Lost [H.S.] CZ

-40-

Ahoooj! Máme tady další díl Lost :) U minulého dílu bylo celkem dost votů, za což vám moc děkuju, moc si toho vážím. Snad bude mít i tento díl takový úspěch :)

Užijte si díl :)

-K-

Btw. JUBILEJNÍ 40! :3

*

Zrovna jsem ležela na své posteli a četla si knížku, když vtom mi začal vyzvánět mobil. Harry? Od odpoledne se mi ještě neozval. Docela ráda bych věděla, co to mělo znamenat. A odpověď, že to je jen nepříjemnost, kterou musí vyřešit, mi nestačí.

Položila jsem knížku vedle sebe a šáhla pro mobil. Jenže na displeji nesvítilo Harry, ale Matt. Bodlo mě u srdce. Ne proto, že by mi vadilo, že mi volal Matt, ale proto, že to nebyl Harry.

„Ahoj" zvedla jsem to.

Matt je můj bratranec. Je jen o pár měsíců starší než já. V dětství jsme se spolu s Mattem a Dylanem hodně bavili, když jsme byli společně u babičky a dědy. Naše pouto už není tak silné jako bývalo, ale to je pochopitelné, i když smutné.

Neviděla jsem ho tak rok.

„Ahoj" ozval se z druhé strany.

„Jak se vůbec máš? Dlouho jsme spolu nemluvili" dodal.

„Mám se dobře, díky za optání" odpověděla jsem.

„Volám ti proto, že, jak určitě víš, budu mít narozeniny a pořádám velkou oslavu. Už ani nevím, kolik lidí jsem pozval" zasmál se.

No, nedivila jsem se, slavil dvacetiny.

„Zítra je máš, ne?" optala jsem se, abych se ujistila.

Kdyby mi to nepřipomněl, úplně bych na to zapomněla.

„Jo. Každopádně oslava je v sobotu a jsi na ni srdečně zvaná" řekl s trochou nadsázky.

Oh bože, docela mi chyběl. Uvědomila jsem si, že bych ho vlastně dost ráda viděla. Tak proč tu párty nevyužít jako dobrý důvod ho navštívit?

„Díky za srdečné pozvání" řekla jsem se sarkasmem, zasmála se a pokračovala:

„Na sobotu žádné plány nemám, takže ráda přijedu"

„Tak se budu těšit" řekl.

„Vezmu s sebou Harryho, pokud-" nenechal mě dokončit větu a skočil mi do řeči.

„Kdo je Harry?"

„Chodím s ním" odpověděla jsem jednoduše.

Sice jsem se ho ještě neptala, jestli by vůbec chtěl, ale pochybuju, že by nejel. Zrovna on.

„Páni, to chci vidět, co za individuum sem přivezeš" zasmál se. Obvykle si ze mě dělal srandu, ale mně to nevadilo, protože jsem mu to pokaždé v další příležitosti vracela. Bylo to něco jako přírodní rovnováha.

„To individuum tě zcela jistě překvapí" řekla jsem na obranu.

Ještě nikdy jsem mu nepředstavovala žádného svého kluka, ale myslím, že kluka jako Harry by ke mně netipoval. Uvidíme.

Vlastně je Matt něco jako Harry. Když jsem nad tím přemýšlela, uvědomila jsem si, že jsou si povahově docela podobní.

„A jen taková rada na začátek, nenazývala bych ho individuem v jeho přítomnosti. Mohlo by ti to dost znepříjemnit život" řekla jsem vážně, ale pak se zasmála.

Harry je háklivý na tyhle věci. Nesnáší, když ho někdo uráží a ještě víc, když někdo uráží mě.

„Dám si pozor" řekl nakonec se smíchem, zatímco mi do pokoje vstoupil Dylan.

Upřela jsem na něho pohled a beze slova ukázala na mobil na znamení, že s někým volám. Uvědomil si to, kývl hlavou a odešel.

„Rád jsem tě slyšel. Tak se uvidíme v sobotu?" chtěl se ujistit a ukončit hovor.

„V sobotu. Měj se" odpověděla jsem.

„Čau" řekl a položil to.

Položila jsem mobil na postel a vyšla ze svého pokoje. Šla jsem za Dylanem, abych zjistila, co chtěl. Vstoupila jsem do jeho pokoje a zeptala se ho:

„Co jsi potřeboval?" stála jsem mezi dveřmi.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli jedeš k Mattovi v sobotu" odpověděl.

„Jedu"

„Vezmete mě autem? Pochybuju, že Amber pojede" zeptal se.

„Ugh, fajn" odpověděla jsem.

„Díky" řekl, já se na něj usmála a odešla.

Po pravdě jsem se těšila na cestu, kde bychom byli jen my dva s Harrym. Dylan to celkem narušil. Ale nemohla jsem ho odmítnout.

Nicméně dobrá věc na tom je, že říkal pravdu v tom, že Amber určitě nepojede. Ne, že bych jí nepřála, aby tam byla, ale už jen vůči Harrymu by to bylo divné. Pozval ji vůbec? Matt a Amber se jednou pohádali a dodnes to není v pořádku. Nechápu, jak k tomu mohlo dojít. Nevím, co se mezi nimi stalo. Nikdy to nikomu z nás neřekli. Paradox je v tom, že už je to delší doba a oni se mohli pokusit nějakým způsobem udobřit, jenže ani jeden to zatím neudělal. Co si provedli tak hrozného? Obávám se, že se to nikdy nedozvím.

Každopádně mě trápila celkem jiná věc. Vysvětlí mi to Harry nějak nebo to zamete pod koberec? Chci vůbec vědět, co to mělo znamenat? Třeba to jen všechno až moc řeším místo toho, abych to nechala být a nezajímala se o to. Měla bych mu zavolat a požádat o vysvětlení? Je to dobrý nápad?

Vešla jsem do svého pokoje, sedla si na postel a nahmatala mobil. Prst jsem zastavila až tehdy, když jsem se měla rozhodnout, zda mu zavolám nebo ne.

Co tím můžu zkazit? No, mohl by si to špatně vyložit. Mohl by si myslet, že mu dostatečně nevěřím, což není pravda a potřebuju všechno za každou cenu vědět. Můžu tohle riskovat? Nebo zase přeháním a všechno je to v pořádku?

Proboha.

Povzdychla jsem si a mobil odložila zpátky tam, kde jsem ho předtím vzala.

Bude lepší, když počkám, jestli mi to neřekne sám od sebe. A když neřekne, zeptám se ho na to osobně.