Lost [H.S.] CZ

-84-

Ahojtee! Máme tu čtvrtek a s ním i další díl Lost. Bohužel špatná zpráva hned na začátek, příští týden nevyjde nový díl :( Moc se vám za to omlouvám, ale příští týden mám tak časově nabitý, že bych nestíhala psát. Doufám, že to chápete a moc vám za to děkuju :)

Nahoře máte Sophii :)

Mějte se krásně a užívejte slunečného počasí!

-K-

„Konečně jsem se dočkal a mám možnost poznat Harryho dokonalou holku" s úsměvem mi Jack složil přátelský kompliment.

Chtěla jsem mu odpovědět 'Nejsem dokonalá', ale po chvíli jsem si to rozmyslela a pouze se na něj mlčky usmívala. Nakonec mi to přišlo jako zdvořilejší způsob.

„Vypadáš jako rozumná holka, proč ztrácíš čas s ním?" zavtipkoval, přičemž nenápadně prstem ukázal na Harryho.

Zasmála jsem se a řekla:

„Popravdě, Harry je jenom můj odrazový můstek. Přechodný stav, úlet, řekla bych" zavtipkovala jsem nazpátek a s úšklebkem pootočila hlavu na Harryho. Všem účastníkům této konverzace bylo naprosto jasné, že všechno, co teď vypadlo z mé pusy, byly lži.

Zvedla jsem svou ruku a položila mu ji na ramena. Culila jsem se na něj a čekala, jak zareaguje.

„Odrazovej můstek? A kam by ses chtěla odrážet?" zasmál se, přičemž se mi díval do očí.

„Do vyšších vrstev" odpověděla jsem a cítila na sobě Jackův pohled. Mlčky sledoval naše „škádlení".

Harry udiveně a zároveň pobaveně pozdvihl obočí.

„Já si asi zajdu pro popcorn" vložil se do toho Jack a my se s Harrym zasmáli.

„Není třeba, už končíme. Musíme se jít převlíknout" odpověděl mu Harry a Jack kývnul hlavou.

Společně jsme vyšli z pokoje a zamířili k autu, ze kterého jsme si vzali naše perfektně zabalené oblečení.

„Jindy bych o tom vůbec nepřemýšlel, ale nějak na mě dolehla ta svatba, takže se tě musím zeptat..." začal Harry a nemotorně zavřel dveře od auta, přičemž vydaly nepříjemný zvuk.

Obešel auto a stoupl si vedle mě. Dívala jsem se mu do očí, ale on můj pohled neopětoval.

„Ty věci, co jsi říkala tam nahoře, nebyly pravda, že ne?" zeptal se a konečně spojil naše pohledy. Z očí mu sršel zvláštní strach.

„Samozřejmě že ne!" odpověděla jsem rázně a bez přemýšlení. Viděla jsem, jak z něho spadla ta vyděšenost, kterou měl v očích.

„Jak tě to vůbec napadlo?" zeptala jsem se zvědavě.

„Já vím, že se běžně škádlíme, ale většinou to je jen mezi náma. Teď to bylo před Jackem a navíc do toho ta svatba... Působí na mě divným způsobem, kterej nedokážu popsat. Prostě jsem měl pocit, že se tě na to musím zeptat, abych se ujistil, že je mezi náma všechno v pohodě" řekl vážně, ale na konci jeho monologu se mu prohnuly koutky do lehkého úsměvu.

„Jistě, že je mezi námi všechno v pořádku" odpověděla jsem s ujišťujícím úsměvem.

„Ne, že bych o nás měl někdy nějaký pochyby, ale..." odmlčel se.

„Asi nějak nedokážu skousnout, že se jeden z nás žení" dořekl svou myšlenku a mě zalil mateřský pocit lítosti, proto jsem ho objala.

„Jsem za něj fakt rád, přeju jim to, ale na druhou stranu je to zvláštní pocit" řekl v objetí, které mi opětoval.

„Chápu tě" řekla jsem nazpátek.

„Ale musíš respektovat jeho rozhodnutí. Očividně Sophii vážně miluje" dodala jsem, i když jsem vlastně nevěděla, jak se k sobě chovají, protože jsem Jacka právě viděla poprvé v životě a Sophii jsem ještě ani nepoznala. Ale předpokládala jsem, že se berou z lásky.

„Máš pravdu" řekl, odtáhl se ode mě a vzájemně jsme se na sebe usmáli.

„Je v pořádku, že nad tím takhle přemýšlíš a že se ti to možná zdá jako unáhlený nápad, ale v tomhle ti nezbývá nic jiného, než Jackovi prostě věřit. On ví, co dělá" dodala jsem.

Chvíli mezi námi panovalo ticho. Nebylo to žádné trapné ticho. Bylo to uklidňující ticho.

„Víš, že jsi prostě nejlepší holka, jakou jsem si mohl přát?" zeptal se mě s tím jeho typickým úšklebkem a přitáhl si mě k sobě.

Uculila jsem se a odpověděla:

„Vím" načež se ke mně naklonil a dlouze políbil.

Když jsem se od něho odtáhla, společně jsme zamířili do domu, načež mi Harry ukázal koupelnu, kde jsem se mohla převléknout a upravit si make-up.

Oblékla jsem se tedy do svého svatebního úboru, který zahrnoval ty nádherné jednoduché šaty s černým páskem kolem pasu, pleťové boty na vyšším podpatku ladící k barvě šatů a černé psaníčko, ve kterém jsme měla jen ty nejpotřebnější věci.

Potom jsem si upravila make-up a vlasy a když jsem byla spokojená se svým vzhledem, opustila jsem koupelnu. Chtěla jsem jít do druhého patra do toho pokoje, ve kterém jsme byli předtím, ale na schodech jsem se střetla s Harrym a ještě s jedním klukem, se kterým se Harry bavil.

Ten hlas už jsem někde slyšela.

Když si mě Harry všiml, pootevřel pusu, jako kdyby něco chtěl říct, prohlédl si mě od hlavy až k patě a potom řekl:

„Vypadáš nádherně"

Děkovně jsem se na něj usmála a taky si ho prohlédla. Smoking mu vážně slušel. Vypadal neskutečně elegantně.

Mé rty polil pocit horka, jako kdyby se chtěly přitisknout k těm Harryho.

„Díky, Harry, tak já to udělám sám" řekl ten kluk ironicky směrem k Harrymu. Úplně jsem zapomněla, že tam byl s námi.

S nataženou rukou rychle sešel schody až ke mně a představil se mi.

„Jsem Zack"

Jistěže! Se Zackem jsem mluvila telefonem, proto mi byl jeho hlas povědomý.

S úsměvem jsem mu podala svou ruku a potřásla mu s tou jeho.

„Ráda tě poznávám. Já jsem-" nenechal mě dokončit větu.

„Charlotte, ale Harry ti říká Lott" zasmál se a já jen souhlasně kývla.

„Ano, to je pravda"