Byla jsem v sedmém nebi.
Bylo už docela pozdě. Odvezl mě domů a já se neustále usmívala, jako kdybych právě dodala první polibek. Hihi.
„Zítra ve škole," poznamenala jsem a otevřela dveře od auta.
On si mě k sobě ještě přitáhl a vtiskl mi krátký polibek.
„To se budu těšit," zašeptal ještě a pak mě nechal vystoupit.
Nebylo to možné, jak mi bylo skvěle. Najednou měl život vyšší smysl, najednou jsem měla chuť do všeho.
Vešla jsem dovnitř, kde jsem našla Jensena sedícího u televize. Okamžitě na mě hodil výchovný pohled.
„Kde jsi byla?"
„Jenom venku s kamarádama," odpověděla jsem.
„A nenapadlo tě mi třeba napsat.." pokrčil rameny, aby zdůraznil, jak jsem k němu lhostejná.
„Promiň, zapomněla jsem se," omluvila jsem se a sundala si tašku z ramene.
„Volal jsem ti," vstal z gauče a přešel ke mně.
„Promiň...já..."
Naklonil se ke mně a přičichl k mým vlasům. Sakra, sakra, sakra.
Zamračil se, jak nejvíc to uměl.
„Co to je? Dejchni na mě," poručil mi.
„Dala jsem si jednou, jen jsem to zkusila. Bylo to hnusný," vysvětlila jsem.
„Nikdo kolem tebe, koho znám, nekouří," zvýšil hlas. Pane bože, nesmí se dozvědět, že to byl Sean.
„Erwin přivedl nějakého kamaráda..."
„Ale prosim tě, přestaň mi lhát. Řekni, že to byl Harper, tak to řekni," spustil na mě.
„Byl to on," vylezlo ze mě.
„Skvělý, takže když ti řeknu, že je to hajzl a úplnej grázl, tak to nic neznamená?!"
„Já nevim, co máte mezi sebou za problém, ale ke mně se chová mile. Nemůžeš rozhodovat o tom, s kým se bavím," řekla jsem mu naštvaně.
„Jasně, bav se s kým chceš. Pak se ale nediv, že potkáváš lidi, jako je Darryl." vpálil mi do obličeje a odešel do pokoje za doprovodu lhostejného mávnutí ruky.
Vehnalo mi to slzy do očí. Nechci se s ním hádat. Ale tentokrát pravdu neměl.
Cestou do pokoje jsem zahlédla Olivera stojícího u pootevřených dveří svého pokoje. Takže celý rozhovor slyšel. Vyměnili jsme si pohledy a pak jsem se zavřela do pokoje.
^_^_^_^_^
„Za všechno si můžeš sama," řekl mi u ucha a já se rozbrečela ještě víc.
„Nech mě jít," otočila jsem se k němu.
Darryl se jen křivě usmál, jako by ho bavilo, že to pořád zkouším. Dal mi dlaně na ramena a na chvilku se zatvářil vlídně. Byla to odporná a zákeřná vlídnost. Přinutil mě couvnout blíž ke kraji.
„Nech mě jít!" vzlykla jsem.
„Ještě nám poděkuješ," řekl na to.
„Prosím, ne," stačila jsem ještě říct, než do mě strčil.
Ječela jsem, vřískala, jak jen jsem mohla.
Probrala jsem se, přikryla jsem si hlavu peřinou a brečela. Nechtěla jsem, aby to bylo tolik slyšet. Brečela jsem a nemohla se nadechnout. Celé tělo se mi svíralo a na něj se lepilo mé spocené pyžamo, které mě nepříjemně studilo.
Když jsem se odkryla a zhluboka dýchala, prolézal mnou neúprosný chlad. Civěla jsem do stropu a nebyla schopná kteréhokoli pohybu. Tupě jsem zírala a neměla tušení, co dělat.
Dala bych si sprchu, ale zavrhla jsem ji z jediného důvodu. Nechtěla jsem ho potkat. Nechtěla jsem, aby mě uslyšel a viděl, jaká jsem bez něj troska. Bylo to tak hloupé, ale byla jsem si jistá, že ho nechci vidět.
Jen jsem se převlékla do suchého a znovu zalezla do postele. Byly čtyři ráno. Doufala jsem, že už se do budíku neprobudím.
Zhasla jsem, přitáhla si peřinu až k bradě a zavřela oči. Uslyšela jsem otevření dveří. Zamrazilo mě a dech se mi zarazil.
