Ten od vedle

16.Díl

Jsem strašně ráda, že tento příběh začalo číst o něco víc lidí ♥. Jsem neskutečně šťastná za to komentování. Potěšili jste mě. Už mám i větší chuť do psaní. :3

Mimochodem..nechci dělat z Eleanor a Danielle takový.. no ehm.. chápete. Ale je to smyšlená povídka. Tak bych nerada, aby se tu někdy vyskytly nějaké komentáře o tom, jak je nesnáším a urážím. :D Děkuju.

Harry:

Věděl jsem, že kdybych ho ihned nezastavil, tak by jeho rty skončily na těch mých a já bych se mu úplně poddal. To jsem nemohl dovolit. Rychle jsem natočil hlavu na druhou stranu a on pochopil.

„Promiň.“ Ozval se a položil sklenku vína.

„Nic se nestalo.“ Řekl jsem suše a vstal. „Kde máš koupelnu?“

„Jdi nahoru a první dveře vlevo. Nebo třetí vpravo.“ Sledoval mě. Snad jsem byl první, kdo odmítl ty jeho dokonalé rty. Přikývl jsem a šel do koupelny. Zamknul jsem se a sedl si na okraj vany.

Vždyť on se vyspal s mou sestrou. A teď to zkouší na mě? Je hetero nebo bi? Proč se zahazuje s mou sestrou?! Je to normální hajzl. Nic víc.

Upřímně, bál jsem se jít dolů. Věděl jsem, že se mu těžko odolává. I já bych mu nejradši odolal. Jen jeden polibek a byl bych v ráji. Jenže potom bych spadl do těžké a odporné reality, kde vede moje krásná sestra. Je to slavný fotbalista. Potřebuje takovou dívku. A ne někoho, jako jsem já.

Šel jsem dolů a vzal jsem si svou mikinu a mobil. Podíval jsem se na něj a on taky vstal. Zmateně se na mě koukal. Snad se i z jeho obličeje ztratil takový ten namyšlený výraz.

„Ty už jdeš?“ Zeptal se. Vypadal možná trošku zklamaně a smutně. Bohužel určitě ne kvůli mně.

„Jo.“ Přikývl jsem a šel ke dveřím.

„Uvidíme se ještě někdy, Harry?“ Cupital rychle za mnou.

„Nepočítal bych s tím.“ Pokrčil jsem rameny a šel. Bez rozloučení. Naštěstí jsem to měl jen pár metrů. Rychle jsem zapadl domů a vzápětí do svého pokoje. Potřeboval jsem to rozdýchat. Začínám v tom být až po uši.

O tři týdny později:

Seděl jsem ve škole a čekal, až zazvoní. Konečně je zase pátek. Konečně začíná moje nic nedělání. Zvonku jsem se dočkal za pár minut a šel jsem domů. Nick mě doprovázel. Nakonec jsem ho ze slušnosti pozval dál, protože moje mamka byla někde s mým tátou. Konečně se po sto letech týden nehádali. Bral jsem to jako největší zázrak za tento rok.

Sedli jsme si na gauč a já přinesl pití a popcorn, kterého se ihned zmocnil Nick.

„Budeš tlustej.“ Uchechtl jsem se a podíval se na něj.

„Harolde.“ Zabručel a hodil po mě něco málo, co měl v hrsti.

Nestačil jsem odpovědět, protože někdo zvonil. S povzdechem jsem šel otevřít. Jestli to bude El, tak ji zabiju, protože si nemá neustále zapomínat klíče!

Otevřel jsem dveře a spatřil kudrnatou dívku. Danielle. Pravá ruka mojí sestry. Zamračil jsem se na ni. Nemám rád kamarádky mé sestry. Všechny jsou stejně tupé, krásné a namyšlené jako ona.

„Co chceš?“ Zabručel jsem. Ani neodpověděla. Jen mě odstrčila a šla do obýváku. S povzdychem jsem zavřel a šel za ní. Nechápavě jsem se na ni podíval. Nick taky moc nechápal.

