Příště bude Larry chvilka, slibuju. :3 A taky chystám delší díl.
Harry:
Ihned po tom rozhovoru jsem šel domů. Vykašlal jsem se na Nicka. Ten se bavil i beze mě. Ještě jsem se šel projít. Kdoví proč jsem nemohl přestat myslet na rozhovor s Tomlinsonem. Když jsem si na to vzpomněl, tak jsem si urychleně zapnul všechny knoflíčky na košili až ke krku. Potom jsem si to namířil zase domů. Pustím si film, udělám si popcorn a budu koukat. Já jsem k tomuhle odsouzený. Nepatřím mezi normální lidi. Nebo dokonce mezi ty slavné.
Když jsem přicházel k domu, tak jsem slyšel hluk a všechny lidi, co se málem nevlezli do toho domečku. Opravdu nepochopím, proč si zrovna on koupil ten malý dům vedle toho našeho.
Doma jsem se rychle umyl a vážně jsem udělal to, co jsem měl v plánu. Když akorát začínal můj oblíbený film, Láska nebeská, tak mi do pokoje vtrhla Eleanor.
„Ty už jsi doma, bratříčku?“ Ušklíbla se a sedla si ke mně. Stopnul jsem film a povzdychl si.
„Jo jsem.“
„Proč tak brzo?“ Vyzvídala.
„Protože mě to tam nebavilo.“
„Nebavilo?“ Podívala se na mě tím pohledem, že jsem úplnej debil a taky že nechápe, proč jsem její bratr.
„Ano, sestřičko. Nebavilo mě to tam.“ Odsekl jsem.
„Proč?“ Neustále se na mě dívala tím pohledem. Mám, největší chuť ji brzo nafackovat.
„Protože tam byla nuda. Nevím, co tě tam tak láká.“ Zakroutil jsem hlavou.
„Ještě se ptáš? Neříkej, že ti Louis nepřipadne sexy.“
„Ne. Je moc starej.“
„Deset let není žádnej rozdíl.“
„Ale je. A taky je namyšlenej. Krása není všechno, El. Radši už běž.“ Malinko jsem do ní strčil, aby už šla. Nic neřekla, jen kroutila hlavou a opravdu odešla. Proč je moje sestra zrovna ona?
…
Ráno jsem se probudil docela brzy. Podíval jsem se na mobil, kolik je hodin a zároveň jsem uviděl asi dvacet zpráv od Nicka. Zavolal jsem mu. Nejsem na něj naštvaný, jen se mi mohl trochu věnovat, když ví, že nemám tyhle akce a tyhle lidi rád.
Zvedl to ihned po prvním pípnutí. Spustil, že se mi strašně omlouvá a ptal se, kam jsem zmizel.
„V pohodě, Nicku. Šel jsem se trochu projít a potom jsem šel domů. Víš, že tyto akce nemám rád.“
„Já vím, Harry. Napravím to a dnes tě někam vezmu, dobře? Škola je až zítra, máme celý den.“
„Ne, nikam nejdu. Dnes chci být doma.“
„Doma jsi pořád. Mám o tebe strach. Skoro nevylezeš ze svého pokoje. To není normální.“
„Nevadí. A už budu končit. Uvidíme se zítra, ahoj.“ Rychle jsem zavěsil, než by mě zase přemlouval, abychom někam šli. Máma mě volala na snídani, ale rozhodl jsem se ji ignorovat. Prostě celý den proležím v posteli. Mně to nevadí, a když to vadí jiným, tak to je jejich problém.
Louis:
Až v neděli v poledne se mi teprve podařilo úplně všechny vystrnadit z domu. Zavolal jsem úklidovou službu a trenér mi volal, že se všechny tréninky tento týden ruší, takže mám volno. Taky, že semnou potřebuje mluvit. Opravdu se na něj netěším.
Včera jsem tu viděl toho Harryho odvedle. Bohužel tu neměl svou sestru. Čekal jsem, že přijde spíš ona. On mi připadá zamlklý víc, než by kluci v jeho věku měli být. Kolik mu může být? Šestnáct, sedmnáct? Nanejvýš osmnáct víc ne. Vypadá opravdu mladě, i když je vyšší, než já. Vlastně musím uznat, že má sladkou tvářičku. Není k zahození.