Ten od vedle

12.Díl

Tak strašně moc jste mě potěšili, že si to ani nedokážete představit! ♥ 

Harry:

Byl jsem do noci vzhůru. Moje myšlenky mi nedaly spát a já nedokázal přestat myslet na to, že El je někde s Tomlinsonem. Měl jsem s ním být já a trénovat fotbal. Měl mi pomáhat, ale místo toho se na mě vykašlal, ačkoli jsem o to trénování nejdřív vůbec nestál.

Je mi z mé sestry zle a z něj ještě víc. Neuvědomoval jsem si to, ale po celý večer jsem nedokázal myslet na nic jiného.

Máma se samozřejmě snažila dobývat do mého pokoje každých pět minut, ale měl jsem zamknuté dveře. I přes její prosby, abych otevřel, jsem stále seděl na posteli a koukal do zdi nebo do knížky. Vůbec jsem nevěděl o čem ta knížka je, ale myslel jsem si, že mi to pomůže zahnat myšlenky na toho odvedle.

Asi v jedenáct jsem se rozhodl, že zavřu knížku a půjdu spát. Stejně ani nevím, o čem byla. Někam jsem ji odhodil a zhasnul jsem lampičku vedle postele. Zachumlal jsem se do peřin a v tu chvíli už jsem zase na plných sto procent myslel na něj a na to, jak se možná teď někde muchluje s mou sestrou.

Měl bych se bát spíš o ni. Vždyť Louis je starší než ona. A taky je o deset let starší než já. Místo toho jsem myslel jen na něj. Na to, jak moc to těm dvěma nepřeju a jak moc bych chtěl, aby se teď poflakovala s někým jiným. S kýmkoli, jen ne s ním. Měl jsem chuť brečet a řvát. Slzy naštěstí nešly ven a tak jsem se jen utápěl v tom zvláštním pocitu. Nedokázal jsem ho poznat, natož nazvat.

Znovu jsem rozsvítil lampičku u postele a natáhl jsem se pro notebook. Raději budu surfovat na internetu, než abych koukal do stropu a utápěl se v myšlenkách. Jakmile jsem otevřel prohlížeč, tak mě napadlo jít první na facebook a na blog s těmi nejlepšími gay povídkami. Bohužel ani na jedné stránce mě to nebavilo a tak jsem najel na twitter.

Okamžitě, když jsem se přihlásil, jsem toho začal litovat. Všude byly fotky mé sestry a Louise. Chtěl jsem ten notebook odhodit a už nikdy ho neotevřít, ale nemohl jsem. Neskutečně moc mi to vadilo, ale i tak jsem ty fotky a videa sledoval dál. Video, na kterém ji políbil. Když jsem ho spatřil, tak jsem ten notebook opravdu vzteky odhodil. Tentokrát už určitě nepřežije a budu si muset pořídit nový. Celý vzteklý, naštvaný a ztrápený jsem vstal a odhodil všechny věci ze stolku. Kopal jsem do věcí a křičel. Choval jsem se jako blázen, co utekl z psychiatrie.

Samozřejmě jsem si neuvědomoval, že jsem nejspíš vzbudil mámu a že je Eleanor už dávno doma, protože se ty fotky a videa dostaly na internet samozřejmě o něco později, než byly pořízené. Taky tu byla možnost, že El byla u něj. Takže moje sestra, co už byla doma, samozřejmě slyšela moje nářky.

Nechápal jsem, co mě to napadlo a kdybych nebyl vzteklý, tak bych to nikdy neudělal. Oblečený jsem byl, i když na spaní a tak jsem vyběhl z pokoje. Máma právě vylezla z ložnice a nejspíš nechápala a vypadala vyděšeně. Nevěnoval jsem jí moc pozornosti a letěl jsem ven z domu.

Zamířil jsem si to k jeho domu. Už jsem byl u jeho dveří a chystal jsem se zazvonit, když jsem si uvědomil, co tu právě celou dobu dělám a předvádím. Opravdu chci zvonit na jeho dům? Co bych mu vůbec řekl? Jsem idiot. Vůbec nechápu, co mě to napadlo. Nejraději bych to udělal, ale nejspíš bych vypadal jako nějaká puberťačka co žárlí.

Počkat.. Já nežárlím!

Celý červený jsem šel zase zpátky domů. Máma byla u hlavních dveří a nejspíš mě celou dobu sledovala. Nechápavě mě sledovala a chtěla nejspíš něco říct, ale rychle jsem ji obešel a utíkal do pokoje. Tentokrát jsem se zapomněl zamknout a padl jsem do peřin. Hlavu jsem zabořil do polštáře a tentokrát jsem se opravdu tiše rozbrečel.

Zanedlouho vešla do pokoje máma. Nejspíš musela být vyděšená z toho, jaký nepořádek jsem všude kolem udělal vzteky. Jediné, co udělala, bylo, že se mlčky sehnula a vzala notebook. Zaklapla ho a položila na stolek. Utřel jsem si slzy a podíval jsem se na ni.

„Zlato..copak se děje?“ Začala opatrně šeptem.

„Nic, mami, vůbec nic.“ Odpověděl jsem až po chvíli.

„Proč jsi šel právě v tuhle hodinu zvonit k Tomlinsonovi?“ Zeptala se a já odvrátil pohled. Vypadala, že ji to opravdu zajímá. Vlastně se tomu ani nedivím.

„Mami, neptej se, prosím.“ Utekla mi další slza. Snažil jsem se vypadat v klidu, ale nešlo to.

„Harry..“ Šeptla a sedla si ke mně na postel. „Už dávno vím, že se ti líbí kluci. Tomlinson..Louis.. líbí se ti?“ Zeptala se opatrně a se zvláštním výrazem na tváři.

„Mami!“ Vykřikl jsem.

„Ticho nebo vzbudíš sestru.“

„Odejdi, prosím!“ Ukázal jsem jí rukou kudy ven, i když to moc dobře věděla.

„Harry, já jsem to jen chtěla vědět..“

„Nechápu, jak tě to mohlo napadnout! Je starej a navíc s ním randí El a prostě je to Tomlinson, NE!!“ Vykřikl jsem znovu a tentokrát vypadala, že pochopila, že už se mě na to NIKDY nemá ptát. Přikývla a odešla. Vzteky jsem kopnul do dveří a zase jsem si lehl.

Jak ji to mohlo napadnout..

Myslíte si, že za ním měl Harry opravdu jít? Měl by už konečně přiznat, co cítí k tomu slavnému sousedovi?