Vešel do pokoje a přišel až k mé posteli. Dělala jsem, že spím. Nechci s ním mluvit. Dneska ne. Ať ho utěší ta blondýna. Mě má utěšit Sean. Tak by to mělo být.
Chvilku zkoumal, jestli opravdu spím a pak zase opustil pokoj. Jakmile odešel, znovu jsem spustila pláč. Chyběl mi už teď.
^_^_^_^_^
Vzbudila jsem se v šest. Věděla jsem, že už neusnu, vydala jsem se tedy do koupelny. Svlékla jsem se, svázala vlasy a najednou jsem slyšela otevření dveří. Na poslední chvíli jsem sáhla po ručníku a přetáhla ho přes sebe.
Oliver stál ve dveřích a vyjeveně na mě zíral. Musel mě aspoň na vteřinu vidět, ručník jsem nestačila chytit tak rychle. Krev se mi hrnula do tváří. Proč jsem se jenom nezamkla?
„Promiň," sklopil pohled a odešel.
Hned jsem přiběhla ke dveřím a zamkla. Proč musel přijít zrovna teď? Mohl přijít, když jsem ještě byla oblečená, nebo když už bych byla ve sprše. Ne, načasování bylo bezchybné.
Umyla jsem se, oblékla se a zahanbeně vylezla z koupelny. Prosím ať tam... ale do háje. Stál opřený u dveří a čekal, až se uráčím mu uvolnit koupelnu.
„Příště se nejdřív zamkni," řekl potichu s náznakem úsměvu a zmizel za dveřmi koupelny. Ten prevít.
Moje tváře už nemohly mít tmavší odstín červeně. Celá jsem hořela.
^_^_^_^_^
Do školy jsem se neskutečně těšila. Těšila jsem se na Seana a na to, jak budeme trávit čas odpoledne po škole.
Proto jsem Olivera s Jensenem překvapila, když jsem vypálila z auta, jakmile zastavilo.
Brooke s Erwinem čekali před školou. Oba mě sledovali nechápavým pohledem.
„Nějaká rozjařená," poznamenal Erwin.
Jako odpověď jsem mu věnovala úsměv. Došli jsme ke skříňkám, kde jsem si odložila věčinu věcí. Zjistila jsem, že nemám dvě učebnice. Zapomněla jsem je doma, což se mi moc nestává. Rozjařená.
„Ahoj, krásko," ucítila jsem, jak mě zezadu ovinuly něčí ruce.
„Ahoj," otočila jsem se a on mě políbil.
„Budu na tebe čekat před školou," pověděl mi, znovu mě políbil a s úsměvem odkráčel pryč.
Nerada si to přiznávám, ale byla jsem z něho úplně hotová.
„Ty si děláš srandu, že jo?" spustila Brooke a vedle ní na mě kulil oči Erwin.
„Proč?" ptala jsem se, ale odpověď jsem nepotřebovala.
„Vždyť jsme se o tom bavily," připomněla mi Brooke zkleslým hlasem se zrakem upřeným na odcházejícího Seana.
„Neni takovej, jak říkáte. Je milej, vážně," obhajovala jsem ho.
„Ne, Rey, je to kretén, ale tobě je úplně jedno, co ti řikáme!" vyjela na mě.
„Proč ho radši nejdřív nepoznáš, než abys na mě bezdůvodně ječela?" rozmáchla jsem rukama.
„Zná ho celá škola," odfrkla si.
Povzdechla jsem si a zabouchla skříňku.
„Vážně sis mohla vybrat líp," vložil se do toho brejloun a to byla poslední kapka.
„Fajn, chyťte se s mým bratrem za ruce a běžte třeba do prdele. Já vám děkuji za krásné ráno, uvidíme se na obědě." pronesla jsem s úsměvem a zamířila ke schodům.
^_^_^_^_^
Poslední zvonek desnka zazvonil a studenti se hrnuli ze tříd. Od rána jsem toho s nimi moc nenamluvila, což mě samozřejmě štvalo, ale nešlo to jinak. Tak moc se mýlili.
,,Jdem k nám?" navrhla Brooke, když jsme si brali věci ze skříněk.
,,Mám plány se Seanem," řekla jsem schválně.
,,Fajn, tak běž," řekla bezbarvým tónem. Byla uražená, ale to já jsem tady měla to právo.
,,Fajn," zabouchla jsem skříňku. ,,Tak zítra." koukla jsem ještě na Erwina, který zakroutil hlavou a vydala se ven před školu.