Lost [H.S.] CZ

-5-

Ahoj! Tady je další díl. Sice je kratší, ale snad vám to nevadí. Doufám, že se bude líbit.

Pro lepší představu o postavách vám budu přidávat k dílům obrázky postav. Dneska jsem přidala Charlotte.

Napište, koho byste chtěli příště :) 

Děkuju za přečtení a budu vděčná za Vote nebo Comment :)

Děkuju

 -K-

Ještě chvíli jsem tam bezmocně stála. Čekala jsem tam proto, že ve mně zbyla naděje, že by se mohl otočit. Nepotřebovala jsem, aby se vrátil zpátky na místo, chtěla jsem, aby se jen otočil. To se samozřejmě nestalo.

Navzdory zimě, kterou jsem pociťovala, jsem se rozběhla za Harrym, který už byl z mého dohledu. Naštěstí jsem ale věděla, kterým směrem šel, neboť jsem mlčky sledovala, jak odchází.

 Po chvíli běhu se mi před očima rýsovala postava v šedé mikině a černých úzkých riflích, která i zezadu vypadala neskutečně sexy.

„Harry“ vykřikla jsem.

Otočil se na mé vykřiknutí a čekal, až k němu doběhnu.

„Co tu děláš?“ zeptal se po té, co jsem k němu doběhla.

„To já bych se tě spíš měla zeptat, co ty jsi udělal?“ nakrčila jsem obočí.

Harrymu vylezly dolíčky a dal se do kroku.

„Pomohl jsem ti“

Pokračovala jsem s ním dál.

„Jak to můžeš vědět? Myslím, žes mi to ještě zhoršil. A navíc, jak jsi věděl, že potřebuju tvou pomoc?“ vyptávala jsem se ho. Chci vědět všechno.

„Slyšel jsem vás přes hlavní dveře. Vypadala jsi, jako bys potřebovala mou pomoc“

 To nemohu popřít.

 „Ale proč bys to dělal?“ nenechávala jsem ho.

Harry si povzdychl a řekl:
„Charlotte, jsi sestra Amber. Proč bych nemohl jen tak někomu pomoct?“

„Za prvé, otázky pokládám já a za druhé, protože ty jen tak prostě nepomáháš“ stála jsem si za svým.

„To nemůžeš vědět. Ani mě neznáš“ opáčil.

„Máš pravdu, neznám tě. Ale přijde mi to divné k tvé osobě“ zasmála jsem se.

„Co když jsem chtěla, aby mě políbil? Jak jsi to mohl vědět?“

„Charlotte, slyšel jsem úplně všechno a polovičně i viděl. Přes to okno vedle hlavních dveří není nic vidět“ povzdychl si.

 Dělal, jako kdybych byla úplně blbá. Jenže já byla zoufalá.

 „To okno je dělané, aby přes něj nebylo nic vidět“ začala jsem se smát.

Harry se na mě pobaveně koukl a začal se smát se mnou.

Pokračovali jsme směrem ke škole. 

„Proč míříš ke škole?“ zeptala jsem se potom, co jsem se mohla normálně nadechnout.

„Protože tam mám auto“

„A proč tam máš auto? Bože, Harry, můžeš se, prosím, vyjadřovat trochu víc otevřeněji?“ podívala jsem se na něj a kroutila hlavou.

„Amber se chtěla projít“ zasmál se.

 Harry se podřizuje Amber? Páni! Ta musí být přesvědčivá. No, vlastně tuhle vlastnost máme v rodině.