Ten od vedle

14.Díl

Tato část je o ničem, ale příště bude nějaká ta Larry chvilka. Děkuju, že to zvládáte číst a že si to počkáte. Jste nejlepší. :33 <3

Harry:

Nickovi po chvíli došla trpělivost. Slyšel jsem, jak se El hlasitě a šťastně směje. Došlo mi, že Nick odešel, když se nikdo nesnažil mě dostat z koupelny. Došlo mi, že tu nemůžu být věčně a tak jsem vstal a podíval se do zrcadla. Vypadal jsem příšerně. Kudrnaté vlasy mi trčely do všech stran a vypadal jsem, jako bych byl nemocný.

Odemknul jsem a vyšel z koupelny. Nick stál vedle dveří opřený o zeď a povytáhl obočí. „Tak co, princezna se uklidnila?“ Uchechtl se a odkašlal si.

„Ne!“ Zavrčel jsem na něj a šel do pokoje. Mohlo mi být jasné, že ten otrava, kterého mám i tak rád, půjde za mnou.

Jen co jsem si lehl do postele, tak Nick spustil: „Vstávej, ty otrapo! Jen bys pořád ležel a utápěl se v těch svých myšlenkách. Někam půjdeme, ať chceš nebo ne.“ Vzal mi deku a odhodil ji někam pryč.

„Nicholasi!“

„Neříkej mi tak.“ Našpulil rty a zasmál se. Odstrčil jsem ho a přeci jen vstal. Nick se začal hrabat v mé skříni a vytáhl nějaké oblečení. „Je pátek večer. Musíme se zabavit.“ Dodal.

Oblékl jsem si, co mi nachystal. Černé skinny jeans, bílé tílko s černým potiskem a šedou mikinu. Doplnil jsem to šedýma converskama a Nick se šťastně usmál, že mě konečně vytáhl ven. Stejně bych byl radši doma.

Máma byla taky ráda, že někam vůbec jdu a Eleanor to určitě ani trochu nevadilo. Navíc jsem svou dokonale perfektní sestru nechtěl vidět alespoň rok. Vyšli jsme ven a po pár metrech chůze zastavili. Nick si kontroloval, jestli si u mě nenechal mobil.

„Kam vůbec jdeme?“ Zeptal jsem se a sledoval ho.

„Nevím, nejspíš do baru?“ Odpověděl mi otázkou a já si povzdychl.

„Nech si ty xichty, Harolde.“

„Neříkej mi tak Nicholasi!“ Takhle bychom se pošťuchovali ještě hodně dlouho, kdyby nás nepřerušil někdo, kdo vyšel z toho domu odvedle. Ten někdo samozřejmě nebyl nikdo jiný, než Tomlinson.

Louis:

Vylezl jsem ze sprchy a oblékl se do tílka a tepláků. Nač se oblékat do víc věcí, když bydlím sám? Mohl bych si tu chodit i nahý. Šel jsem do obýváku a pustil si zápas NBA. Moc mě to nebavilo. Jelikož bydlím na docela klidné ulici, tak jsem uslyšel nějaké hlasy a překřikování. Taky smích. Zvedl jsem se a šel se podívat z okna, kdo mě ruší při sledování nejnudnějšího zápasu roku.

Stál tam Harry a ten podivný „kluk“. Ani jsem si neuvědomoval, že jsem se zamračil. Tohle se mi nelíbilo. Kam jdou? Nejradši bych se jich zeptal? Mohl bych s Harrym mluvit?

Vůbec jsem nepřemýšlel a vyběhl ven. „Harry?“ Oslovil jsem ho. Oba se na mě podívali a Harry vypadal velmi překvapeně.

„Co?“ Zeptal se tiše, zatímco mě ten druhý kluk pozdravil.

„Můžu s tebou mluvit?“ Zeptal jsem se. Viděl jsem, že si mě prohlíží. Já si ho začal prohlížet také. Vypadal.. vypadal velmi, velmi, velmi, DOBŘE.

„Právě máme namířeno do baru.“ Ozval se ten nejmenovaný. Podíval jsem se na něj. Chtěl jsem vykřiknout, že mě to nezajímá a ať jde do háje! Nikdo se ho neprosil o to, aby mluvil. Chci mluvit s Harrym. Došlo mi, že Harry bez něj teď nedá ránu ani na minutku. Nevím proč, ale bohužel to tak bylo. A proto mi nezbývalo nic jiného, než něco navrhnout.

„Pokud chcete, můžete jít semnou k nám. Právě sleduju NBA. Před chvílí jsem přijel ze zápasu a nemám co dělat.“ Falešně jsem se pousmál na toho kluka a podíval se na Harryho, který se na mě mírně mračil. Najednou ten kluk zajásal. Musím si zjistit jeho jméno, je zvláštní. A divný. A nemám ho rád.

„Jo! To zní skvěle! Stejně jsme v baru pořád!“ Zajásal nadšeně.

„Mluv za sebe.“ Zavrčel Harry a já už šel dovnitř. Věděl jsem, že mě budou následovat. Taky se tak stalo. Zavřel jsem za nimi. Zavedl jsem je do obýváku. Nick, jak jsem se o pár minut později dozvěděl jeho jméno, byl ve svém živlu. Neustále se mě vyptával na fotbal, na Chelsea a na všechno možný. Byl vážně otravný. Harry mlčel a bál se snad i sednout. Donesl jsem jim něco k snědku a něco na pití.

„Ta sedačka tě nekousne, Hazz.“ Usmál jsem se na něj a on ihned zčervenal. Usmíval jsem se, bylo to roztomilé. Na co to doprdele myslím?! Harry neodpověděl a jen si sedl. Zápas nás po chvilce nebavil a tak jsme začali s Nickem hrát něco na x-boxu. Nechtěl jsem na něj být milý, ale musel jsem, pokud jsem tu chtěl udržet Harryho. A to jsem chtěl..