Ahoj! Tady je další díl. Sice je kratší, ale snad vám to nevadí. Doufám, že se bude líbit.
Pro lepší představu o postavách vám budu přidávat k dílům obrázky postav. Dneska jsem přidala Charlotte.
Napište, koho byste chtěli příště :)
Děkuju za přečtení a budu vděčná za Vote nebo Comment :)
Děkuju
-K-
Ještě chvíli jsem tam bezmocně stála. Čekala jsem tam proto, že ve mně zbyla naděje, že by se mohl otočit. Nepotřebovala jsem, aby se vrátil zpátky na místo, chtěla jsem, aby se jen otočil. To se samozřejmě nestalo.
Navzdory zimě, kterou jsem pociťovala, jsem se rozběhla za Harrym, který už byl z mého dohledu. Naštěstí jsem ale věděla, kterým směrem šel, neboť jsem mlčky sledovala, jak odchází.
Po chvíli běhu se mi před očima rýsovala postava v šedé mikině a černých úzkých riflích, která i zezadu vypadala neskutečně sexy.
„Harry“ vykřikla jsem.
Otočil se na mé vykřiknutí a čekal, až k němu doběhnu.
„Co tu děláš?“ zeptal se po té, co jsem k němu doběhla.
„To já bych se tě spíš měla zeptat, co ty jsi udělal?“ nakrčila jsem obočí.
Harrymu vylezly dolíčky a dal se do kroku.
„Pomohl jsem ti“
Pokračovala jsem s ním dál.
„Jak to můžeš vědět? Myslím, žes mi to ještě zhoršil. A navíc, jak jsi věděl, že potřebuju tvou pomoc?“ vyptávala jsem se ho. Chci vědět všechno.
„Slyšel jsem vás přes hlavní dveře. Vypadala jsi, jako bys potřebovala mou pomoc“
To nemohu popřít.
„Ale proč bys to dělal?“ nenechávala jsem ho.
Harry si povzdychl a řekl:
„Charlotte, jsi sestra Amber. Proč bych nemohl jen tak někomu pomoct?“
„Za prvé, otázky pokládám já a za druhé, protože ty jen tak prostě nepomáháš“ stála jsem si za svým.
„To nemůžeš vědět. Ani mě neznáš“ opáčil.
„Máš pravdu, neznám tě. Ale přijde mi to divné k tvé osobě“ zasmála jsem se.
„Co když jsem chtěla, aby mě políbil? Jak jsi to mohl vědět?“
„Charlotte, slyšel jsem úplně všechno a polovičně i viděl. Přes to okno vedle hlavních dveří není nic vidět“ povzdychl si.
Dělal, jako kdybych byla úplně blbá. Jenže já byla zoufalá.
„To okno je dělané, aby přes něj nebylo nic vidět“ začala jsem se smát.
Harry se na mě pobaveně koukl a začal se smát se mnou.
Pokračovali jsme směrem ke škole.
„Proč míříš ke škole?“ zeptala jsem se potom, co jsem se mohla normálně nadechnout.
„Protože tam mám auto“
„A proč tam máš auto? Bože, Harry, můžeš se, prosím, vyjadřovat trochu víc otevřeněji?“ podívala jsem se na něj a kroutila hlavou.
„Amber se chtěla projít“ zasmál se.
Harry se podřizuje Amber? Páni! Ta musí být přesvědčivá. No, vlastně tuhle vlastnost máme v rodině.
„Myslíš, že mi Liam odpustí?“ řekla jsem po chvíli ticha. Ani nevím, proč se mu tu vlastně svěřuju. Prostě to ze mě vypadlo.
V tu chvíli mi připadal, jako odborník na vztahy. A navíc to všechno slyšel a polovičně viděl.
Byl třetí strana, která nebyla ovlivněná.
„Žes ho odmítla?“ ptal se. Řekl to proto, abych se cítila ještě víc vinná.
„Jo“
„Liama moc dobře neznám, ale vypadá, jako ten typ, co by to mohl nechat být a normálně se s tebou zase bavit, i když to už asi nebude to, co dřív. Ale nevíš, jak to cítí Liam. Lidi jsou nepředvídatelný“ dorazili jsme k jeho autu a on ho odemkl.
„Nastup si“ nařídil mi. „Hodím tě domů“ dodal.
„Díky“ otevřela jsem dveře a nastoupila.
Harry mě očima sjel od hlavy k patě a nastartoval. Po té dal topení na nejvíc. Asi si všiml, že mi je zima.
„Chceš půjčit mikinu? Celá se klepeš“ řekl s ustaraným nakrčeným čelem.
„Ne, děkuju“ vřele jsem se usmála. To už jsem dneska jednou zažila. To mi stačí.
„Opravdu?“ ujistil se.
Kývla jsem hlavou a on se rozjel.
