Jayson (Pátek, 24.8., 9:22)
◼▪◼
Čtrnáct dní. Čtrnáct dní to bylo od toho, co se s Codym rozhodli, že nebudou truchlit a že si jejich zbylý čas užijí. A bylo to snad těch nejlepších čtrnáct dní jeho života. Háček byl pak akorát v tom, že jejich čas se krátil a společné momenty, u kterých si Jay uvědomoval, jak moc Codyho miluje, přibývaly.
O to to víc bolelo. Věděli, že spolu nebudou moc být, ale snažili se do poslední chvíle být spolu. Protože se milovali.
Au. Jayson o tom všem přemýšlel často. Párkrát i zvažoval, že by se prostě nestěhoval, aby Codyho nemusel opouštět, že by se to s jeho mámou nějak vyřešilo. Ale jeho máma se po dlouhé době konečně probudila a potřebovala léčbu. Drahou léčbu, kterou mohl zajistit jen Jayson s prací v Torontu.
"Zase máš ten pohled," zamumlal Cody. Ležel na Jayově hrudi, hlavu otočenou k němu. "Ten pohled, kdy nad tím zase přemýšlíš. Porušuješ naše pravidlo, žádný smutný myšlenky."
"Vždyť to nejde. A ty to víš. Přesně za měsíc se stěhuju."
Cody ze sebe oddělal Jayovu paži, aby se mohl otočit na břicho. "Což znamená, že bychom měli udělat další spontánní rozhodnutí a třeba jet do prvního města, které na nádraží uvidíme."
"To už jsme teoreticky dělali. Akorát na kolech. Tohle bude to samé. Něco jinýho."
"Tak něco navrhni," pobídl ho Cody. Jay se pousmál.
"Celý den budeme ležet. Nic nedělat. A ty se ode mě nehneš ani na metr, protože... ty víš proč." Jay nakrčil obočí. Čekal na Codyho odpověď.
"Ty jsi tak nudný," odrfkl si Cody s úsměvem. "Ležet si můžeš v Torontu. Za měsíc. Beze mě."
Jay předstíral, jako by ho Cody právě zastřelil a chytil se za srdce. "Takhle. Mě ranit. Svými slovy. Jak můžeš?"
"Teď se tomu ještě můžeme zasmát. Za Dva týdny z toho budeme na prášky. Tak toho využívám," pokrčil rameny. "Já... Nechci na to myslet ve zlém už teď."
Jay se pousmál. Ovšem ale věděl, že to není úplně pravda, že Cody na to taky myslí ve špatném, což se mu potvrdilo asi před třemi dny, kdy se po probuzení, ještě úplně neprobuzení, váleli v posteli. Jayson zezadu objímal Codyho, který pak zničehonic oddělal ze sebe Jayovu ruku a zamumlal, že musí na záchod. Jay se v tu chvíli naplno probudil, ale jediné co viděl, byl flek na polštáři, kde měl Cody hlavu. Od slz.
Ale snažil se. Snažil se, aby Jay neviděl, jak je smutný. Ale na to ho znal Codyho až moc dobře.
Cody stále ležel na břiše opřený o lokty. Jayson si nevědomky hrál s jeho vlasy a leželi v tichu. Dokud se neozvalo hlasité bouchnutí vchodových dveří. Jay automaticky protočil očima. "Ne. Ne znova."
Sotva domluvil, rozletěly se dveře do ložnice a na prahu stála Jade. Cody s pobaveným výrazem otočil hlavu, aby na ni taky viděl.
"Bože můj, oblečte se alespoň, když už máte návštěvu," odfrkla si. Rázným krokem si to napochodovala k posteli, kde leželi, a sedla si.
"Možná bychom byli oblečení, kdyby ses jako návštěva ohlásila. Navíc my se vždycky mazlíme bez oblečení, je to pak větší intimčo," ušklíbl se Jay. Jade se zamračila.
"Více informací o vašem milostném životě nepotřebuju, už tak jich mám dost, děkuju pěkně," odpověděla. Jayson viděl, jak Cody nakrčil jedno obočí a pomalu přemístil pohled na něj.
"Vážně jich má dost?" zeptal se Jaysona.
Jay pokrčil rameny. A Jade se zasmála. "Cody, věděla jsem i jak ho máš velkýho. Ale to už jsem zapomněla."
Cody se začervenal a schoval si tvář do dlaní. Zamumlal něco ve stylu, že Jaye zabije, a tak se Jade rozesmála ještě víc.
"Změna tématu. Proč si opět použila klíč pro krizové situace, když se pravděpodobně žádná krizová situace neděje?" zeptal se Jayson.
"Jak neděje? Jako i když jsi otravnější než osina v zadku, pořád jsi můj nejlepší kamarád a za měsíc se stěhuješ. Takže nebuďte lamy a zapojte mě do vašich plánů," nakázala Jade. Když uviděla jejich pohledy, dodala: "Prosím."
"Právě jsme se o tom bavili. Máme v plánu celej den jen ležet a muchlovat se, můžeš se přidat, ale nevím, jestli v této domácnosti někoho vzrušuješ," podotkl Jayson. Jade se na něj podívala pohledem, jestli to opravdu myslí vážně. Jay se usmál a Cody vypadal, že po této poznámce si tvář bude zakrývat ještě dlouho.