„El říkala, že tu mám počkat. Musíme ji připravit na večer. Říkala, že za chvíli přijde.“

„Proč? Kam jde večer?“ Zeptal se můj zvědavý nejlepší kamarád.

„Vážně vám to neřekla?“ Zachichotala se Danielle.

„Ne?“ Sedl jsem si naproti nim, abychom neseděli jak v kině a zpozorněl jsem. Ne, že by mě to zase tak moc zajímalo.

„Louis. Louis Tomlinson přijíždí ze Španělska. Měli tam přece zápasy. Po třech týdnech a volal tvé sestřičce, ať se dnes připraví, protože ho ihned po příjezdu čeká předávání cen a má nařízeno, aby si přivedl doprovod. Jeho rodina nemůže a tak zavolal jí. Eleanor zrušila rande s Dylanem. Tomlinson je přece lepší volba. Těším se i za ní.“ Zapištěla nadšením, jako by tam snad měla jít ona.

Po třech týdnech jsem slyšel jeho jméno. Mlčel jsem. Vzpomněl jsem si na to, co se stalo před třemi týdny. Měl jsem sucho v krku a bylo mi na nic. On si zase vzpomněl na mou sestru? Tak nějak jsem doufal, že na nás za ty tři týdny zapomněl. Hlavně na ni. Náš soused se vrací. Přichází muka.

„To je bomba! Závidím jí!“ Vypískl Nick. Je fakt divný, jak si dokáže porozumět i s takovýma pipkama.

Zatímco se ti dva horlivě bavili o Tomlinsonovi, tak jsem myslel na ten večer. Na to všechno, co se mohlo stát. Z myšlení mě odvedla pozornost, která se strhla na mou sestru, která přišla. Právě telefonovala. S někým.

„Samozřejmě, zařídím to. Už se na tebe těším.“ Řekla svůdným hlasem a típla to. Mobil schovala do své kabelky, která stála víc, než skříň s mým oblečením.

„Dani!“ Vypískla a obě se běžely obejmout a začaly skákat na místě, jako nějaký slepice. Viděl jsem na Nickovi, že by se k nim nejradši přidal.

„Musíš jít semnou!“ Usmála se Eleanor. Byla celá taková.. šťastná. Na rozdíl ode mě.

„Kam?“ Konečně se pustily.

„Na to předávání cen! Louis mi právě volal a říkal, že si mám přivést doprovod. Já budu jeho doprovod a ty můj. Jen si musíš sehnat partnera.“

Danielle začala pištět, jak husa. Pardon, ona i moje sestra husy jsou. „Samozřejmě, že půjdu!“ Dodala.

„Věděla jsem to. Budou tam samozřejmě i ostatní fotbalisti z Chelsea. Zayn Malik.. Liam Payne..“ Zavrněla Eleanor a našpulila rty.

„Do háje! Nemůžu jít!“ Zavřískala Danielle a bylo na ní vidět, že by si nejradši vytrhala ty svoje kudrnaté vlasy.

„Proč?“ Zeptala se moje sestra. Proč se o tom prostě nemůžou jít bavit někam jinam?! Nány jedny!

„Jimmy nemůže! S kým půjdu? Všichni už na dnešek něco mají!“ Vypadala, že se rozbrečí.

„V klidu. Slíbila jsem Louisovi, že tam přivedu své přátele. Tak.. já nevím. Tady.. tady Harry nebo Grimshaw určitě nic na práci nemají!“ Zamračila se El. Nechtěla nás tam, bylo mi to jasné. Ale neměla na vybranou.

NE. NE. NE. NE. NE. NENENENENENENE. TO NE! Nepůjdu tam sledovat svou sestru s Louisem. Nepůjdu tam, abych ho viděl. Nepůjdu! To prostě ne! To nemůžu udělat.

Danielle se na mě podívala s prosbou v očích.

„Na to zapomeň!“ Vyštěkl jsem.

„Já klidně půjdu!!“ Nick vstal rychlostí blesku. Danielle se na mě podívala. Bylo poznat, že by šla raději semnou. Ne. Ne. Ne..