Cestou jsme ani jeden nepromluvili.
„Díky“ vystoupila jsem z auta.
„Nemáš zač“ usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a zabouchla dveře.
Rozjel se a já šla domů.
Bylo už celkem pozdě, tak jsem si potichu zula boty a šla rovnou do koupelny, kde jsem si zalezla do sprchy.
Z toho Liama jsem neměla vůbec dobrý pocit. Měla jsem to udělat jinak. Šetrněji. Nebo snad úplný opak mého jednání?
Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, že jsem jednala špatně. Ale já si opravdu nebyla jistá tím, co chci. V ten moment polibku jsem si uvědomila, že se mi Liam vlastně líbí a možná bych chtěla i něco víc, ale na druhou stranu, jsem o tom, že by mezi námi mohlo být něco víc, před tím vůbec nepřemýšlela. Ani mě to nenapadlo. Nepřipouštěla jsem si, že by se mi vůbec mohl Liam líbit, proto jsem zachovala tak, jak jsem se zachovala.
Měla jsem velmi nepříjemný pocit, že jsem promarnila šanci vztahu. Chtěla jsem, abych ho nechala mě líbat.
Kdyby mě třeba před tím jen informoval o tom, že se mu líbím, a já si to nechala projít hlavou, došla bych k tomu názoru, že bychom to mohli zkusit. Ale události mi nepřály. A podle toho jsem se taky tak zachovala. Čehož jsem právě litovala.
*
Znechuceně jsem vypnula budík a promnula si oči, abych se přiměla vstát. Po chvíli jsem se odhodlala a vstala z postele. Zamířila jsem rovnou do kuchyně, kde byli otec a Dylan.
„Ahoj“ pozdravili.
„Dobré ráno“ vzala jsem si z ledničky mléko.
Do misky jsem si nasypala mé oblíbené cornflakes a ty jsem potom zalila mlékem.
S lžičkou v puse jsem si sedla vedla Dylana.
„Dobré ráno, zlatíčko“ objevila se matka se zřejmě dobrou náladou.
„Ahoj“ usmála jsem se. Moje snažení nedosáhlo tak širokého úsměvu, jakým mě pozdravila ona. Neměla jsem náladu se smát nebo jen usmívat.
„Dobré ráno“ přišla Amber, která už jako vždy byla upravená a připravená odejít do školy.
„Ahoj“ zamumlali jsme s Dylanem.
„Dobré ráno“ řekli otec s matkou najednou.
„Musíme už vyjet, Hannah“ otec se podíval na své hodinky a koukl se na matku.
„Jistě. Já už jsem připravená“ usmála se matka.
Otec se zvedl ze židle a řekl „Mějte se“
„Zatím“ řekla matka s úsměvem a spolu s otcem odešli.
Po té, co jsem uslyšela bouchnutí dveří, jsem se zvedla, dala špinavé nádobí do myčky a vydala se do koupelny.
*
„Jess, nikde ho tu nevidím“ řekla jsem Jessice, když jsme procházely halou školy. Všechno jsem jí o včerejšku pověděla. Do nejmenších detailů.
Hledala jsem Liama, abych si s ním mohla promluvit. Sice jsem nevěděla, co mu řeknu, ale doufala jsem, že když ho uvidím, napadne mě to.
„Nemusí být tady, může být jinde po škole“ uklidňovala mě Jess.
Při hledání Liama jsem zahlédla Harryho, který stál v obležení svých kamarádů – Zayna a Louise.
Zayn je stejný bad boy jako Harry. Rovné černé vlasy měl úhledně nagelované směrem nahoru a Harryho sledoval oříškovýma očima. Úsměv měl stejně neodolatelný jako Harry, jenže ten Zaynův byl ještě ozdobený vousy.
Louis byl vtipálek, kterého nikdy nepřehlédnete. Hnědé vlasy mu volně plandaly okolo roztomilého obličeje, ve kterém nešly přehlédnout jeho modré oči. Ani Louisovi nechyběl neodolatelný úsměv, kterému podlehne ne jedna dívka.
Zaměřila jsem se na Harryho, který se mnou navázal oční kontakt. Zamával mi a usmál se. Udělala jsem totéž. Po chvilce jsem přesměrovala svůj pohled, abych mohla ještě jednou zkontrolovat, zda tady není Liam. Nebyl.
S Jess jsme se rozhodly, že se půjdeme zeptat Eathana.
„Neviděl jsi tu Liama?“ spustila Jess a vlepila mu pusu na tvář.
„Psal mi, že dneska nepřijde do školy“ řekl.
„A nevíš proč?“ zeptala jsem se zvědavě.
Kvůli mně? Kvůli mně zamešká školu? To jsem mu tolik ublížila?
Super. Cítila jsem se ještě hůř. Pokud to teda ještě šlo.