Nevěřícně zavrtěla hlavou. "Ok, odvolávám vše, co jsem řekla, nejsi můj nejlepší kamarád a nechci s vámi nic podnikat." Zvedla ruce do obranné pozice a zase si stoupla. "Cody, doufám, že si po něm najdeš někoho normálnějšího," prohodila a zamířila ke dveřím.
"Já už nikoho jinýho nechci, už jsem si na to zvykl," odpověděl tiše Cody, což neměl nejspíš slyšet ani Jay, ovšem zas tak potichu nemluvil. Jayson se pousmál.
Jade zase otevřela dveře ložnice. "Tak až někam půjdete, nezapomeňte se pro mě stavit," řekla nadšeně a jak se rychle objevila, tak zase zmizela. Jayson si odfrkl.
"To je tak nerozhodný člověk."
Cody konečně oddělil ruce od svého obličeje. "Tyhle tvý poznámky mi budou sakra chybět."
"Já vím," ušklíbl se Jayson. Cody vydal zvuk podobný zakňučení a praštil sebou zpátky na postel.
◼▪◼
Jayson (Sobota, 25.8., 1:24)
Člověk by si myslel, že po únavném dni, kdy celé odpoledne blbli s Codym a Jade v parku, že bude mít klid. Že si jen lehne do postele a pořádně se vyspí, aby nabral energii. Ale ono ne.
Jaysona probudil prudký pohyb, který ucítil na své hrudi. Bleskově otevřel oči, jako by snad někde vybouchla bomba, ale když se rozhlédl, nic neviděl, jen Codyho přitisklého k němu, jako tomu bývalo každou noc.
Proto oči zase po chvíli zavřel. Ale sotva tak udělal, ucítil to na hrudi zas a uvědomil si, že něco nebude v pořádku. Shlédl na Codyho, protože bylo jasné, že se něco děje s ním. "Cody?" zeptal se tiše.
Žádná odpověď. Jen další menší pohyb a zvuk. Jay ho poznal okamžitě. Cody možná spal, ale tohle už se jednou stalo. Místo normálních nočních můr, kterými Cody trpěl ze začátku jejich vztahu, teď brečel, což se stalo jen tehdy, když se u jejich dveří objevila Codyho babička a řekla to, co řekla. Což bylo když spolu chodili asi teprve měsíc.
Ale i tak si to Jayson pamatoval, jako by to bylo včera. Tu noc se Cody také poprvé nechal při spaní obejmout, protože byl zdrcený babiččinými slovy. A dneska to také muselo mít nějaký důvod.
Jay na Codyho tvář neviděl, jelikož Codyho hlava spočívala na Jayově hrudi. Ale způsob, jakým se třásl, byl nezaměnitelný, stejně tak jeho zrychlený dech.
"Cody," řekl Jay už hlasitěji a začal rukou projíždět po jeho zádech, kde ji doteď měl. Cody ale nevědomky brečel dál, jen zatnul ruce v pěst.
Jayson se vyvlíkl z pod Codyho a otočil ho na záda. Až teď uviděl jeho ubrečenou tvář a slzy stékající dolů.
"Cody!" zopakoval Jayson, chytil ho za ramena a zatřásl s ním. A v tu chvíli Cody otevřel oči dokořán, vykulil je a peudce se posadil, že mi Jay stihl tak tak uhnout.
"Jayi!" vyhrkl a podíval se jeho směrem. A Jaysonovi hned bylo jasné, proč brečel, když uviděl, jak se Cody uvolnil, když byl vedle něj.
"Tady jsem," řekl Jay a pohladil Codyho, který při tom překvapivě sebou cukl, po rameni. "Vždyť tohle se ti přece už nestává. Co se ti zdálo?"
Cody si k sobě přisunul kolena a objal je, a tak se Jayson musel posunout, aby k němu nebyl z boku, ale aby mu viděl do tváře. "No tak," pobídl ho.
Cody otevřel pusu a Jay už téměř slyšel, jak odpovídá, ale místo toho propukl v pláč. A tak se Jayovi potvrdilo to, co si myslel.
"Bože můj," vydechl Jayson a vzal Codyho ruce, aby si tak nedržel kolena, a přitiskl si ho k sobě. Cody lapal po dechu a brečel. "Bože můj," zopakoval, "co ti to dělám."
Cody byl v Jayově náruči jak balíček s nápisem 'křehký', se kterým si pošťáci stejně zacházeli hnusně, jak se jim zachtělo. A Jayson si právě přišel jak jeden z těch pošťáků.
Po chvíli Jayson ucítil, jak jeho oko opustila první slza a dopadla do Codyho vlasů. "Promiň mi to," zašeptal, přičemž Codyho hladil po zádech. Po zádech, která se stále třásla pod nápory breku.
Jaysonovi to lámalo srdce na milion kousíčků.
Jay objímal Codyho, ale Codyho ruce mu ležely volně v klíně. A tak se po chvíli Cody trochu posunul, aby měl více prostoru a omotal ruce kolem Jayova trupu. "Já tě miluju," zašeptal mezi vzlyky. "Nechci tě ztratit."
Jayovi došla slova. Protože tady nebylo nic, co by mohl říct, aby ho uklidnil. "Já tě taky miluju. Strašně moc," zašeptal jen a přitiskl si Codyho ještě víc k sobě.
◼▪◼
Přiznám se, že já mám tohle už do konce vymyšlený. Ale momentálně se sebou strašně bojuju, abych se držela plánu, protože sakra, i mě bolí srdce z toho, jak jsem zlá (už to i já přiznávám :'D)