prázdniny nechci prosedět u počítače. Jakmile zase pominou prázdniny (což bude určitě strašně rychle jako vždycky :((( ), tak díly budou vycházet tak, jak jste zvyklí. Takže to berte tak, že si dávám dvouměsíční pauzu na to, abych nabrala inspiraci a co nejlépe to promyslela. Samozřejmě, že alespoň jeden za prázdniny ještě vyjde, ale nechci vám tady slibovat věci, které bych třeba nebyla schopná splnit. Moc vám děkuju za veškerou trpělivost a vstřícnost. Strašně si toho vážím a moc doufám, že přes ty prázdniny neztratím žádného čtenáře. Kdybyste měli jakýkoliv dotaz nebo nějakou připomínku, napište mi to dolů do komentů a já vám ráda odpovím.

Mějte se krásně, užívejte prázdniny, odpočiňte si a snad se „uvidíme" u dalšího dílu! : )

Děkuju za všechno!

-K-

*

Na Niallovu prosbu jsme ho asi po hodině klábosení a současném ládováním se v KFC zavezli domů. S Harrym jsme se už na párty nechtěli vracet a Niall s námi držel krok, ale zároveň nám už nechtěl překážet, což bylo pochopitelné. Ale na druhou stranu bylo vidět, že Harry s Niallem neměl problém, a tak to bylo i opačně, což mě opravdu hřálo u srdce.

Po tom, co jsme Nialla odvezli domů, tak nás Harry zavezl do centra Londýna, který byl kupodivu skoro liduprázdný.

Vystoupili jsme z auta, chytili se za ruce a jako zamilovaný pár (čímž jsme vlastně byli) se vydali na procházku nočním Londýnem. Sice jsem v Londýně vyrostla a nebyla to naše první procházka nočním Londýnem, ale přes to jsem se v tu chvíli cítila jako kdybych tu byla úplně poprvé a teprve poznávala krásy tohoto kouzelného města, s Harrym.

Vyprávěla jsem Harrymu, jaké to bylo vyrůstat v Londýně, načež on mi na oplátku vyprávěl, jaké to bylo vyrůstat v Holmes Chapel. Záviděla jsem mu. Protože jsem vlastně nikdy nebydlela jinde než v Londýně. Naše průpovídky často doprovázel vtipy a vtipnými narážkami.

„Chci ti něco ukázat" řekl znenadání. Stáli jsme u autobusové zastávky a Harry hledal správný autobus, který by nás dopravil na to dané místo.

„A co?" zeptala jsem se.

„To je tajný" odpověděl, ale stále byl zahleděn do jízdního řádu.

„Podle týhle věci by nám to mělo jet za 10 minut" řekl, ale nebyl si tím stoprocentně jist.

„Tak mi řekni, kam jedeme, a já se podívám, jestli máš pravdu" hlesla jsem.

Zakroutil hlavou a usmál se.

„Nezpochybňuj moje orientační schopnosti, Lott"

Přiblížil se ke mně, až se naše nosy skoro dotýkaly, ale naschvál tam nechal maličkou mezeru. Svým pohledem hypnotizoval moji pusu.

„Nezpochybňuju, jenom se chci ujistit, že nás ty tvoje orientační schopnosti nezavezou někam na konec světa" odvětila jsem na oplátku.

Tou blízkostí mezi námi začala panovat velmi intimní a emotivní atmosféra.